steal my girl || one direction

(107.)

Adele

Jestli mě něco trápilo podobně jako situace mezi Harrym a Nicol, byla to ta věc s Niallem. Jeho slova jsem měla v hlavě už celý tři týdny. Kvůli mýmu chování si Liam a Harry vybrali Nicol. Zlobila jsem se. Ne proto, že by to snad nebyla pravda, ale protože věděl, že tohle někomu tak přecitlivělýmu, jako jsem já, zkrátka říct nemůže a stejně to udělal.

Harry sice naplánoval pár trapně ubohých pokusů, jak nás udobřit, ale neúspěšně. Dokonce na jednom ze seminářů řekl, že Niall strašně smrdí a zoufale si se mnou potřeboval vyměnit místo. Kdybych tohle ale udělala jemu s Nicol, oba by mě zabili. Ti dva byli ztracenej případ, a pro mě bylo víc něž těžký, že jsem musela být nestranná. Když máte na výběr mezi nejlepší kamarádkou, nejlepším kamarádem, a dokonale chápete oba pohledy na věc, nic jiného vám snad ale ani nezbývá.

Harryho jsem chápala. Opravdu ano, možná až moc dobře. Věděl, že Nicol nestačí. Věděl, že je o level výš než on. Věděl, že je psychicky dopředu o několik let. Ale taky věděl, že ji miluje, a nikdo si neumí představit, jak mi bylo, když to přede mnou vyslovil. Bylo to, jakoby promluvil němej. Od Harryho nikdy nikdo nic podobného neslyšel. Možná i proto jsem to doteď vydýchávala. A co bylo úplně to nejhorší? Nic Nicol neříct, na Harryho přání ovšem. Kdyby to bylo na mně, řekla bych jí o našem rozhovoru na Vločkovým bále a ona by se trápila mnohem míň. Styles mi to ale zakázal pod výhružkou toho, že nikdy nepřestane mě a Nialla uboze usmiřovat. A to jsem bohužel musela přijmout. Nebylo ale vůbec jednoduchý poslouchat Nicol mluvit každý den o tom, že je Harry prvotřídní úchyl, co zneužívá citlivý holky. Ale tak to prostě bylo, musela sama přijít na to, co bylo důvodem. A vzhledem k tomu, jak byla chytrá, jsem věděla, že to brzo přijde.

To samé jsem řešila i se Zaynem při čtvrteční večeři, kterou jsme si s dovolením odnesli k němu do pokoje, který obýval sám, když tu Louis nebyl. Padlo pár slov o Harryho narozeninové oslavě, já si ale nebyla jistá, jestli je vhodné něco takového pořádat, vzhledem k momentálním vztahům v naší skupině.

"Mluvilas s Niallem?", optal se mě Zayn uprostřed konverzace. Přesně o tomhle jsem se chtěla bavit, opravdu.

Ironicky jsem se na něj podívala, "Ještě ty se mě na to ptej."

"Taky že ptám," usmál se.

"A co bych mu asi tak řekla?", povytáhla jsem obočí, "ahoj Nialle, sice mě neskutečně nasralo, co jsi o mně řekl, ale mám tě ráda a pojďme být dál nejlepší kamarádi?"

"Třeba," pokrčil rameny, "nemuč ho věčně."

"Ale on se ani neomluvil," postěžovala jsem si.

"Adele," oslovil mě, "máš moc vysoký morální hodnoty."

"Ne," nesouhlasila jsem, "já jenom neviděla důvod, proč by mi nemohl říct, o čem mluvil s Liamem."

"Mohl, ale nemusel," povytáhl obočí. Dneska mě pěkně vytáčel. Byla bych radši, kdyby mlčel.

"Prosím, zmlkni," pronesla jsem a plácla sebou o jeho postel.

Zayn se na mě ironicky podíval, "Vždycky, když jsi taková, musíme se bavit o Liamovi, abys to ze sebe dostala."

"Co prosím," zamračila jsem se na něj. Opět nevěděl, o čem mluví.

"Do toho," vyzval mě, "řekni mi, co si myslíš, jak ti Liam chybí a že se zlobíš, že tě tu nechal."

"Můžeš prosím přestat?" skočila jsem mu do řeči, "nikdo mě tu nenechal. Nepřijdu ti dost soběstačná?"

"No," zaváhal, a já se na něj zadívala tak ironicky, jak jsem jen mohla, "fajn, jak chceš," dodal.

"Díky," zamumlala jsem.

"Adele," znovu mě oslovil a já se na něj tázavě podívala, "proč se prostě nikomu neotevřeš?"

"Jsem naprosto otevřená Nicol," opravila jsem ho, "a stejně tak ona mně. Mezi náma je všechno při starým."

"Jo," pokýval hlavou, "a já jsem za to moc rád. Jenom jsi taková jiná."

"Jiná," zopakovala jsem, "to už rovnou můžeš říct toxická, jako Niall."

"Takhle jsem to nemyslel a ty to víš," povzdechl si nad mou poznámkou a přesunul se blíž ke mně, "fajn, už se radši na nic neptám. Takže co bys chtěla dělat?"

"Spát," odpověděla jsem mu, "a už nejíst podobný splašky," bradou jsem ukázala na nedojezený talíř s jídlem.

"Můžeš to odnést Niallovi," navrhl Zayn a já už ani neměla sílu argumentovat. Moc dobře věděl, že to stejně neudělám. I když bylo pravdou, že když jsem občas ve výdejním okénku v jídelně viděla všechny ty kýble se zbytky, nemyslím si, že by Niallovi dělalo až takový problém si to dát ke svačince.

"Jistě," přikývla jsem, "všiml sis někdy, že Harrymu bude dvacet, ale psychiku má třeba patnáctiletýho?", obrátila jsem téma na úplně opačnou stranou.

Zayn se na mě překvapeně podíval, "Jasně. Proto ho pořád vidím víc k Blair, než k Nicol."

"Sklapni," zpražila jsem ho, "nevíš, co se tam stalo."

"Dneska jsi extrémně zábavná, Adele," Zayn si do mě znovu rýpl, "Blair byla dneska taky nesnesitelná, a vím, že se holkám občas synchronizuje perioda, nebo o tom alespoň mluvil Styles, ale -,"

"Ne, prosím dost," skočila jsem mu do řeči, "já jsem prostě jen nesvá. Pro upřesnění," narovnala jsem se, "Harry řekl Nicol, že ji nechce, že není pro něj a podobný blbosti," prohlásila jsem, ale Zayn se zmohl jen na dost nechápavej pohled, "ale kecal jí o tom."

"Jak kecal," přerušil mě.

"Řekl, že ji miluje, akorát to neřekl jí, ale mně," uvědomila jsem ho.

"Kecáš," Zaynovi klesla brada, "to nikdy neřekl."

"Je to tak," přikývla jsem, "ale nikomu to neříkej, jasný? Dala jsem mu přísahu. Kdyby se to Nicol dozvěděla, všechno by se podělalo."

"A nebylo by naopak všechno lepší?", povytáhl obočí.

"Oni musí sami přijít na to, že se potřebují," podotkla jsem, "můžeme je k tomu sice popostrčit, ale znáš je, oba mají svou hlavu."

"Jo," přikývl, "to máš pravdu."

Harry a Nicol. Trápilo mě to víc než kdy jindy. Nevěděla jsem, co dělat a jak k tomu přistupovat, ale říct o tom všem Zaynovi mi vlastně i pomohlo. Byl tu pro mě víc než kdy jindy. A to mi vlastně i pomáhalo k uvědomnění, že ať už vztahy mezi náma byly jakýkoliv, zůstanou silný, ať už se děje cokoliv.