steal my girl || one direction

(163.)

Nicol

Nevěděla jsem, jestli trávit svátky s Harrym je nejlepší nebo nejhorší rozhodnutí mýho života. Ale pokusila jsem se to vidět alespoň trochu pozitivně. Byli z nás partneři se vším všudy. Ti, co spolu tráví důležitý dny místo toho, aby byli se svýma rodinama, protože jsou pro sebe ze všech nejdůležitější. 

Cesta v autě probíhala kupodivu v klidu. Harry konečně mohl zase řídit, a podle všeho si to dost užíval. Téměř všude jel nad povolenou rychlost a při prudkých zatáčkách jel stylem, že se mi dělalo blbě - nad mýma stížnostma samozřejmě jen mávl rukou a se slovy, "Uklidni se, méďo," pokračoval. Ale alespoň jsme se nehádali. Já v duchu přemýšlela nad školním plesem a on se zase soustředil na to, aby nás v tom autě zabil, takže si každej šel po svých a očividně to oběma vyhovovalo. 

Můj rozkaz po příjezdu na chalupu zněl jasně - zatopit, a to okamžitě. Prosincový večery mi moc nechyběly. Dalby ale ano, protože kdykoliv jsem se sem vrátila, všechno bylo naprosto stejný. Vonělo to tu dřevem a starým nábytkem. To místo jsem milovala, a v kombinaci s Harryho přítomností se to jevilo jako splněnej sen.

"Pořád jsi mi neřekla, jak sis užila Vánoce s rodinou," podotkl Harry, když konečně zatopil a přehodil přese mě velkou deku. Potom se vedle mě posadil na gauč. 

"Bylo to moc fajn," odpověděla jsem, "jen to nebylo nic zajímavýho, tak, jako každej rok."

"Nemáš výčitky, že jsi byla doma jen dva dny?" nejistě se na mě podíval. 

"Harry," oslovila jsem ho s ironickým výrazem, "kdybych tu nechtěla být, tak tu nejsem," ujistila jsem ho a vtiskla mu krátkou pusu na rty.

"Dobře," pousmál se a pohladil mě po tváři, "jsem rád, že jsme zase chvilku sami."

"To já taky," přitakala jsem.

"Tak jo," odkašlal si a šibalsky se usmál, "na poslední chvilku jsem něco koupil i tobě," ušklíbl se.

"Haha," pronesla jsem ironicky a napodobila jeho výraz, "taky jsem ti doma něco vyhrabala. Mimochodem," narovnala jsem se, "domluvili jsme se na drobnostech, žejo?" ujišťovala jsem se, protože jsme s Harrym měli limit jen pár liber a já ho bohužel ani nenaplnila. 

"Jasně," kývl, "jen maličkosti," dodal s důrazem. Ulevilo se mi. 

"Dobře," pousmála jsem se na něj a natáhla se přes gauč pro svou tašku, která vyjímečně nebyla nacpaná jen oblečením, ale i dárky pro Harryho. Postupně jsem mu je podávala sledovala, jak se uculuje. 

"Kterej první?" zasmál se a já raději hned ukázala na zabalenou krabičku s kravatou - aby si uvědomil, že se dál nehodlám starat o to, jak chodí oblíkanej. "Ale no tak," nespokojeně mlaskl, ale bylo vidět, že i z téhle blbosti má radost - díky bohu, ta kravata totiž byla nejdražší ze všeho, co jsem pro něj měla, "Co máš proti tý růžový?" zatvářil se rádoby ublíženě.

"Je strašná," upozornila jsem ho, ale neubránila se pobavenýmu úsměvu, "na," podala jsem mu druhou třetinu - tušila jsem, že mi dá něco nechutnýho, něco ve stylu, co dal Louis Nikki k výročí, a rozhodla jsem se si z něj taky udělat srandu. 

"Nicol," Harry se začal nahlas smát, když pod obalem objevil růžovou krabičku s neonovým nápisem - SADA NA COPÁNKY. Prohrabovat se celým hračkářstvím nebylo zrovna jednoduchý a já byla pyšná, že jsem tu věc získala. 

"Doufám, že mi konečně dovolíš ti je uplést," povytáhla jsem obočí, "máš na to ideální délku," dodala jsem se smíchem.

"Ale jen proto, žes to koupila," ukázal na sadu a hned nato se znovu zasmál. Byla jsem ráda, že jsem ho pobavila. 

"To poslední už máš na klíčích od auta," podotkla jsem s úsměvem.

Harry nevěřícně zakroutil hlavou, "Kdys to stihla?"

"No, taky nevím, cos dělal tu půl hodinu, co jsi šel pro dřevo o pár metrů dál," zasmála jsem se.

"No," povytáhl obočí, "vyhrálas. Co to bude, zalomenej klíč?" ušklíbl se.

"Jsem ráda, že máš dobrou náladu," znovu jsem napodobila jeho výraz. Harry se natáhl pro bundu, která se válela kousek vedle a z kapsy vytáhl klíče, který jsem pečlivě vrátila na původní místo. Koupila jsem mu přívěšek. Ale ne jen tak nějakej. Když jsem ho tehdy uviděla v obchodě, jen pohled na něj mi ho připomněl. 

Harry si ho zaujatě prohlídl. "Zeměkoule?" naklonil hlavu a jemně po něm přejel palcem.

"To, abys nikdy nezapomněl, co pro mě znamenáš," zvážněla jsem a sledovala, jak se mu mění výraz ve tváři, "celej svět," dodala jsem potichu. 

Harry odvrátil oči od přívěšku a koukl rovnou do těch mých. Nikdy předtím jsem u něj tenhle pohled neviděla. Byl nečitelnej. Potom ale s úsměvem vydechl a v mžiku už mě drtil svými rty. Jednou rukou mi zajel do vlasů a přitáhl si mě k sobě co nejvíc, zatímco tu druhou měl jen nečinně položenou na mý tváři. Když jsem mu položila ruce nad prsa, bolestivě sykl. 

"Harry?" nechápavě jsem se od něj odtáhla. 

"To nic není," pousmál se a pokusil se znovu zmocnit mejch rtů.

"To určitě," nenechala jsem ho se ke mně natolik přiblížit a začala mu rozepínat knoflíčky košile. Jakmile jsem uviděla zdroj jeho bolesti, vyčítavě jsem se na něj podívala. "Neřekl jsi mi, že bude další," upozornila jsem na jeho nový tetování - ještě dost rudý a pod ochrannou fólií. Bylo těsně pod klíční kostí. "Co je to?" zamhouřila jsem, když jsem si uvědomila, že jsem se ani nezamyslela nad významem. 

"Souřadnice," odpověděl prostě.

"To vidím, ale čeho?" nechápavě jsem se na něj zadívala a trochu se bála, co z něho vypadne.

"Střechy," zasmál se.

"To myslíš vážně?" naklonila jsem hlavu a víc si kérku prohlídla.

"Tam jsem ti řekl, že tě miluju," zvážněl, "a vím, že to tak bude do konce života. Nebo alespoň doufám," znovu se usmál a chytl mě za ruku.

"Harry," hlesla jsem. To se mi snad zdálo. Odkdy byl pošuk Styles takovej romantik? Kdy se to stalo? Zaspala jsem to? Chtěla jsem pokračovat v tom, co jsme kvůli tomuhle krásnýmu gestu museli zastavit, tentokrát mě ale zarazil on. 

"Ještě tohle," šáhl do kapsy svých kalhot a podal mi klíč. Vzhledem k tomu, jak moc romantickej dneska byl, jsem se trochu bála toho, že řekne něco na způsob, že to je klíč od jeho srdce, nebo něco takovýho - to už by koneckonců bylo moc i na mě. Raději jsem na něj jen tázavě zírala a čekala na vysvětlení. 

"V létě," začal, "jsem se párkrát sešel s jedním chlápkem, aby to všechno bylo co nejlepší."

"Pořád tomu nějak nerozumím," nejistě jsem se zasmála.

"Myslím, že si zasloužíme víc času pro sebe," zaculil se, "a co si budem, tvá postel je dost malá na - "

"Stačí, vím, o čem je řeč," přerušila jsem ho s pobaveným smíchem, "Harry," znovu jsem ho oslovila, "ty sis vážně koupil byt?" nevěřícně jsem vydechla.

Harry nechápavě zamrkal očima, "Ne," zakroutil hlavou a já začala být ještě zmatenější. Potom se ke mně naklonil a uchopil mou tvář do dlaní, "Koupil jsem ho nám, jasný?"

"Já - " zakoktala jsem se, protože jsem zpracovávala fakt, že tohle všechno znamená, že já a Harry spolu budeme doopravdy bydlet, "strašně moc tě miluju," dostala jsem ze sebe.

Harry mě obdařil dalším zářivým úsměvem, "Já to chtěl říct jako první."

Hlavně, že si budeme dávat maličkosti...

autorskej poznatek: CUKROVKA!!!!