steal my girl || one direction

(79.)

Niall

Podzimní měsíce mi sice nikdy neutíkaly rychle, ale říjen se táhl dýl než obvykle. Nikdo si ale nechtěl přiznat, že to je kvůli nepřítomnosti Adele a Louiho. Mnohem jednodušší bylo to svést na zkouškové období a neustálou zimu, která se nesla celou budovou. Bez těch dvou to tu ale bylo tak prázdný.
Sobotní večer byl ve znamení pánské jízdy. I když, to trochu přeháním, vzhledem k tomu, že jsme se jen sešli u Liama na pokoji, a ve třech, ještě se Zaynem, jsme popíjeli. Bylo to dobré odreagování. Čas od času jsem je potřeboval, jako kámoše. Probrat všechny věci, co jsme za přítomnosti Blair nebo Nicol probírat nemohli.

Bylo už něco málo po půlnoci, a mě potěšilo, že jsme vydrželi klábosit o všem možném. Liam i Zayn mi připadali konečně trochu otevření a upřímní. Snad poprvé, od doby, co začala škola a my byli všichni v tom hrozném, soustředěném režimu.

"Louis tu chybí," pronesl Liam, ale na tváři mu zůstával úsměv. Se Zaynem jsme současně přikývli na znamení souhlasu.

"Komunikuje s váma?", otázal se Zayn.

Liam zavrtěl hlavou, "Ani ne. Od června jsem s ním mluvil tak třikrát."

"To jsme na tom stejně," přidal jsem se k Liamovi, "docela se po něm slehla zem, co?", zasmál jsem se na odlehčení situace.

"To teda," přitakal Liam. Potom se na nás váhavě podíval, "A Adele?"

"Taky nic," zareagoval Zayn.

"Já s ní mluvím," ozval jsem se, "ale nic za tím nehledejte. Podle mě je to tam pro ni dost těžký a to, že by s námi všemi mluvila by jí to moc neusnadnilo," pokrčil jsem rameny.

"A jak se má?", vyslýchal mě Liam, "Je v pořádku? Zvládá všechno?"

Se Zaynem jsem si vyměnil pobavený pohled. "Hele, hele," zarazil nás Liam, "ptám se jen tak," zdůraznil.

"Však jo," zasmál se Zayn, "víme, že teď je Nicol a nic víc," usmál se.

"Jo," uchechtl se Liam, "Cítím se s ní strašně dobře," nervózně se na nás podíval. Bylo mi to jasné. Přišlo mu blbé se někomu svěřovat ohledně Nicol a potřeboval k tomu příležitost, kterou teď měl. Byl jsem rád, že o ní konečně mluvil, "ona je," na chvíli se odmlčel, "úplně jiná než všechny ostatní holky. Je pořád tak šťastná a veselá, na všem hledá jen to dobrý a je snad nejvíc obětavej člověk na světě."

"To Adele nebyla?", podotkl Zayn. On nejhůř se smiřoval s tím, že Liam a Adele už spolu nejsou. Byl to velkej fanda tohohle páru. Já se na něj ale káravě podíval. Kazil Liamovi radost.

Liam se ale nenechal, naštěstí, "Vlastně nebyla," pokrčil rameny.

"Adele je až moc komplikovaná," vložil jsem se do rozhovoru, "a upřímně, věřím, že vztah s ní byl úplně jinej, než jakej je vztah s Nicol," zastal jsem se týmu Liam + Nicol.

"Jsem rád, že o tom s váma můžu mluvit," pronesl Liam, "se Stylesem to už tak snadný není."

Zayn si odkašlal, "Mně prostě nesedí, že by se choval jako idiot jen proto, že tu Adele není."
S Liamem jsme přitakali na znamení souhlasu. Nikdo nevěděl, co s Harrym je, ale zároveň nikdo nevěřil tomu, že by byl takovej jen kvůli holce. Kdo ho znal, věděl, jak moc nereálná možnost to je.

"Myslíte, že o ni vážně stojí? Jako doopravdy?", prohodil Liam. Sám jsem nevěděl, jestli se ptá čistě ze zajímovsti, nebo ho to pořád trochu užíralo.

"Styles o nikoho nikdy doopravdy nestál," řekl Zayn s ironickým tónem.

"Až na Nicol," vzpomněl jsem si na jejich středoškolskou lásku, "jestli se to dá počítat," dodal jsem.

"Vlastně," vložil se do toho Liam, "od Nicol žádnej vztah neměl. A nevím, jak moc vážně nebo ne to s ní měl a ptát se jí na to asi nechci," nadzvedl obočí, "ale asi bych to tolik nevylučoval," odpověděl sám sobě na otázku.

"S Nicol byste tohle probrat měli," podotkl Zayn Liamovým směrem. Ten se na něj nechápavě podíval. "Jen říkám, že jestli s ní chceš být plnohodnotně, měli byste probrat všechno co se týče bývalých, tudíž Harryho a Adele."

"Odkdy je z tebe druhej Liam?", zasmál jsem se. Tohle moralizování se totiž Zaynovi ani trochu nepodobalo.

"Souhlasím," Liam se pousmál, "ale vážně, odkdy jsi takovej?", úsměv přešel v pobavený výraz. Zayn nikdy opravdovej vztah neměl. Teda pokud mi něco neuniklo.

"Byl jsem takovej vždycky," Zayn se na nás ironicky podíval. "Mimochodem, zeptejte se mě někdo na Blair, nechci o ní začít mluvit jen tak sám."

A bylo to tady. Vysvětlení.
S Liamem jsem si vyměnil pobavený pohled, doprovázený smíchem, "Dobře, Zayne, co Blair?", dostal jsem ze sebe.

"Je v pohodě jí dát druhou šanci?", Zayn si nervózně zkousl ret.

"Druhou jo," povytáhl jsem obočí, "ale tohle by byla asi tak stopadesátáosmá."

Liam se zasmál, "Dělej, co si myslíš, že je správný. Koneckonců, Blair pro mě je -," potom se odmlčel, "byla, dost důležitá."

"Přeju vám jen to nejlepší, kluci," podotkl jsem, "ale nesmíme zapomenout i na mrchu Blair, která rozvrátila a zničila všechno a všechny."

Bylo mi jasné, že se jí Liam zastane. Měl ji vrytou až moc hluboko, "A taky nesmíme zapomenout na tu skvělou Blair, která dovedla zpátky Adele a všem nám alespoň trochu pomohla."

"Jo, jasně," zašklebil jsem se.

V ten moment někdo rozrazil dveře. Výrazy nás tří směřovaly na Harryho, který tam stál a opíral se o zeď. S klukama jsem si vyměnil neurčitý výraz.

Harry se párkrát nadechl a potom pronesl: "Všechno je v hajzlu."
Už podle jeho tónu bylo všem jasné, kolik toho asi vypil. Vypadal hrozně a táhlo z něj jako z lihovaru. Liam, nejvěrnější člen naší party vstal a Harryho podepřel.

"Lehneš si tady, jo?", položil Harrymu řečnickou otázku, "Můžete mi pomoct? Váží tak tunu," dodal směrem ke mně a Zaynovi. Oba jsme se zvedli a Harryho táhli do Liamové postele. Špatný nápad. Jakmile si Harry lehl, začal zvracet. Velká část skončila na Zaynovi.

"Co ten kretén zase dělal," zanadával Zayn a znechuceně si začal oplachovat kalhoty.

"Harry," zasténal Liam, "až se vzpamatuješ, tak to uklidíš," zasmál se. Liam to docela odlehčoval a začal Harrymu z tváře odhrnovat jeho poblitý kudrliny. Styles už ale pravděpodobně spal.

——-

Když jsem se asi po půl hodině dostal konečně z pokoje Liama, popadl jsem mobil a vytočil hovor. V New Yorku bylo asi sedm večer, takže jsem nemusel řešit, jestli někoho vzbudím nebo ne.

"Nialle?", na druhé straně se ozval melodický hlas Adele.

"Adele," povzdechl jsme si, "Asi je čas vrátit se domů."