Náhodná setkání [opravuje se]

19. kapitola

Z pohledu Loly
Je pondělí a já mám namířeno na autobusovou zastávku. Mohla jsem si jen představovat, jak asi bude vypadat mé střetnutí s Jordanem a následně asi i s Jeremym. V hlavě se mi to přehrávalo pořád dokola a dokola, jako nezastavitelný kolotoč hrůz. Ale sama jsem až příliš dobře věděla, že ta samotná setkání budou ve skutečnosti mnohem horší. Nechtěla jsem vidět ani jednoho. Pokud by to šlo, vymazala bych je z mého života, navždy. Jenže to bohužel není možné. A já se holt budu muset smířit s tím, že v mém životě jsou a já je budu potkávat každý mizerný den.

Em na mě už čekala. ''Ahoj.'' Zazubila se. ''Čau.'' Pronesla jsem zkroušeně, stále se sklopenou hlavou a zamyšleným pohledem na tváři. ''Co je?'' Vyšel z jejích úst starostlivý hlas. ''Ale nic.'' Mávla jsem nad tím rukou. Na tváři jsem utvořila křečovitý a naprosto falešný úsměv. Byla jsem si stoprocentně jistá, že mi to nebude věřit. Ale já bláhová to budu stejně vždy zkoušet v naději, že jednou najdu prasklinu v jejích super schopnostech.

''Moc dobře víš, že to na mě neplatí.'' Odfrkla si. Její ruka spočinula na mém rameni a já byla nucena zvednout pohled. Svým povzbudivým úsměvem mě utvrdila, že to chce určitě slyšet a tak jsem zpustila. Řekla jsem ji každý detail, který se včera stal. Sice jsem si nebyla jistá tím, říct ji o tom, co jsem prozradila Jordanovi, ale udělala jsem to. Protože jsem věděla, že ona to nikdy nikomu neřekne.

''Měla by ses vykašlat na oba. Nechej je daleko za sebou a zkus hledat někoho nového. Někoho, kdo tě nebude jen sprostě využívat.'' Usoudila po mém několika minutovém monologu. ''To by bylo fajn.'' Ironicky jsem se uchechtla. ''Tak to udělej!'' Zakřičela, až jsem nadskočila a několik lidí po nás hodilo zmatené pohledy. ''Kdybych si našla někoho, nevydrželo by to, protože pořád miluju Jeremyho.'' Povzdechla jsem si. ''Neboj i na něho časem zapomeneš.'' Usmála se. ''Hm.'' Přikývla jsem, stále si myslíc své.

Když jsme vystupovaly z autobusu, zeptala jsem se ji: ''A co ty a Alex?'' ''Co by bylo?'' Její schopnost lhaní byla asi dvakrát větší než ta má. Ovšem dvakrát nula je stále nula, takže jsme na to stejně. ''Hele přede mnou to neutajíš.'' Zasmála jsem se. ''Já vím... zatím jsme jen kamarádi.'' ''S výhodami?'' Popichovala jsem ji, což mi samozřejmě vracela svým šíleně zabijáckým pohledem. ''Ne... možná spíš něco mezi kamarádstvím a vztahem.'' Pokrčila rameny a do země se stydlivě usmála. ''Jak říkám, kamarádi s výhodami.'' ''Hele.'' Zakřičela a já následně ucítila její loket mezi žebry. ''Dobře, dobře. Už toho nechám.'' Ujišťovala jsem ji se smíchem, přičemž se na mé tváři stále držel ten bolestný výraz.

Přišly jsme do třídy a sedly si. Za chvilku k nám přiběhla Grace. ''Ahoj holky. Lolo ty máš něco s tím Jeremym?'' Nenechala nás ani oplatit pozdrav a už ze sebe chrlila otázky. ''Měla jsem... podvedl mě.'' Zkousla jsem si ret. Musela jsem využít všechnu sílu, co jsem v sobě měla, abych se nerozbrečela. Znovu. ''Jedna moje kámoška mi říkala, že s ním byla...'' Začala, ale okamžitě jsem ji skočila do řeči. ''Já to nechci vědět.'' Zakroutila jsem hlavou a začala si chystat věci na hodinu. ''Tohle chceš vědět. Prostě ji zavolal, jestli si to s ním znova nechce rozdat...'' ''Jsi si jistá, že to chci vědět?'' Ujistila jsem se ještě jednou. ''Ano! No tak ji vyzvedl a šli společně k ní. Už k tomu mělo dojít, jenže se najednou zvedl, řekl, že s ní sex mít nebude a odešel. Říkala, že celou dobu vypadal tak provinile.'' Zazubila se a čekala na mou reakci. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. ''Vážně?'' ''Jo.'' ''Skutečně?'' ''Ano.'' ''Jako doopravdy?'' Ujistila jsem se ještě párkrát, protože má mysl tuto novou informaci nějak nechtěla vstřebat. ''Bože, Lolo, jsem si naprosto, absolutně jistá, že je to pravda.'' Protočila nade mnou očima a zasmála se. ''Takže on mi nelhal.'' Zašeptala jsem spíše pro sebe.

Zvonění mě zachránilo od dalších slz, ale tentokrát se na povrch nedraly ty bolestivé a plné beznaděje. Málem jsem plakala štěstím. ''Já mám z toho takovou radost Em.'' Zašeptala jsem zničehonic uprostřed hodiny, když jsem si to v hlavě všechno pořádně uspořádala. ''Jsem ráda, že jsi po té půl hodině konečně začala vnímat. Ale samozřejmě mám radost i za tebe. Třeba se konečně dáte dohromady.'' Potichu si zatleskala a na tváři opět vyčarovala šťastný úsměv. ''Jak konečně? Byli jsme spolu už dvakrát.'' Obě dvě jsme se potichu zasmály. Byla jsem šťastná. Ale přesto tu stále bylo něco, co mě tížilo. To, že jsem Jeremymu nevěřila.

Z pohledu Jordana
Lola dneska přišla do školy a ani si mé nevšimla. ''Asi si najdu jinou holku.'' Řekl jsem Alexovi. ''A jakou?'' ''Třeba Em není špatná.'' ''Tak na to zapomeň. Ta je moje!'' ''Ale no tak někdy bych si ji snad mohl půjčit, ne?'' ''Ne!'' ''No dobře. Vždycky si můžu najít někoho jinýho.'' Doufám, že se Alex nezamiloval. To by s ním bylo k nevydržení.

Hned, co Lola přišla do školy, chtěl jsem s ní promluvit. Jenže se na mě ani jednou nepodívala. Nevěnovala mi ani jeden pohled a mě začalo docházet, že tuto sázku pravděpodobně nemám šanci vyhrát. ''Stupidní sázka. Nemám šanci. Ta naivní husa je zamilovaná do Jeremyho.'' Zavrčel jsem k Alexovi. ''Takže to vzdáváš? Nečekal jsem, že to bude až tak rychle.'' Ušklíbl se, ale dřív, než jsem ho stihl zabít, pokračoval: ''Co teď budeš dělat?'' Pokrčil jsem rameny. Pohledem jsem zabruslil k Em, co seděla hned vedle Loly. ''Zkusím Em. Ta by nemusela být takový oříšek.'' Zlověstně jsem se usmál, jenže Alex mé plány zavrhl dříve, než jsem je mohl začít vymýšlet. ''Tak na ni zapomeň. Ta je moje, je ti to jasné?'' Sykl. Jen jsem nad ním protočil očima, ale kývl jsem. Doufal jsem, že se Alex nezamiloval. Už teď jsem věděl, že by to bylo k nevydržení.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Tenhle díl mi přišel takovej zvláštní, ale snad se vám líbil :) co myslíte dají se konečně dohromady? :D už bych to konečně mohla zvážit :D omlouvám se za chyby ;D votes nebo koment by potěšil :) mějte se :3
Viky ^^

(z 400 slov 1000, woohoo :D)