steal my girl || one direction

(103.)

Vločkový bál
(akce se sněhulákama)
part 2

Nicol

"Kam odešla?", přihnala jsem se k Niallovi, který tam po odchodu stál jako opařený. Za mnou už se objevili i ostatní, včetně Harryho a Blair.

Niall si nervózně zkousl ret, zakroutil hlavou a až potom se na nás podíval, "Asi jsem jí neřekl zrovna hezký věci."

"Co tím myslíš?", zamračil se Zayn. Byl vždycky na straně Adele, ať se dělo cokoliv. A já jako správná kamarádka taky.

"Vyklop to," přidal se k němu Harry. Blair to všechno jen zvědavě pozorovala, a já měla chuť ji poslat do háje. Nebo někam hodně daleko.

Niall zkřivil celý obličej a začal se tvářit dost provinile, "Řekl jsem jí," nadechl se, "že kvůli tomu, jak se chová, si Harry i Liam vybrali Nicol," vyhrkl najednou.
Já se zmohla jen na pohoršené zakroutění hlavou, Harry se plácl do čela, Blair povytáhla obočí a Zayn nasadil vražednej výraz.

"Jsi dobrej kretén, Nialle," podotkl Zayn.

"Jdu ji najít," oznámila jsem ostatním a aniž bych pozorovala reakce ostatních, vyrazila jsem ze sálu. O pár metrů později mě dohonil Harry.

"Nicol," chytl mě za paži, "kašli na to, vždyť víš jaká dokáže být."

Zamračila jsem se na něj, "Je to moje nejlepší kamarádka, Harry. Jak můžeš říct, abych na ni kašlala?"

"Nemusíš pořád všechny zachraňovat," nadzvedl obočí a prohrábl si dlouhý vlasy.

"Co?", nechápavě jsem se na něj podívala.

"Já," nadechl se, "chtěla jsi upřímnost, žejo? Podle mě máš potřebu být až moc velká ochránkyně, Nicol. Vždyť jí Niall řekl jen nějakou sračku, ona se pár minut vybrečí a pak se zase vrátí. Nemůžeme teď být aspoň v rámci možností spolu?", řekl a přesunul svoji ruku z mé paže do dlaně. Nevěřila jsem, nebo spíš jsem věřit nechtěla, jeho slovům. Bylo to čím dál horší. Neustále jsem myslela na náš večer, kdy mi řekl všechny ty krásný věci, prosil mě o další šance a já mu z celýho srdce věřila. A teď? Co se to s ním zase stalo?

"Víš ty co, Harry?", vytrhla jsem svoji ruku z té jeho a udělala krok k němu, "vždycky, když už si myslím, že by to mezi náma mohlo fungovat, připomeneš mi svým chováním, proč to nikdy, ale opravdu nikdy, fungovat nemůže."

Styles tam stál podobně opařený jako Niall před chvílí. Neměla jsem teď na kluky žaludek. Obzvlášť potom, co mi Harry řekl. Vyrazila jsem ze sálu, tentokrát ale rychlejším krokem. Automaticky jsme šla do pokoje Adele a aniž bych si to uvědomila, po hádce s Harrym se mi do očí draly slzy. Snažila jsem se ze všech sil myslet ma mistrovské dílo na mých očích v podobě stínů a linek, se kterými si Adele dost vyhrála.

Zaklepala jsem a hned potom stiskla kliku. Zamčeno. A za dveřmi nebyl slyšet jediný zvuk.
Když už jsem uvažovala nad tím, že na ni prostě počkám s ostatními, ihned mě napadla strěcha. Ve vysokých podpatcích a dlouhých večerních šatech byl ten žebřík vážně fantastickej.

Ale byla tam. Samozřejmě, že tam byla. Kde jinde se cítila bezpečně, když tu Liam nebyl? Seděla schoulená na zemi. Vzhledem k lednovému večernímu počasí jsem se obávala, že se každou sekudnou promění v kostku ledu.