steal my girl || one direction

(142.)

Harry

"Jak dlouho na mě ještě budeš naštvanej?" šťouchla do mě Nicol, když jsme zasedli do školního divadelního sálu a čekali na ostatní. 

"Nejsem," zabručel jsem a prohrábl si vlasy. I když jsem jí trochu lhal. Moje holka mě donutila zapsat se na zasranýho Romea a co hůř - celej večer jsme nacvičovali balkónovou scénu. Nicol o tu roli hodně stála a já to trpěl jen kvůli ní. 

"Budeš skvělej Romeo," pobaveně se usmála, dala mi pusu na tvář a opřela se mi o rameno.

"Co bych pro tebe neudělal," povzdechl jsem si a položil jí ruku na stehno.

Místnost se začala plnit a na mě šla čím dál větší nervozita. Ještě víc zle se mi udělalo, když do místnosti vešel ten slizoun Bain. 

"Je sladkej," podotkla Nicol, když se na ni zářivě usmál.

"Jo, sladkej jak ta dnešní žemlovka," zamračil jsem se.

Nicol se narovnala a s ironickým úsměvem se na mě zadívala, "Žemlovka?" zopakovala.

"Byla nechutně hořká," odvětil jsem.

"Nevím, co s ním máš za problém," podotkla Nicol, "ani Liam se na něj kdovíjak netvářil. Máte komplexy, že má větší svaly, než vy dva dohromady?" zasmála se.

"Nemá," zamračil jsem se a pohledem hledal někoho z party. 

"Můžu?" objevila se vedle mě Adele jako na zavolanou.

"Ale Liam sedí támhle," ušklíbl jsem se na ni a ukázal o pár řád dál dozadu.

"Nech toho," ironicky se na mě podívala a zasedla vedle mě, "tak, jak moc jste včera cvičili?" optala se se zájmem.

"Do tří do rána," odpověděla Nicol, "a co ty?"

"Budu tvoje služka," odvětila Adele nepříliš nadšeně, "kéžby tam byla role třeba jako křoví. Nebo strom. Prostě něco, kde nemusím mluvit, chápete?" koukla po mně a potom po Nicol. 

Než jsem stihl Adele odpověď, Bain dvakrát tlesknul a se slovem "Začneme." odstartoval to hotový peklo.

"Styles a Gallagher," přečetl moje a Nicol jméno. Málem jsem se poblil. Na tohle jsem nebyl zvyklej. 

Nicol sebevědomě vstala, chytla mě za ruku a táhla mě přes celej sál až na jeviště. Osvětlovalo nás hnusný světlo, Bain na nás zíral a ten fakt, že na nás kouká dalších patnáct studentů našeho věku mi na odvaze taky moc nepřidával.

Nicol se na mě usmála tak, jako nikdy předtím. Věřila mi, a já věděl, že ji nesmím zklamat. I když jsem si neustále opakoval, že jsme byli jediní, kdo se zapsal na hlavní role. Měli jsme to v kapse, i kdybychom to pokazili. 

Odkašlal jsem si a snažil si v hlavě vybavit včerejší hrůznej večer a ještě horší text. Než jsem si ale stihl uvědomit, že začít má Nicol, ne já, naštěstí situaci zachránila.

"Romeo, Ó Romeo! – proč's Romeo? Své jméno zapři, otce zřekni se, neb, nechceš-li, mně lásku přísahej, a nechci dál být Capuletova," řekla Nicol a já na ni zíral jako na magorku, protože jsem byl dost zaskočenej z jejího přehnanýho akcentu.

"Ehm," znovu jsem si odkašlal, "Mám dále naslouchat, či, promluvit?" 

Nicol se nadechla a pohodila vlasama, "Jen jméno tvé mým nepřítelem jest; ty's jen ty sám a nejsi Montekem. Co jest to Montek? Ruka, ani noha, ni paž, ni tvář, ni jiná část, jež vlastní jest člověku. Ó, jiné jméno měj! Co jest to jméno? To, co růží zvem, pod jiným jménem sladce vonělo by zrovna tak. A tak Romeem nezván, Romeo podržel by veškerou tu vzácnou dokonalost, kterou má bez toho jména. – Odlož jméno své, a za své jméno, jež tvou částí není, mne vezmi celou," vydechla. Tohle bylo moc i na mě.

"Za slovo tě beru," polkl jsem, "Jen láskou svou mne zvi a na novo tak budu pokřtěn; od té chvíle dál Romeo nechci býti nikdy víc," podíval jsem se Nicol do očí. Znovu mi to dodalo na odvaze. Teda do doby, než jsem koutkem oka nezahlídl Louise v první řadě, jak si nás natáčí a dusí se, aby se nesmál.

"Kdo's ty, jenž nocí zastřen vtíráš se v mé tajemství?" pověděla Nicol tajemným hlasem a bylo vidět, jak moc se do role vžila.

"Dle jména nevím, jak bych řekl ti, kdo jsem. Své jméno sám, ó, drahá světice, mám v nenávisti, neb vím, že tobě nepřítelem jest; je, kdybych psané měl, bych zničil."

Bain si nahlas odkašlal, "Roztrhal, ne zničil," opravil mě. Nicol kolem sebe zmateně rozhodila rukama a mě to dost znejistilo. Do toho si ostatní něco neustále šeptali, až to v závěru znělo jako nějakej šum.

Nicol najednou nevypadala jistě a sebevědomě ani trochu, přesto pokračovala, "Sto slov mé ucho ještě nevpilo, jež prones' jazyk tvůj, a znám ten hlas. Nejsi Romeo, jeden z Capuletů?"

Chyba. Dost velká.

"Vy jste Capuletová, slečno," ozval se Bain s těžkou ironií ve hlase, "Romeo je Montek," dodal těsně potom, co se místností rozezněl tichej smích ze všech stran. Nicol se nadechovala, Bain ji ale zarazil, "Myslím, že to stačí. Příště si rozmyslete výběr rolí," řekl naším směrem, "rád bych měl v hlavních rolích někoho, kdo zná jména."

"Nicol ta jména zná," zpražil jsem ho pohledem a sledoval, jak se mě Nicol snaží pohledem umlčet. 

"No," povytáhl obočí, "očividně ne."

"Taky si to tu můžete odrecitovat sám," napodobil jsem jeho výraz. Sálem se ozvalo hlasitý hvízdnutí. 

"Harry," sykla Nicol a nechápavě kroutila hlavou. Měl jsem toho nagelovanýho zmetka plný zuby. 

"To je v pořádku, Nicol," odvětil Bain a já automaticky zatnul ruce v pěst. Ještě, když ji oslovil jménem, "posaďte se, prosím," vybídl nás k tomu, abychom odešli z jeviště. S radostí jsem sešel těch pár schodků a při cestě kolem něj do něj vrazil ramenem. Nicol šla až pár metrů za náma. 

Jakmile jsem dosedl na místo vedle Adele, sputila, "Zbláznil ses?" zasyčela na mě, "Tohle nemůžeš, Harry. Chceš mít problémy?"

"Chceš strávit rok dramaturgie s takovým volem?" ironicky jsem se na ni podíval, "Pořád po Nicol kouká," zabručel jsem, "a po tobě taky. Jestli se jedný z vás dotkne, tak přísahám, že - "

"Další," promluvil Bain přes celou místnost. Já mezitím pozoroval, jak Nicol odchází ze sálu se slzama v očích.

"Omluv mě," řekl jsem Adele a vyrazil za ní.

Cestou jsem se střetl pohledem s Liamem, kterej na mě koukal podobně káravým výrazem, jako Adele. 

"Nicol," vyběhl jsem na chodbu a obejmul ji. Stála opřená o zeď a utírala si slzy z tváře, "Omlouvám se, ale ty tu roli dostaneš. Jen budeš mít jinýho Romea," pokusil jsem se odlehčit situaci.

"Tady nejde o žádnou blbou roli, Harry," odtáhla se ode mě, "ponížil jsi mě. Udělal jsi ze mě nějakou chudinku," popotáhla, "dokážu se bránit sama, nepotřebuju tě k tomu."

"Nicol, myslel jsem, že - "

"Nemysli," přerušila mě a odcházela.