Náhodná setkání [opravuje se]

10. kapitola

Odporný zvuk budíku. Pomalu jsem zvedla ruku, vzala jsem mobil a oddálila budík. Dnes jsem po hrozně dlouhé době pořádně spala. Když jsem znovu usínala, do pokoje vtrhla máma. ''Broučku, vstávej, jinak nestihneš školu.'' Promnula jsem si oči a koukla se na hodiny. Už teď jsem měla deset minut zpoždění. Rychle jsem vyskočila z postele a namířila si to do koupelny. ''Tak tohle jsem u staré školy nezažila.'' S uchechtnutím zavrtěla hlavou a odešla z mého pokoje. Dnes jsem neměla čas, ani na snídani, což se mámě vůbec nelíbilo. To jsem, ale neřešila.

Nemusela jsem vyzvednout Em, protože se mi neozvala a já si nebyla jistá, jestli jde do školy. Byla jsem ráda, když stála na zastávce. ''Ahoj Em.'' ''Ahoj Lolo.'' Vykřikla a skočila mi kolem krku. ''Tak co? Jak bylo včera ve škole?'' ''To jsem ti chtěla říct.'' Šibalsky jsem se usmála. ''No tak mluv!'' Naléhala. Z očí ji vyzařovala čirá zvědavost a napětí. ''Jordan mě pozval na párty.'' Zajásala jsem. ''Vážně? Páni. A kdy půjdete?'' Její úsměv se ještě více roztáhl, a kdybych ji neznala, dostala bych z ní strach a utekla bych někam hodně, hodně daleko. ''V pátek.'' Zazubila jsem se. ''Ale vždyť to máš narozky. Myslela jsem, že je strávíme společně.'' Úsměv ji rychle opadl a nahradil ho posmutnělý výraz. ''Tak můžeš jít s námi.'' Povzbudivě jsem se na ni usmála. ''Nemám tam s kým jít? Nechci vám to kazit.'' ''Něco vymyslíme, dobře?'' ''Dobře.''

Potom jsem ji řekla o setkáním s Jeremym. A ani nevím, jak jsme se objevily před školou. Tam na nás už čekala Grace a za ní Jordan s Alexem. ''Ahoj holky, jak je?'' Zasmála se Grace a chytla každou z nás kolem ramen. ''Ujde to.'' Řekla Em a já kývla. Když jsme byly ve třídě, rozhodla jsem se Jordana na něco zeptat. Poprosila jsem ho, jestli by nešel na chodbu.

''Tak co potřebuješ?'' Usmál se na mě a přeměřil si mě pohledem. ''Chtěla jsem se tě zeptat jestli, kdybych teda šla na tu párty, bys nenašel někoho k Em, aby mohla jít s námi.'' Koukl se z okna a přemýšlel. ''Někdo by se tu možná našel.'' Prohrábl si vlasy a na tváři si stále udržoval zamyšlený výraz. ''A kdo?'' Zajímala jsem se. ''Alex. Myslím, že si s Em celkem rozumí, takže by to asi šlo.'' ''Skvělý nápad. Děkuju.'' Chvíli jsem se odmlčela. ''A nebude ti to vadit?'' Kousla jsem se do rtu a sledovala ho. ''Jak si na to přišla? Čím víc lidí, tím větší zábava.'' Věnoval mi zářivý úsměv a já nevydržela a skočila mu s vděčností kolem krku. Ale bylo to přátelské objetí. Jen přátelské... Odtáhla jsem se od něj a stydlivě se usmála.

Jordan se šel zeptat Alexe a já Em. ''Kam si zmizela Lolo?'' Ani jsem ji neodpovídala a rovnou to na ni vyklopila. ''Hele Em, jak by se ti líbilo jít na tu párty s Alexem?'' Vykulila na mě oči. A po krátké pauze znovu něco řekla ''Musím uznat, že k zahození není.'' Uznala. Chtěla ještě něco říct, ale to už jsem ji skočila do řeči. ''Tak vidíš. Bude to super, ne? Naše první společná párty.'' Zasněně jsem se usmála. Myslím, že chtěla ještě něco namítat, ale ozvalo se zvonění a do třídy vešla učitelka.

Z pohledu Jordana
Lola mi řekla, jestli nenajdu někoho na tu párty pro Em. Nic jsem nenamítal, i když to mohlo můj plán zkomplikovat. Ale když ji chci dostat do postele, tak se prostě musím snažit. ''Alexi, co říkáš na Em?'' ''Má dobrej zadek, proč?'' ''Potřebuje někoho, aby mohla jít na tu párty, co pořádá můj bratranec.'' Objasnil jsem. ''Proč nejde sama?'' ''Já tam jdu s Lolou, takže by se asi cítila trapně. Fakt nevím, v tomhle směru holkám nerozumím. Hele, ona bez ní pravděpodobně nepůjde. Dlužíš mi to.'' Ušklíbl jsem se. ''Za co ti to dlužím?'' ''Za to jak jsem ti dohodil Moniku. Pamatuješ?'' Uchechtl jsem se. ''Jo ta byla dobrá. Fajn, ale děkuj jejímu zadku.'' Zasmál se a vrátili jsme se do třídy.

Z pohledu Jeremyho
Včera jsem celý večer projížděl facebook, abych tam našel Lolu a zjistil jsem, že má v pátek narozeniny. Rozhodl jsem se ji překvapit. Dneska po škole na ni zase počkám, už vím, kudy chodí, takže nebude problém na ni narazit. Doufám, že bude sama a hlavně, že s ní nepůjde Jordan.

Den ve škole byl obyčejný a nudný. Jak jinak, vždyť jsem ve škole. Už zase sedím před školou a vidím, jak Lola vychází, ještě z dvěma holkami, nějakým klukem a Jordanem. Měl jsem chuť tam hned teď jít a rozmlátit mu hubu, ale to by se mnou určitě nechtěla nic mít. Zůstal jsem tedy sedět a z vpovzdálí je pozoroval.

Po asi deseti minutách se všichni zvedli a dali se k odchodu. Rozloučil jsem se s Oliverem a Jackem a vydal se za ní. Před parkem se Jordan a ten kluk a jedna holka oddělili a zůstala tam jen se svou kámoškou. Myslím, že je to Em, o které mi párkrát řekla. Dohnal jsem je a se svým úsměvem, pro který měla Lola slabost, pozdravil. ''Ahoj Lolo.'' ''Nazdar Jeremy.'' Nevěnovala mi ani pohled. Jen ta její kámoška se otočila. Myslím, že mě poznala a věnovala mi jeden vražedný pohled. Tak vražedný, že jsem si myslel, že do chvíle budu ležet mrtvý na chodníku. ''Ty musíš být Em.'' ''Ty Jeremy.'' Čekal jsem alespoň malý náznak úsměvu. Nic. ''Lolo, máš v pátek čas?'' ''Ne!'' Skoro se rozkřikla, ale pohled měla stále připevněný k zemi. ''A co budeš dělat?'' Prudce se zastavila. Nadechla se a byla připravená něco říct, ale před tím jsem se na ni usmál a ona na mě jen koukala s otevřenou pusou. Dívali jsme se navzájem do očí. Zase je úplně mimo. Podvědomě jsem se zasmál. Pak do ní ale Em dloubla loktem. Otřepala se a znovu se zahleděla do chodníku. ''Jordan mě pozval na párty.'' Špitla, jakoby se bála. Odvážila se mi znovu kouknout do očí. Nevím proč, ale dost mě to nejen naštvalo, ale i ranilo. Sakra, vzpamatuj se. Okřikl jsem sám sebe v duchu.

Když viděla, že vypadám hrozně zklamaně, pokusila se samolibě usmát, ale nevyšlo ji to. ''Můžu ti alespoň v pátek popřát k narozeninám?'' Koukl jsem se na ni se smutným úsměvem na tváři. Na chvíli se usmála, ale pak zase nasadila naštvanou tvář. ''Je mi to jedno.'' Pokrčila rameny, ale z jejího pohledu a hlasu jsem poznal, že lže. ''Dobře tak se zatím měj, ahoj. Rád jsem tě poznal Em.'' Už mi neodpověděla ani jedna. Otočil jsem se a s vítězným úsměvem si to namířil domů.

Z pohledu Loly
''Lolo sakra. Já myslela, že si na něj naštvaná.'' Přeměřila si mě Em doslova nasraným pohledem. ''Taky že jsem!'' ''No nevypadalo to tak, když si se ztratila v jeho očích a pak se na něj i usmála!'' ''Em já se snažím, jenže...'' ztichla jsem. ''Jenže co?'' Okřikla mě. ''Jenže on je tak dokonalý. A ten jeho úsměv.'' ''Lolo vzpamatuj se! Přeju ti to, ale on tě podvedl! Je to děvkař a nezaslouží si tě!'' ''Em já se, ale vážně snažím!'' ''No fajn. Doufám, že alespoň Jordan tě zbaví myšlenek na Jeremyho.'' Zarývala do mě pohled. ''Tak to nejsi sama, ale už o tom nechci mluvit.'' Podívala jsem se na ni s prosebným pohledem. ''Dobře.'' Zbytek cesty jsme se bavily o škole a o takových těch normálních věcech, které mi byly daleko příjemnější.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Další díl :3 omlouvám se, že včera jsem nepřidala, ani jednu kapitolu, ale byla jsem někde a potom jsem byla tak unavená, že se mi nic přidávat nechtělo :\ snad to chápete :)) doufám, že se vám příběh líbí :) děkuju za každé přečtení jste skvělí :* ještě dneska bude pravděpodobně další díl :))
Viky ^^