steal my girl || one direction

(111.)

Adele

"Idiot," zopakovala jsem sama sobě už asi posté, když jsem netrpělivě přešlapovala po pokoji. Niall se bez vyzvání uvelebil v mé posteli a házel si s polštářem. "Napíšu Nicol," oznámila jsem mu.

"Tak přesně to nedělej," prohlásil, "chceš, aby mluvila s Harrym?"

"Ne," zamumlala jsem odpověď, "ale tvrdnout tady taky nehodlám."

"Jsme tu půl hodiny," ironicky nadzvedl obočí, "snad tě moje přítomnost až tak neznechucuje," dodal povýšeným tónem.

"Aby to nebylo spíš naopak," oplatila jsem mu tu zbytečnou poznámku.

"Fajn," Niall odložil polštář a dostal se do sedu, "omlouvám se. Stačí?"

"Přesně kvůli tomuhle stylu omluvy ne," odvětila jsem, "to, co jsi řekl, jsi myslel naprosto vážně," dodala jsem a vybavila si Niallova slova, který mě pořád tak moc bolely.

Niall si nahlas povzdechl a prohrábl si blond vlasy, "Ale to neznamená, že už nejsem tvůj kamarád."

Přešla jsem ke své posteli a posadila se vedle něj, "Možná to nevidíš," párkrát jsem se nadechla a snažila se zadržet slzy, "ale fakt mi není dobře."

"Vidím," odpověděl, "proto nechápu, proč se staráš o všechny ostatní. Jsi stejnej případ, jako Nicol."

"Nechal mě tu," podívala jsem se do jeho stejně barevných očí.

"Vážně je za tím vším Liam?", zeptal se opatrně - až mě překvapila jeho náhlá emaptie.

"A kdo jinej," popotáhla jsem, aniž bych se na Nialla podívala, ale pořád se mi dařilo nespustit v pláč.

"Adele," oslovil mě, "rozešli jste se skoro před rokem a -,"

"No a co," vydechla jsem a nechtěla věřit tomu, že argumentuje časem, "bolí to pořád stejně. A někdy to bolí snad i o něco víc."

"Jasně, že to bolí," pověděl Niall, "vím, že to bolí. A rád bych ti slíbil, že to bolet přestane, protože mi na tobě sakra záleží, Adele," jeho ruka se přesunula na mou, "některý věci mají bolet, aby ti ta bolest dokázala, jak moc to bylo skutečný."

"Ale jeho to nebolí," odvětila jsem se slzami v očích. Slovo o bolesti mi už začínalo jít na nervy.

"Bolí," nadzvedl obočí, "znám ho dost na to, abych věděl, že to byla nejtězší věc, co kdy udělal."

"Řekl ti to?", pochybně jsem se na něj podívala.

Niall měl dost nejistý výraz, "Ne," pokrčil rameny, jakoby vlastně o nic nešlo, "ale lhala bys sama sobě, kdybys věřila tomu, že to pro něj bylo snadný."
Nevěděla jsem, co odpovědět. Nešlo mi ani přemýšlet.

"Já -," nadechla jsem se, "chci, abychom si s Liamem za pár let sedli a jen tak si popovídali. Co je novýho a kde jsme teď. Jako staří známí, co pro sebe kdysi znamenali celej svět."

"Adele," oslovil mě, "teď upřímně - co tě na tom bolí úplně nejvíc? Když se Liam dal dohromady s Nicol, nebyla jsi ani zdaleka v takovým stavu, jako jsi teď. Přitom on se vrátí, vždyť to víš. Čekají nás ještě tři společný roky," pousmál se.

"Nejvíc mě bolí to, že se ani jednou neozval," odpověděla jsem popravdě, "ví, jak labilní jsem, ale je mu jedno, jestli jsem v pořádku nebo ne."

"Není mu to jedno," odvětil, "ví, že tu máš nás. Úplně samotnou by tě nikdy nenechal, to přece víš."

"Jo," zamumlala jsem jen a zírala do země.

Niall si odkašlal, "Upřímně jsem si myslel, že když jsi teď tolik se Zaynem, tak se to lepší."

"Co?", nechápavě jsem se na něj podívala, i když jsem moc dobře věděla, co tím myslí. Jen jsem si to nechtěla moc připouštět.

Niall se nadechl, ale potom horlivě zakroutil hlavou, "Nic."

"Ne, řekni to," zamračila jsem se na něj.

"Nevnímáš ho jinak, než mě, Harryho, nebo Nicol?", optal se. Ta otázka byla jednoduchá, ale přesto neskutečně složitá.

Přemýšlela jsem. Najednou to šlo, protože mě Niall donutil. Vnímám Zayna jinak? Přišel do mýho života úplně jiným způsobem, než kdy dřív v moment, kdy jsem nejvíc potřebovala záchraný lano. Když si Harry vybral Nicol a Liam se rozhodl mě tu nechat. Když Blair už nebyla moje kamarádka a Niall nemohl být jednostrannej. Byl tu.

"Ne, vnímám ho stejně, jako vás," řekla jsem jen. Potom jsem rychle obrátila téma, "kdy myslíš, že se to všechno stalo? Kdy jsme dospěli a přestali jsme být bezstarostnýma středoškolákama? Kdy se to všechno stalo?"

"Nemám ponětí," řekl, "budeš na mě naštvaná věčně?"

"Ne," řekla jsem, "ale nechápu, proč jsi mi řekl takový věci zrovna teď - v době, kdy se všechno v mým životě hroutí."

"Promiň," povzdechl si, "ale to, cos řekla ty, taky nebylo ideální," dodal. Chvíli jsem přemýšlela, o čem mluví. A potom mi to došlo. Můj argument, že kvůli svýmu chování nikdy nikoho neměl.

"Jo, tohle," vydechla jsem a podívala se mu do tváře, "to byla hloupost, omlouvám se - "

"Ale taky jsem nad tím přemýšlel," přerušil mě, "a máš asi pravdu," přikývl a kupodivu měl dost sebevědomý tón, "holky od nás nejsou nic pro mě," zasmál se. Moc jsem to nepochopila.

"Mám to stejně," podotkla jsem, "kluci odsud nejsou nic pro mě."

Niall se na mě ironicky podíval, "Ne, že bych ti to nevěřil, ale vážně to říkáš ty?"

"Jo," nakrčila jsem obočí, "tak se podívej. Jeden je opilej úchyl s dlouhýma kudrnatýma vlasama, pak jsi tu ty - nenažranej šprt co si barví vlasy na blond, Liam nejspíš ztratil veškerý city a taky odjel, Louis je šťastně zadanej a kašle na nás a Zayn -,"

"Zayn?", naklonil hlavu.

"Ticho," znovu jsem se zamračila, "občas se s ním bojím mluvit před Blair, aby mě potom neubodala ve spánku."

"A i přesto nás pořád miluješ," prohlásil Niall s vítězným úsměvem.

"Bohužel," zamumlala jsem.

"Všechno bude zase v pořádku, Adele," řekl Niall a znovu mě chytl za ruku.

"Fakt tomu věříš?"

"Ne," zakroutil hlavou, "ale to je taky v pořádku."

Párkrát jsem se vzhluboka nadechla. Tahle konverzace mě tolik ničila, a přesto byla tou nejupřímnější za poslední dobu. Cítila jsem se zase o trochu víc na zemským povrchu. Že sem patřím. A že nemá cenu hledat útěk, ale řešení.

"Můžeme se prosím podívat na nějakou komedii?", řekla jsem do ticha.

Niall se zasmál, "Znám jednu fakt dobrou - sestříhaný záběry Harryho z našeho maturiťáku -,"

"Tak tady tě zarazím," klika cvakla a do dveří vletěl Styles.

"Tys byl celou dobu tady?!", Adele nevěřícně kroutila hlavou.

"Jasně, že jo," řekl jakoby nic, "už to chtělo jenom popcorn. Mimochodem, na film se jdu dívat s váma. Měl jsem sice chuť si zajet někam do baru, ale vy jste mě fakt dojali. Jo a zlatíčko," obrátil se k Adele, "toho opilýho úchyla s dlouhýma kudrnatýma vlasama beru jako kompliment."