steal my girl || one direction

(29.)

Blair

Po včerejším kamarádském večeru, kdy jsme s Liamem prokecali celou noc, jsem ráno vypadala jako shnilý párek a byla jsem nesnesitelně unavená aneb být vzhůru do čtyř do rána se nevyplácí, obzvlášť, když jdete další den do školy. Dohromady jsme tedy spala něco přes dvě hodiny. Nádhera.

V hlavě se mi přes noc uležel plán, že osobně najdu Adele. Jen tak jsem se ho nehodlala vzdát. Neměla jsem sice nejmenší ponětí, jak mám začít a jestli je vůbec reálné ji najít, ale tak co. Měla jsem v plánu nejdříve z Liama dostat nějaké kontakty. Kohokoliv, její rodinu, nebo kamarády. Byl by to první krok.

Ráno jsem byla vděčná sama sobě, že jsem se zvládla učesat a nalíčit. A samozřejmě obléct. Na snídani jsem neměla ani v nejmenším náladu, takže jsem rovnou mířila na přednášku. Tentokrát jsem naštěstí dorazila s desetiminutovým předstihem.

"Ty teda vypadáš," podotkl Liam, když jsem ztěžka dopadla na židli vedle něj.

"Co? Jak?", zamračila jsem se a prsty přejela zmačkanou košili.

"Hrozně," pokrčil rameny.

Málem jsem ho zavraždila pohledem, "Neříkej, když jsem spala dvě hodiny."

"Sorry no," bránil se.

"Liame," narovnala jsem se, "bavila se Adele i s někým jiným, než tebou, klukama a Nicol?"

"Ehm, asi jo," odpověděl rozpačitě. "Nesledoval jsem ji na každým kroku."

"Jen jsem se zeptala," bránila jsem se tentokrát já.

"Hm."

"Víš, nemusíš být hned protivnej," podotkla jsem.

"Já nejsem protivnej, Blair," zamračil se. "Jen nechápu, proč Adele pořád zmiňuješ."

"Neřeš to," utla jsem ho.
Tohle nemělo smysl.

---

Měla jsem pocit, že se mi rozpadne hlava, podobně jako když jsem byla nemocná. Podle Liama jsem měla i teplotu, ale tomu bych zas tak moc nevěřila. Je to Liam. Dneska mě měl asi plné zuby. Díky bohu mi škola končila už po obědě, a Liam mi dovolil, že na něj můžu počkat u něj v pokoji. Měla jsem ho raději, než svůj. Liam si to tu uměl zútulnit a měl tu mnohem větší teplo, než jsem měla já. Také výhled z okna byl pro ten můj velikou konkurencí. Zkrátka to tu bylo lepší se vším všudy.

Unaveně jsem dopadla do Liamové postele. Na chvíli se mě zmocnil takový zvláštní pocit, když jsem si pomyslela,co všechno tu Adele s Liamem dělali, to jsem ale raději hned vyhnala z hlavy. Při tom pádu do postele jsem měla štěstí, že jsem Liamovi nezalehla laptop, měl ho tak nějak divně pod polštářem.

Neodolala jsem. Nešlo to a notebook jsem otevřela. Upřímně, čekala jsem, že najdu něco pikantního a ne to, že si na internetu vyhledával informace o bylinkách. Kdyby to byly bylinky, které zákon neschvaluje, byla by to alespoň zábava. Na tapetě měl Liam sebe, kluky a Adele, všechny pohromadě. Bylo to zvláštní, je takhle vidět. Už jen tím, že Adele pro mě byla jako duch a kdykoliv jsem ji viděla třeba na fotce, naskočila mi husí kůže. Všech šest jich sedělo u jednoho stolu, kluci na sobě měli obleky a Adele šaty, které ještě podtrhovaly její krásu. Vyděsilo mě, že mi opravdu byla podobná. Víc, než jsem si myslela.