Náhodná setkání [opravuje se]

56. kapitola

Z pohledu Jeremyho
''Lolo stůj!'' zavolal jsem za ní, když běžela sprintem na zastávku. Bylo pozdě. Auto jelo moc rychle na to, aby stačilo zabrzdit. Lola ležela na asfaltu v bezvědomí. Snad ještě rychleji, než ona před chvílí, jsem se rozběhl k ní. Řidič auta vystoupil a zděšeně se díval na Lolu, která jen nehybně ležela.

Doběhl jsem k ní. Vypadala hrozně. Kdyby se ji pravidelně nezvedal hrudník, myslel bych, že je mrtvá. ''Zavolejte sanitku!'' zakřičel jsem zoufale na řidiče. Ten se hned probral z transu a vylovil z kapsy mobil. Pod hlavu jsem ji dal svou mikinu. Pomalu jsem ji chytl za ruku, kterou jsem následně stiskl. ''Budeš v pohodě,'' šeptal jsem ji do ucha, i když já sám měl značné pochybnosti.

Seděl jsem v nemocnici už tři hodiny. Čekal jsem až vyjde doktor, který mi řekne, jak na tom Lola je. Uslyšel jsem klapání podpatků a ze zvědavosti jsem zvedl hlavu. Jen pár sekund mi trvalo, než jsem poznal, že u recepce stojí Lolina matka. Sledoval jsem, jak ji recepční něco vykládá, ale neslyšel jsem co. Potom ukázala směrem ke mě. Lolina matka za okamžik obsadila židly vedle té mojí. ''Ahoj. Jsem matka Loly. A ty si....?'' ''Jsem Jeremy.'' Přeměřila si mě pohledem. Asi si vzpoměla na ten incident v parku. ''A jak se to stalo?'' zeptala se a v očích se ji zablýskly slzy. ''Nestíhali jsme do školy. Byli jsme pár metrů od zastávky a autobus byl taky hrozně blízko. Lola se rozběhla. Křičel jsem, ať stojí, jenže už bylo pozdě,'' hlas se mi třepal. Nevěděl jsem, co bude. Nevěděl jsem, jestli bude Lola v pořádku. Právě to mě teď tak ničilo. Zhluboka jsem dýchal, abych se alespoň trošku uklidnil. Nefungovalo to.

''Vy jste matka?'' zeptal se doktor. Stoupl jsem si vedle ní, protože jsem chtěl všechno slyšet. Jen kývla. ''Takže, vaše dcera utrpěla po autonehodě, dost vážná zranění. Teď je po operaci. Šance, že se někdy probudí je tak padesát na padesát. I když více převládá možnost, že se probudí. Lidé se dostali z horších situací. Teď můžeme jen doufat,'' mile se usmál doktor, načež zaklapl jakousi složku.

''Můžu ji vidět?'' vychrlila hned na doktora. ''Ano. Ale po jednom,'' koukal jsem se do bílé zdi a rozdýchával všechno, co jsem se dozvěděl. Můj mozek spracovával pomalu všechny informace. Je tu možnost, že už se nikdy neprobudí!

Po asi hodině vyšla z pokoje Loly její matka. Řasenku měla rozmazanou a oči se ji zbarvily do červena. U nosu si držela kapesník a vzlykala. Zatím co odcházela, já si dal na sebe takový ten plášť a mohl jsem jít za Lolou.

Zavřel jsem za sebou dveře a pohlédl na ni. Vypadala tak bezmocně. Sedl jsem si na židli vedle ni a znovu jsem vzal její ruku do té své. Kolem bylo spousty pípajících přístrojů. Nadechl jsem se. ''Lolo, prosím neopouštěj mě. Co bych bez tebe dělal? Sakra, všechno je to moje vina! Kdybych tě k ničemu nepřemlouval, byla by si v pořádku. Nedělej mi to. Přece mě tady nemůžeš nechat. Ani nevíš, co všechno pro mě znamenáš. Zničilo by mě, kdybych už nikdy nemohl vidět ty jiskřičky v tvých očích. Kdybych už nikdy nemohl vidět tvůj dokonalý úsměv. Kdybych ti už nikdy nemohl říct, že tě miluju,'' pohlédl jsem na její ruku. Ukápla mi slza a za ní následovala další a další. Nemůžu brečet. Nikdy jsem kvůli nikomu nebrečel. Tohle jsem nebyl já.

''Změnila si mě Lolo,'' šeptl jsem. ''Nikdy jsem nikomu neřekl, že ho miluju, nikdy jsem kvůli nikomu nebrečel. Jen kvůli tobě.'' Z očí mi unikaly další slzy. ''Miluju tě. Tak moc, že si to ani nedovedeš představit.'' Doufal jsem, že to bude, jako v těch romantických filmech. Otevřela by oči a řekla mi, že mě taky miluje nebo by alespoň pohla rukou. Proč nemůžu žít v těch filmech? Proč musím žít v realitě, kde je možnost, že se Lola nikdy neprobudí?
----------------------------------------------------------------------------------------------
Veřili byste mi, že jsem u tohohle dílu brečela? :D jsem strašně citlivá a tady se to projevilo :D chcete nebo si myslíte, že bude Lola v pohodě? :D je trochu delší, takže jste snad spokojení :3 děkuju za 12K přečtení :3 snad se vám čast líbila :3 votes nebo koment potěší :3 omlouvám se za chyby :D mějte se :3
Viky ^^