Náhodná setkání [opravuje se]

37. kapitola

Z pohledu Jeremyho
Pár kroky jsem došel až k její posteli a usadil se na kraj. ''Co říkali doktoři?'' Zeptal jsem se a starostlivě jsem ji sledoval. Přivíral jsem oči, jako bych ji snad mohl prokouknout, kdyby z úst vypustila jen malinkou lež. ''Není to nic vážnýho. Fakt ne. Zítra mě pustí domů.'' Pokojem se rozezněl můj oddech a celé mé tělo zalila nepopsatelná vlna úlevy. ''To je dobře.'' Chvíli jsem jen němě sledoval její rty a stále pohlcen tou vítanou euforií jsem ji políbil. A víte co? Nikdy jsem se necítil tak šťastný jako v tento okamžik.

''Dobrý den.'' Odtáhl jsem se od Loly a věnoval jsem poněkud naštvaný pohled policistovi. ''Slečno, potřeboval bych si s vámi, pokud možno o samotě, promluvit.'' Pohlédl na mě a já zase na Lolu. ''Počkej venku.'' Kývla mým směrem a usmála se. ''Dobře.'' Rychle jsem stiskl její ruku ve své - měla tak malou ručku a chladnou, nikdy jsem necítil, aby ji měla tak chladnou - vstal jsem a zmizel za dveřmi vedoucími na nemocniční chodbu.

Z pohledu Loly
Hned, co Jeremy vyšel ze dveří, policista se nadechl a promluvil. ''Takže,'' odkašlal si a ještě jednou pohlédl do složek, co držel v rukou. ''...potřebovali bychom slyšet všechno, co a jak se stalo.'' Otočila jsem se směrem k oknu a chvíli pozorovala město a stromy a pacienty, co se potulovali kolem nemocnice a tajně kouřili. ''Jordan, ten kluk, co mě... znásilnil, on... minulý týden pořádal párty a já se opila. Znali jsme se už dřív a jednou... se pokusil o něco podobné, ale tentokrát... to bylo jinak. Možná to ani nebylo znásilnění - šla jsem s ním dobrovolně a vyspala jsem se s ním. Jenže on toho využil a nafotil mě nahou, když jsem spala.'' Odvrátila jsem pohled od toho všeho venku a pohlédla na policistu. Sledoval mě. Věnoval mi plnou pozornost a mně to v té chvíli připadalo neuvěřitelné. ''Ráno jsem se probudila a on mi narovinu řekl, že si mě nafotil a že se mnou chce spát, jinak to dá na internet. V tu chvíli jsem řekla, že ne, připadalo mi to naprosto nechutné - a ono to taky bylo nechutné, možná i víc než to - a to mě poprvé zmlátil.'' Oči jsem měla mokré od toho, jak se mi začaly plnit slzami. Odvrátila jsem se zase k oknu. ''Takhle se to ještě několikrát opakovalo.'' Slzy mi začaly po tváři stékat v proudech. Plakala jsem, vzlykala jsem, měla jsem chuť řvát, ale prostě jsem jen tiše plakala a vzlykala. ''Bude to v pořádku, nebojte se.'' Stiskl mou paži a usmál se tak mile, až jsem mu to skoro uvěřila. ''To mi prozatím stačí. Ale budete muset později to stejné ještě podrobněji říct na policejní stanici.'' ''Nashledanou.'' Zašeptala jsem a on odešel.

''Lolo?'' Dveře potichu zavrzaly, ale já se neotočila. ''Jak ti je?'' ''Dobře, je mi dobře.'' Vzlykala jsem. Byla jsem stále otočená k oknu a hlas se mi lámal na malá kousíčky. Jeremy si sedl na postel. Otočila jsem se na něj. Vzal mou tvář do dlaní a začal mi z nich utírat slzy, jenže těch stále přibývalo. Nic neříkal, mlčel a sám si byl vědomý toho, že je to tak správně. Spojil naše rty. Nikdy žádný polibek nechutnal tak slaně a sladce zároveň.

Za oknem byla tma a skrz žaluzie prosvítal svit pouličních lamp. Netrpělivě jsem čekala na Jeremyho, který se rozhodl přemluvit sestřičky, aby tady mohl zůstat. ''Měl jsem pravdu!'' Vtrhl Jeremy do pokoje. Dveře skoro, přišlo mi, vyvrátil z pantů. Máchal rukama ve vzduchu a tlemil se jako naprostý cvok.

Když jsem se vzpamatovala z toho šoku, zasmála jsem se a protočila nad ním očima. ''Tak... posuň se.'' Znovu Jeremy zamával rukama. ''Cože?'' ''Tak přece nebudeš lakomá a nerozdělíš se o postel.'' Zvedl nos nahoru a tvářil se uraženě, čemuž jsem se hodnou chvíli smála. Nakonec jsem se mu tam pokusila udělat, co nejvíce místa, což i tak nebylo nic moc, a Jeremy se namáčknul ke mně do postele. Objímal mě tak pevně a přitom lehce, až jsem si myslela, že se bojí, abych mu náhodu neprotekla mezi prsty.

Probudila jsem se někdy uprostřed noci. Stále byla tma a všude se rozprostíralo takové to děsivé ticho. A mě jen tak napadlo, jak moc se Jeremy změnil a jak se kvůli mně snaží a tak jsem ho tuto noc začala milovat ještě víc a byla jsem ráda, že je.

----------------------------------------------------------------------------------------------
Jeeej další díl :3 všechno se obrací k lepšímu ^^ v mé hlavě se ale rodí ďábelské plány 3:D chci vám jenom říct, jak neuvěřitelně mě baví psát tenhle příběh :3 tak nějak mě to naplňuje :D :3 a ještě... včera jsme překročili 200 votes :O :3 je to NEUVĚŘITELNÉ!!! :3 když jsem psala první díly, byla jsem šťastná, že si to přečetli tři lidi... a teď? V tohle jsem ani nedoufala!!! Můj cíl byl alespoň 100 reads a teď 2,6K :3 jste doopravdy úžasní!!! :3 takže zítra ASI další díl ;) omlouvám se za chyby ;D votes nebo koment potěší ;) mějte se :3
Viky ^^

(Vím, dlouhá neaktivita a je mi to opravdu, opravdu líto... Jinak bych vás chtěla ještě poprosit, abyste se mrkli na příběh, který píšu s pár úžasnými lidmi. Najdete ho na mém profilu pod názvem Destinies. Předem mockrát děkuji ♥)