steal my girl || one direction

(10.)

Blair

Do Louiho bytu to z Trafalgarskýho náměstí bylo jen kousek. Naše ruce sice po pár vteřinách pustil - já to ale nebrala jako něco špatnýho, naopak jsem ocenila jeho pomalý tempo, který mi v dnešní době přišlo tak vzácný - i když bych lhala sama sobě, kdybych tvrdila, že na druhou stranu bych nechtěla tempo co nejrychlejší. Snažila jsem sama sobě neustále připomínat to, že nejsem střízlivá, a i když jsem si všechno dobře uvědomovala, věci, který bych normálně nekonala a neříkala, se tak nějak děly samy. 

Když jsme dorazili před malej cihlovej bytovej dům v jedné ze zapadlých uliček, zatajil se mi dech. Moje láska pro britskej styl byla nepopsatelná. Byteček byl ve čtvrtým - posledním patře. Celá budova působila hodně staře a opotřebovaně, ale o to větší atmosféru měla. Když Louis mlčky odemčel klíčkem, kterej vytáhl zpod rohožky, znovu jsem oněměla nadšením. Sice mě po cestě varoval, že to není nic extra, ale když jsem prostor spatřila, došlo mi, že něco přesně takovýho je můj sen. 

Člověk vešel rovnou do obýváků spojenýho s kuchyní. Dominantou obýváku byla velká kožená tmavě hnědá sedačka a hned vedle ní obrovský křeslo ve stejným stylu, na kterým byla kůže už dost ošoupaná, jakoby se sedávalo jenom na něj. Stolek před gaučem, televizní stolek, i velká knihovna přecpaná knížkama byla z tmavošedýho dřeva. Skoro každý prázdný místo u zdi vyplňovaly kytky v květináčích - od malinkých růží přes metrový palmy, který splývaly s tmavě zelenou omítkou. I z kuchyně ve stejný barvě jako nábytek v obýváčku jsem byla unešená.

"Tohle je asi ten nejútulnější byt na světě," vydechla jsem a udělala otočku, abych se rozhlídla kolem.

Louis zabouchl dveře a rozsvítil velkou lampu vedle televize, "Buď jako doma," pousmál se. Zula jsem si boty který jsem nechala u dveřích a opatrně se posadila na koženej gauč, po kterým jsem prsty přejela, zatímco jsem pozorovala Louiho, kterej si rozsvítil další světlo v kuchyni a z police vedle tý nejmenší ledničky, kterou jsem kdy viděla, vytáhnul láhev s vínem - jakoby to byla ta nejdůležitější věc na světě. Ze spodní skříňky pod keramickým dřezem potom vytáhnul dvě skleničky.  "Alespoň to už budeme pít jako dospělí," zasmál se a zamířil ke mně na sedačku s lahví i dvěma skleničkama, který svíral mezi prsty. 

Posadil se těsně vedle mě - tak, že se jeho stehno letmo dotýkalo toho mýho, a nalil do sklenic víno - nejdřív mně, potom sobě.  Potom skleničku mírně pozvednul do vzduchu a zadíval se na ni, jakoby ukrývala něco tajemnýho. 

Cítila jsem, že atmosféra malinko zhoustla. Ne snad proto, že bychom si neměli co říct, ale sedět tak blízko sebe, úplně sami v prázdným bytě na gauči, a s třetí láhví vína už bylo něco jinýho, než procházka přelidněným Londýnem. Navíc to, že tu bylo jen tlumený světlo z lampy a mimo náš dech úplný ticho, nejistou atmosféru mezi náma jenom podporovalo. 

"Tak na dnešní večer," natočil se ke mně a svojí sklenkou ťuknul do té mojí. 

Já se zmohla jen na širokej úsměv, zatímco mě moje nervozita pohlcovala každou vteřinou víc. "Omluvíš mě na chviličku?," pronesla jsem řečnickou otázku, vstala z gauče a mířila ke dveřím vzadu obýváků - tím, že byly pootevřený mi napověděly, že vejdu do koupelny.

"Samozřejmě," kývl Louis trochu opožděně, když už jsem vklouzla do místnosti a zavřela za sebou dveře.

Rozsvítila jsem světlo - ale namísto obdivu designu koupelny jsem šla k umyvadlu a opláchla si obličej vlažnou vodou. Motala se mi hlava a doufala jsem, že to pomůže, ale marně. Zastrčila jsem si pramen trčících vlasů za ucho a zapřela se dlaněmi o roh umyvadla. Potom jsem sobě samé věnovala dlouhej pohled do zrcadla. Potřebovala jsem se jen na chvilku uklidnit - ujistit samu sebe, že jsem přesně na tom místě, kde být chci, a že vím, co dělám. Energií a chemií, která mezi náma byla, jsem byla úplně pohlcená. Neznala jsem to. A dobře jsem věděla, že čím dýl tu jsem, čím víc se vzájemně letmo dotýkáme, a čím víc pijeme - tím víc jdu přesně tý energii a chemii naproti. Přemýšlela jsem, jestli to má stejně. Jestli i jeho myšlenky jsou plný neznámýho vzrušení a nejistoty. Jestli i já mu přijdu tak atraktivní, jako on mně.