steal my girl || one direction

(46.)

Jarní ples - 2.část
Blair

Místnost už začínala být poněkud vydýchaná a lidé okolo opilí. Každou chvíli jsem vrazila do nějakého kluka s rozeplou košilí a lahví vodky v ruce.

Momentálně jsem chtěla ale skončit stejně. Zalézt si někam do rohu s alkoholem, a litovat nejspíš celého svého života.

Liam mě ode dneška nejspíš nesnášel, bylo to zcela očividné. Nenáviděl mě z důvodu, že jsem uhodila jeho přítelkyni. Bylo pro mě naprosto nepochopitelné, jak ji může tak moc milovat. Tak moc, že v určitých chvílích nevnímá nic okolo sebe, jenom ji.

Louis mě dohnal. Nechtěla jsem, aby viděl, jak se mi do očí hrnou slzy a jak jsem bezmocná. Nechtěla jsem, aby poznal moji slabou stránku. Ale on se nenechal odbýt a pronásledoval mě mezi tančícími lidmi, kteří na sebe vzájemně tiskli svá těla.

"Blair, tak počkej přeci," volal na mě a já se zmohla jen na ignoraci. Ale nevyšlo mi to na moc dlouhou dobu. Brzy jsem se procpala davem a ocitla jsem se u rautu s jídlem. Odtud jsem už neměla kam utéct. "Blair," dohnal mě Louis a popadl mě za ruce, "co vyvádíš?", nadzvedl obočí.

Přemýšlela jsem nad vhodnou odpovědí. "Nech to být," odbyla jsem ho a dělala jsem, že si vybírám nějaké jídlo.

"Nech toho," znovu uchopil mé ruce a donutil mě se mu dívat přímo do obličeje.

"Já prostě nevím," pokrčila jsem rameny. "Víš, mě už prostě nebaví, jak je pořád Adele střed všeho dění."

"Co?"

"Jo, je to tak," zamumlala jsem. "Když tu nebyla ona, Liam byl jen se mnou."

"Moment," zarazil se Louis, "celou dobu ti jde o Liama?"

"To ne," zavrtěla jsem hlavou, "jde mi o ni. Copak tobě nepříjde, že bez ní bylo všechno jednodušší?"

"Blair," oslovil mě, "byla jsi to ty, kdo jí přivedl zpátky. Musela jsi počítat, že se to změní."

"Já s tím počítala," ujistila jsem ho, "jenom jsem si neuvědomila následky," nahlas jsem si povzdechla a nechala se Louim vtáhnout do jeho náruče.

Nečekala jsem, že něco takového udělá. Pevně mě objímal svalnatými pažemi. Jeho horký dech jsem cítila na své šíji. Nepřipadalo mi správné, že se mi líbí být v jeho objetí.

"Nedáme si nějaký pití?", navrhl Louis šeptem a já jen beze slova přikývla.

-

Netrvalo to ani hodinu, a já už byla poměrně mimo. Ostatní jsme za celou dobu neviděli. Byla jsem ráda. Louimu se dařilo do mě nalévat jeden koktejl za druhým. Věděla jsem, že alkohol dokáže divy, ale až s takovými jsem nepočítala. Na všechno jsem zapomněla a neměla potřebu řešit problémy. Vnímala jsem jen současný okamžik. Na jazyku jsem si vychutnávala hořkou alkoholovou chuť čiré tekutiny, a přitom se smála Louiho vtipům.
Líbil se mi ten pocit. Já, Louis a bezstarostné okamžiky.

"Měla bych najít Zayna," namítla jsem a musela jsem se Louiho znovu chytit, vzhledem k tomu, že se mi každou půl minutu pořádně zatočila hlava.

"To teda neměla," uchechtl se a já si uvědomila, jak blízko je jeho obličej mému. "Vždyť jsi opilá," podotkl se smíchem.

"To ty taky," šťouchla jsem ho a prohrábla mu vlasy.

"Blair," přiblížil se k mému uchu, "takhle uvolněná jsi ještě nikdy nebyla. Nechci na tohle jen tak zapomenout," zašeptal. Věděla jsem moc dobře, co na mě zkouší, jen jsem si to v tu chvíli nechtěla uvědomit.