Náhodná setkání [opravuje se]

72. kapitola

Z pohledu Jeremyho
''Kdy přijde tvoje máma domů?'' zeptal jsem se s pozvednutým obočím. ''Budu tě muset zklamat. Už je doma.'' Povzdechl jsem si a zpomalil tempo, protože jsem šel hrozně rychle a teď už k tomu nebyl důvod.

Chvilku jsem přemýšlel. ''Máš hlad?'' Kývla hlavou na náznak souhlasu. ''Tak zajdem do pizzerie,'' zaculil jsem se na ni a stiskl její ruku kapku silněji. Usmála se těmi svými dokonalými rty a já ji musel zase zastavit a políbit. Pohlédl jsem ji do tváře. V očích se ji blyštily jiskřičky, které mi vždycky tak zvedly náladu. ''Tak jdeme? Mám hroznej hlad,'' zazkuhrala a já si až pak uvědomil, že jsem zastavil. ''Víš, že jsi dokonalá?'' optal jsem se, když už jsme znovu šli směrem pizzerie. ''Nevěřím ti.'' ''Brzo uvěříš.'' ''Proč bych měla?'' ušklíbla se. ''Protože tě přesvědčím,'' stál jsem si za svým. ''O tom pochybuju.'' ''Chceš se vsadit?'' ''Fajn,'' sebejistota z ní doslova vyzařovala. ''A o co?'' dodala po chvíli. ''Když vyhraju, dám ti nějaký úkol. Může to být cokoliv. A naopak.'' ''Platí.'' Oba jsme se na sebe usmáli.

Z pohledu Loly
Vešli jsme do pizzerie a na mě hned dýchla příjemná atmosféra. Měli to tam krásně vyzdobené. Takové jemné, útulné. Usedli jsme do rohu, na asi poslední volná místa. Lidi se kolem bavili, ale ani to nenarušilo atmosféru.

''Co si dáte?'' přiběhla k nám servírka. Ještě jednou jsem si prolistovala jídelníček. ''Já bych si dala sýrovou pizzu a Colu.'' Usmála se a pohled přesměřovala na Jeremyho. ''To stejný,'' kývl se stále trochu zamýšleným výrazem. Zapsala si objednávku a odešla. ''To se ti nechtělo vybírat, nebo mi chceš dokázat, jak jsem úžasná, protože si v restauraci umím vybrat prostě super jídlo,'' uchechtla jsem se a pozorovala jeho zamyšlený výraz. ''Vlastně obojí,'' pokrčil rameny a já se musela zase zasmát. ''Odskočím si na záchod.'' Postavil se a zmizel v uličce. V mé hlavě se začaly rodit doslova ďábelské plány.

Z pohledu Jeremyho
Hledal jsem záchod, ale v tom jsem zaslechl lehké odkašlání. Zvědavost mi nedala a otočil jsem se. Stála tam Lola. Prohlížela si mě a přitom se zuřivě kousala do rtu. ''Víš, Jeremy. Něco mě napadlo.'' Nespouštěl jsem z ní oči a ona ze mě taky ne. Za chvilku na mě byla nalepená a já začal mít těsno v kalhotách, když se o mě tak třela. Potichu jsem zavzdychal. Sjel jsem ji rukama na zadek a ten jsem zmáčkl. Ještě pevněji se ke mě přitiskla a políbila mě.

''Tady?'' zeptal jsem se mezi polibky. ''Ano,'' odpověděla a začala mě strkat dozadu, takže jsme vlastně vešli do jedné z kabinek. Děrované džíny, které měla na sobě, jsem ji skoro strhnul a to stejné jsem udělal i s kalhotkami. Za chvíli jsem i já měl kalhoty dole. Nandal jsem si kondom, který jsem vždycky všude nosil sebou, přistoupil jsem k ní, chytil ji za zadek a vyzdvihl ji. Automaticky si kolem mě obmotala nohy a já do ní mohl vniknout. Zavzdychala a jediný způsob, jak to celé alespoň trochu utišit je políbit ji. Lepší způsob bych nevymyslel.

Drželi jsme u sebe rty a já začal přirážet rychleji, ale v tom někdo vešel. Lola utichla a já s ní. Ten někdo šel do kabinky vedle nás. Lola se potichu zasmála a zašeptala mi, ''pokračuj.'' V žilách nám proudil adrenalin, touha a vášeň.

Pokračoval jsem tedy. Vzdychala o dost tišeji téměř neslyšně, ale i tak to musel pan neznámý slyšet.

Potichoučku vyjekla, když dosáhla vrcholu. Pár sekund jsme to rozdýchavali a pak jsme se rychle oblékli. Vyšel jsem z kabinky a dal ji znamení, že je čerstvý vzduch. V tu samou chvíli, co jsme se oba chystali vyjít, zpátky se otevřely dveře kabinky. Vyšel z nich Jack. No to si děláš srandu. Díval se na nás, protože mu pořád nedocházelo, co tam děláme. Lola to nevydržela začala se smát. Tak moc, že se musela chytit umyvadla.

''Počkat. To jste byli vy?'' zeptal se a na tváři se mu začal tvořit posměšný úsměv. Oba dva jsme kývli a on se začal smát taky. ''To bych fakt nečekal,'' pokroutil nad námi hlavou. ''No nic jdu za Abi.'' Lole zamrzl úsměv. ''Za jakou Abi?'' ''Abigail. Možná ji znáš, chodí s tebou do školy.'' Zatnula pěsti. Sice jsem měl taky chuť rozbít Abigail hubu, ale někdo z nás musí být v klidu. Pohladil jsem ji po rameni a usmál se. Jack mezitím odešel a my mohli taky. Na našem stole ležely dvě pizzy a coly. Usedli jsme a pustili se do jídla.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Další díl :3 tak jsem si u posledních dvou kapitol všimla, jak velkej vliv má na vás, když píšu příběh z pohledu Jeremyho :D ne fakt je to mnohem oblíbenější, ale i tak to nechci dělat jen z jednoho pohledu ;) jinak děkuju za 35,8K reads a za 2K votes :3 někdy přemýšlím, jak je něco takovýho vůbec možný :'3 takže snad se vám díl líbil :3 zítra asi další ;) vote nebo koment potěší :3 omlouvám se za chyby ;D mějte se :3
Viky ^^