Náhodná setkání [opravuje se]

12. kapitola

Z pohledu Jordana
Šli jsme v tichosti. Slyšet bylo jen, jak naše tenisky narážejí o chodník. Sledoval jsem ji. Měl jsem chuť ji ohnout rovnou tady. Ale musel jsem se držet. Podíval jsem se na ni. Na krku měla pověšený náhrdelník, který jsem na ni nikdy neviděl. A že já si takových míst všímám.

"Odkud máš ten krásný náhrdelník?" Zeptal jsem se ji se zájmem. Všiml jsem si, jak znervózněla. Mnula si ruce a hlavu sklopila ještě více k zemi tak, abych ji neviděl do obličeje.

"Ehm... od Jeremyho." Špitla, jakoby se bála mé reakce. "Cože?" Tak fajn válka asi ještě neskončila. Nenaštvalo mě, že ji to dal, i když to taky, spíš mě naštvalo, jak hrdě ho nosila. Zatnul jsem zuby. Musela si všimnout mého vzteku v očích, protože se snažila co nejmileji usmát. "Já myslel, že ho nenávidíš. Neměla by ses s ním stýkat po tom, co ti udělal." Přecedil jsem skrz zuby stále plný vzteku. "Já se s ním nestýkám, to on mě dohnal, když jsem šla domů a dal mi to." Pokrčila rameny a zasněně jsem usmála. "Takže ty, už se na něj nezlobíš?" "Ale ano. Dokonce tolik, že si to nedovedeš, ani představit!" Zamračila se, ale stále jsem viděl jemný náznak úsměvu.

Z pohledu Loly
Jordan se mě začal vyptávat na náhrdelník, a co bylo horší, tak i na Jeremyho. Zeptal se mě, jestli už se na Jeremyho nezlobím. Musela jsem najít správnou odpověď, abych nedávala najevo, co k Jeremymu vlastně cítím. "Ale ano. Dokonce tolik, že si to nedovedeš ani představit!" Zamračila jsem se, zatímco jemu se na tváři objevil velký úsměv, který se po chvíli přeměnil v úšklebek. Zastavil se před velkým domem, ze kterého byla slyšet hudba. "U-už jsme tady?" Snažila jsem se převést na jiné téma, protože mi docházelo, co má v úmyslu. "Ano, máme tady počkat na Em a Alexe." Úšklebek mu stále nezmizel a mě to začínalo děsit. Už byl jen pár centimetrů od mých rtů a nakonec je spojil. Pár sekund jsem spolupracovala, ale ten pocit byl zvláštní. Ale až příliš vzdálený od lásky, nebo čehokoliv tomu podobnému. Připadalo mi, jako bych právě podvedla Jeremyho. Upřímně se mi v tu chvíli nahrnuly do očí slzy. Rychle jsem zamrkala, abych je zahnala. Naštěstí se to povedlo. Po pár vteřinách, které se mi zdály až příliš nekonečné, jsem ho odstrčila.

Překvapeně se na mě díval. "Hele támhle jde Em s Alexem!" Vykřikla jsem a vyběhla za nimi. Em za mnou taky vyběhla a pevně jsme se objaly. Rychle jsem ji pošeptala do ucha. "Myslím, že Jordan mi na Jeremyho nepomůže zapomenout." Smutně jsem se na ni pousmála. "I kdyby ti nepomohl on, někdo se najde vždycky." V tu chvíli mi podpora Em pomáhala vážně hodně.

Přišel za ní Alex a chytl ji kolem ramen. Em se začervenala a sklopila hlavu. Myslím, že mi zapomněla něco říct. Vešli jsme všichni do domu. Okolo nás se potácelo pár opilých lidí, ale nijak jsme to neřešili. Jordan mi něco říkal a já se zadívala do země. Zakopla jsem. Někdo ovšem stál za mnou a rychle mě chytl. Hned mě vyzdvihl na nohy a já se na něj podívala s děkovným úsměvem. Rychle jsem se usmívat přestala, když jsem uviděla Jeremyho. Podlomila se mi kolena. Rychle jsem se chytla židle, která byla vedle mě a tak jsem se udržela na nohou.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak fajn tenhle díl je asi poloviční, než normální díly, za což se vám moc omlouvám :)) Plánuju ale dneska vydat ještě jeden díl ;) Doufám, že se vám díl líbil :)) Není to nic moc, ale není mi dobře, takže se to v textu asi odrazilo :( Ale další díl už snad bude lepší :3
Viky ^^