steal my girl || one direction

(60.)

Nicol

"Počkat, počkat, počkat," zastavil se Niall a nevěřícně se na mě podíval. "Takže ty a Liam, cože?", zavrtěhl hlavou.

Zasmála jsem se, "Nikomu to prosímtě neříkej."

"Neboj se," ujistil mě, "taková Adele by tohle opravdu nezkousla," věnoval mi nečitelný pohled.

"Nialle," zamračila jsem se, "vidím ti v očích výčitky?"

Niall znovu zavrtěl hlavou, "Ne. Jsem rád, že jsi mi to řekla. Jen je to takový dost -," zapřemýšlel se, "nečekaný."

"Já vím," povzdechla jsem si. "Opravdu to nikdy nesmí vědět. A hlavně o nic nejde. Nerada to říkám, ale myslím že Liam se tím snaží přenést přes Adele a já přes Harryho."

"To je jasný," přikývl a my konečně mohli pokračovat v cestě na přednášku.

Při vstupu do učebny nastal problém číslo jedna. Adele byla na seminář z latiny mou spolusedící. Niall mi pošeptal, že mi drží palce, a sedl si na své místo vedle Zayna, kterému jsem jen lehce mávla.

Hodina ještě nezačala, ale většina lidí už byla v učebně. Adele nevypadala moc dobře. Byla víc bledá než obvykle. Veškeré své nedostatky na pleti ale zakrývala pod vrstvou makeupu, líčila se teď mnohem výrazněji, než dřív. Vlasy si obarvila, ze své přírodní blond na platinovou. Trochu mě děsila, i když bylo od pohledu jasné, že chce jen upoutat pozornost.

"Ahoj," pozdravila jsem ji a přisedla si. Ani se na mě nepodívala.

Netroufala jsem tvrdit sama sobě, že nejsem špatná kamarádka. Jsem. Ale zároveň všichni ví, že tuhle válku započala strana Adele a Harryho.

"Jednou si budeme muset promluvit," nadhodila jsem. Adele, aniž by se na mě podívala, pokrčila rameny.

"Dobře," odkašlala jsem si, "znamená tohle konec?"

Opět žádná odpověď.

Po celou dobu.

———

Po hodině, díkybohu poslední, jsem potřebovala vidět Liama. Potřebovala jsem, aby mi řekl, že jsem dobrá osoba, že jsem nepřišla o svoji nejlepší kamarádku jen svojí chybou.

V jeho pokoji jsem ho ale nenašla. Přemýšlela jsem, kde jinde by mohl být, ale jediné místo, které mě napadlo, byla střecha.

Po úspěšném vystoupání schodů a zdolání žebříku jsem Liama objevila na střeše. Zase.

Seděl schoulený na jedné z dřevěných beden a koukal na červánkovou oblohu.

"Ahoj," pousmála jsem se a přisunula si bednu k němu, na kterou jsem se posadila.

Liam se rozzářil, "Nicol, zrovna jsem chtěl jít za tebou."

"Tak už nemusíš," pokrčila jsem rameny. "Jsi v pohodě?"

Liam semkl rty k sobě, "Vlastně ani nevím."

"Liame - "

"Nicol," přerušil mě, "to, co děláme -," odmlčel se, "je špatný."

"Liame," vydechla jsem, "ne. Není to špatný. Vždyť jsme to přeci nezačali my. Adele i Harry nás vyprovokovali. Nesmíš to brát takhle."

"Miluju Adele," odsekl mi.

"Já - já to vím," dostala jsem ze sebe. "Promiň," dodala jsem.

Liam si schoval obličej do dlaní a po pár sekundách mi věnoval omluvný pohled, "Ne, já se omlouvám. Neměl jsem to říkat. Promiň," zamumlal a natáhl se ke mně, aby mi stiskl ruku. Stisk jsem mu oplatila.

"Potřebuješ se odreagovat," navrhla jsem.

"Jo," uchechtl se, "a jak prosímtě?"

Na chvíli jsem se zapřemýšlela. "Pojď do kina," řekla jsem nakonec.

Liam se na mě překvapeně a pobaveně podíval, "Do kina?", zopakoval.

"Dávají jeden naprosto skvělej horor," nadzvedla jsem obočí, "adrenalin, strach a tak. Bude se ti to líbit," zasmála jsem se.

Liam pobaveně zakroutil hlavou, nakonec se na mě ale podíval se zářivým úsměvem ve tváři. "Nicol, jsi naprosto skvělá," culil se.

"No jo, já vím," ironicky jsem se na něj usmála. "Tak pojď," pobídla jsem ho a ruku v ruce jsme vstávali.

——-

"Na nic podobnýho mě už nikdy nikdo nedostane," prohlásil Liam, stále s vystrašeným výrazem ve tváři, když jsme vyšli ze sálu.

"No dovol," vzala jsem kousek popcornu z krabice, který jsem po něm hodila, "byl to skvělej film!"

"Příště nějaká komedie," prohlásil se smíchem a obejmul mě jednou rukou kolem ramen. Kamarádsky, samozřejmě. Líbilo se mi cítit jeho silnou paži.

Zavrtěla jsem hlavou, "Romantická komedie," opravila jsem ho.

"No jistě," ušklíbl se.

A přesně v ten moment jsme pár metrů před námi spatřili Adele s jejím doprovodem. Harrym.

"Ty vole," neovládla jsem se a sklápěla hlavu. Čekala jsem, až mě Liam pustí. Neudělal to. A to jsme u nich byli každým krokem blíž.

Liam: "Harry, Adele! Rád vás vidím," usmál se Liam zářivě na oba dva. Bylo ale vidět, jak moc velký problém mu dělá tuhle hru hrát.

Styles si nás změřil od hlavy až k patě a Adele se snažila vypadat drsně, i když namísto toho působila spíš arogantně.

Harry: "Liam s Nicol," Harry se ironicky usmál. "Byli jste taky na tom hororu?"

"Byl naprosto skvělej," usmála jsem se, jak nejlíp jsem dovedla.

Adele: "To je fajn," zpražila mě Adele pohledem, přičemž ani okem nezavadila o Liama.

Všimla jsem si Harryho upřeného zraku na Liamovu paži kolem obtočenou kolem mě.

Harry: "Tak se mějte," opět ten Stylesův typický ironický úsměv. To byla rychlá konverzace.

"Vy taky," kývla jsem, Liam volnou rukou mávl a všichni čtyři jsme pokračovali ve vlastní cestě.

V dostatečné vzdálenosti jsem se zastavila.

"Liame," podívala jsem se na něj, "proč jsi mě nepustil?"

"Takovou radost jim neudělám," prohlásil se smíchem.

Nezmohla jsem se na nic jiného než na úsměv.