steal my girl || one direction

(119.)

Adele

"Mám z toho špatnej pocit," zopakovala jsem Zaynovi už poněkolikáté, když mě čtvrteční večer doprovázel až do pokoje. Z chaty jsme dojeli před dvěma dny, a vlastně se to všechno vyvíjelo dobře. O Harrym jsme sice pořád nic nevěděli, ale Nicol každým dnem nabírala sílu a stejně tak můj vztah se Zaynem. Momentálně pro mě byl ze všech nejdůležitější. Před ostatními to nemělo cenu nějak výrazně skrývat. Niall to věděl, Nicol podle všeho taky, a kupodivu z toho měli opravdovou radost. První opravdovej problém nastal až dneska - to bylo taky to, z čeho jsem ten špatný pocit měla. Dnes ráno jsme totiž společně šli chodbou, Zayn mě chytil za ruku, a aniž bychom si to uvědomili, přímo za námi celou dobu kráčela Blair. Potom jsme jí celej den neviděli.

"Vždyť ti říkám, že to vezme v pohodě, znám ji," znovu mě ujistil a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.

"Když myslíš," povzdechla jsem si, ale přesto se na něj musela usmát. Cítila jsem se jako poblázněná patnáctiletá holka. Bylo to s ním tak jiný. Jiný, než s Liamem a jiný, než s Harrym. Liama jsem si přestala vyčítat. Nelitovala jsem toho. Nebylo by správný cítit se špatně, jen proto, že jsem chtěla obnovit něco, na čem mi někdy záleželo víc, než na vlastním životě. Neudělala jsem nic špatně. A Harry? S tím to bylo špatně od začátku do konce, ale oba jsme si to uvědomili a náš přátelskej vztah to naopak posílilo. Nevěřila jsem tomu, že si vztahy někdy dám do pořádku, ale stalo se. A o to teď bylo lepší. Jakoby to všechno bylo poprvé. A to co se stalo na chatě? Nečekaný. Hodně brzo. Ale ono to za to vážně stálo.

"Uvidíme se zítra ráno?", usmál se na mě tím svým typickým způsobem, ze kterýho mi naskakovala husí kůže.

"Rozhodně," přikývla jsem a sama iniciovala dlouhej polibek. Pořád to nebylo přirozený, ale o to víc kouzelný to bylo, ne? Mít nejistotu z toho, se toho druhýho nějak dotýkat, ale přitom vědět, že to tak chce taky. Chybělo mi to.
Zayn mi obmotal ruce okolo pasu. Nedokázali jsme se od sebe odtrhnout dobrý dvě minuty, mně to ale přišlo jako malá chvilka.

"Dobrou noc," zamumlal s úsměvem, dlaněmi uchopil mou tvář a dal mi pusu na čelo.

"Nechceš zůstat?", zaškemrala jsem a pevně ho chytla za ruku, "můžeme se dívat na film. Nebo se učit. Nebo jíst."

"Adele," zasmál se, "je jedenáct. Copak se netěšíš na páteční ranní seminář?", dodal ironickým tónem. Když viděl, jak se tvářím, znovu se zasmál, "Budeme spolu o víkendu, jo?", pohladil mě po tváři.

"Co mi zbývá," řekla jsem zklamaně a naposledy ho obejmula, jak nejpevněji jsem dovedla. I když to o nás ostatní věděli, mezi naše záliby nepatřilo to dávat celé škole najevo, proto mi tak chyběl. Přišlo mi šílený, že od naší první pusy uběhly sotva dva týdny. Možná to už ale začalo mnohem dřív.

"Dobrou noc," zopakoval, pustil moji ruku a mizel ve tmě, která v tuhle dobu na chodbě už zpravidla panovala. Opřela jsem se o dveře od svého pokoje a chvíli ještě zasněně zírala do prázdna. Když už jsem chtěla vejít do pokoje a chystat se do postele, chodba se rozsvítila. Zmateně jsem se rozhlédla okolo sebe.
Srdce mi divoce tlouklo a po zádech mi přeběhl mráz.

"Čauky, Adele," přistoupila přímo přede mě a pohodila vlasy. Vypadala úplně jinak, než jak jsem si ji pamatovala, i když to byl hloupej půl rok.

"Ahoj Lexi," povytáhla jsem obočí a snažila se skrýt svoje překvapení, "jsi zpátky?"

"Jsi ráda?", odpověděla na otázku otázkou. Potom jsem si okamžitě vybavila to, co údajně měla udělat. Bylo načase se do toho pustit, co nejdřív.

"Jasně," přikývla jsem, "a ještě radši budu, až přiznáš, že jsi Harrymu dala ten chlast," jednala jsem naprosto narovinu. Hodlala jsem za Harryho bojovat.

Lexi se melodicky zasmála, "Moc nevím, proč bych to dělala. A proč mi to neřekne sám?"

Udělala jsem k ní dva kroky. Byla menší než já a i to mi dodávalo na sebevědomí, "Málem někoho zabil," procedila jsem skrz zuby, "Jakmile se to začne řešit, budeš první člověk, kterej bude na jeho straně."

"A jak to uděláš?", nadzvedla jedno obočí.

"Na to jsem taky myslela, neboj," pousmála jsem se na ni, "víš, když jsem byla pryč, navštívila jsem tvou ségru. Myslím, že víš kde a -,"

"Víš, když jsi byla pryč, já jediná skutečně věděla proč," přerušila mě a napodobila moji větu.

Byla jsem připravená na všechno. "Stejně tak Blair," pronesla jsem, "a ta bude na naší straně, protože tebe nesnáší ještě víc než mě."

"Vlastně," odkašlala si, "před chvilkou jsem si s ní pokecala. Jseš si jistá, že bude na tvý straně, když teď randíš s jejím klukem?" ironicky se usmála.
Na tuhle otázku jsem neměla připravenou odpověď. Snažila jsem se pohotově uvažovat, ale ve skutečnosti se mi z toho zamotala hlava.

"I když spolu máme určitý problémy," nadechla jsem se, "ví, co je správný."

"Mám radost, že v to věříš, Adele," povzdechla si, "kéžbys jen nebyla tak naivní. Možná proto už nejsme kamarádky, viď?"

"Víš moc dobře proč," zamračila jsem se.

"Jsi mnohem míň přátelská, než si tě pamatuju, Adele," pronesla rádoby zklamaně. Měla jsem chuť jí zakroutit krkem, "možná to je tím, že už nejsi s Liamem. Nebo počkat, spíš on není s tebou, žejo?", naklonila hlavu. Nezmohla jsem se na jediný slovo. Chtěla jsem, aby se vrátila tam, odkud přišla a už se neobjevila.

"Nebyla jsi tu," řekla jsem, "nemůžeš vědět, co se stalo a co ne."

"To nemění nic na tom, že tě tu Liam nechal. A nechal tě i Harry. Louis tu není a Niall bude na řadě asi až jako poslední, že?", řekla naprosto vážným tónem.

"Zavři pusu," varovala jsem ji co nejklidnějším tónem, "co tě k tomuhle pořád vede?", nechápavě jsem kroutila hlavou.

"Přestaň pořád dělat, že nevíš, Adele," odsekla, "nepočítej s tím, že bych pro Stylese dělala laskavost."

"Harry ti nikdy nic neudělal," zamumlala jsem.

"Ne," pokrčila rameny, "ale má tě z nějakýho nepochopitelnýho důvodu rád a to stačí."

"A co Nicol?", ohradila jsem se, "ta jediná se k tobě nikdy neotočila zády."

"Celá ta vaše parta," zavrtěla hlavou, "je jedno velký nepovedený klišé. Dobrou, Adele," mávla mi rukou a s úsměvem pokračovala v cestě.

Rychlostí blesku jsem utíkala do prvního patra. Chodba byla jako vždy tmavá a chladná. Skoro poslepu jsem zaklepala na dveře od Niallovýho pokoje.

"Adele?", rozespale se na mě podíval. Fakt, že byl jenom v trenkách a volným tričku jsem ignorovala. U nás v partě byl člověk zvyklý na všechno.

"Musíš mi pomoct," polkla jsem a sledovala, jak se mu mění výraz.