steal my girl || one direction

(80.)

Blair

Večer mých dvacátých narozenin se všechno zvrtlo. Bylo načase, na tenhle pohodový život nebyl nikdo moc zvyklý. Ale začněme od začátku:

Celý den jsem byla zklamaná z toho, že ani Zayn nebo Liam si na mě nevzpomněli. Vlastně nikdo. Dokonce mě potěšil i facetime s rodiči.
Celý den jsem proležela v posteli. Příští víkend jsem měla jet do Bradfordu za rodinou, takže jsem si volnou sobotu ve svém útulném kolejním pokojíku užívala. Společnost Netflixu a jídla taky nebyla na škodu.
Bylo něco okolo desáté večer, ale já teprve začínala moji privátní narozeninovou párty. I když jsem v zápětí pochopila, že zase tak soukromá nebude, když mi někdo zaklepal na dveře. Líně jsem se protáhla a v pyžamu šla otevřít. Nejpravděpodobnější byl Zayn, což by mě zároveň i dost potěšilo.
Když jsem ale otevřela dveře, málem jsem se zadávila chipsou, kterou jsem ještě dokousávala.

Byli tam všichni. Úplně všichni. Liam s Nicol, Harry, Niall i Zayn. Potom jsem si všimla další osoby. Všichni se na mě usmívali. To jsem dlouho nezažila.

"Všechno nejlepší," usmál se Zayn, dal mi letmý polibek na tvář a automaticky vkročil do mého pokoje. Pořád jsem ten šok vydýchávala.

"Blair!", zvolal vesele Harry, který už očividně měl popito, "nevadí, že jsme vzali Bonnie?"
Bonnie. Skoro jsem na ni zapomněla. Ve škole jsem si jí ani nevšimla, ale když se s ní tehdy Niall objevil na jarním plese, ještě pár týdnů jsem ji měla vrytou do paměti. Tehdy z ní byli všichni paf.
"Nevadí, jasně, že ne," pokusila jsem se o přátelský úsměv a podala si s Bon ruku. Hodlala jsem jí dát druhou šanci. Navíc, Harry po jejím boku vypadal po delší době docela spokojeně.
Následovalo dlouhé objetí s Liamem. Až jsem si všimla lehce vraždícího pohledu od Nicol, která mě ale obejmula taky. To samé Niall, od kterého bylo asi největším překvapením, že se tu ukázal. Cítila jsem se dobře. Nečekala jsem to, a o to větší radost mi to udělalo.

——

Atmosféra se během pár hodin dost změnila. No vážně, viděl někdy někdo opilého Liama? Já ne. Až doteď. I Niall se odvázal a ve dvě ráno třískal do kytary a zpíval irské písně. Alespoň se bavil.
Zayn mi připadal více nepřítomný než obvykle.
Přisedla jsem si k němu a nalila nám oběma panáka vodky, kterou donesl Harry, i proto jsem se jí trochu bála.

"Zítra budeme všichni nepoužitelní," zasmál se Zayn, ťukl si se mnou a současně jsme do sebe kopli hořkou tekutinu. Musela jsem se otřepat, dělalo se mi čím dál víc zle.

"To nebude na škodu," povzdechla jsem si a sledovala propletené ruce Liama a Nicol.

"Co je tak pozoruješ?", šťouchl do mě. I Zayn už měl docela opilý tón. Tedy ne, že bych na tom byla líp.

"Nepozoruju," ušklíbla jsem se na něj a taky do něj strčila. Chvilku jsme na sebe jen uculeně zírali. Měla jsem ráda Zaynův úsměv. Už jen proto, že díky němu jsem dokázala vykouzlit i ten svůj.

"Je čas na hru!", zvolal Harry s flaškou v ruce. To určitě.

"Harry, co kdyby sis zahrál třeba na Růženku? Ta usla na dost dlouho," pronesl Niall.
Bonnie, která byla na Harryho maximálně natisklá, se začala smát. Pár slov jsem s ní prohodila a nebyla tak špatná. Harry se po Niallových slovech uraženě opřel o mou postel a Bonnie si vtáhl k sobě do náruče.

"Jsi v pohodě?", koukl na mě Zayn.

Nechápavě jsem se na něj podívala, "Co?"

"O bože," zamumlal Zayn místo odpovědi. Podívala jsem se jeho směrem. Harry byl přisátý na velkých rtech Bonnie a Liam měl zrovna jazyk asi až v Nicolině žaludku.

"Ew," znechuceně jsem se otřepala, "začíná se to tu měnit ve skupinový porno," dodala jsem s vážnou tváří. Zayn vyprskl smíchy. Opilý Niall třískající do kytary tomu dodával na skvělé atmosféře, vážně.

"Asi to rozpustíme," Zayn se zvedal ze země.

Stáhla jsem ho zpátky dolů, "Nech je. Ale jestli někomu začne chybět kus oblečení, vyhodíme je na chodbu."

"Souhlas," pokýval Zayn a znovu se zasmál. Natáhl se pro láhev dalšího tvrdého alkoholu a dal si asi pět loků. Šokovaně jsem na něj zírala, ale když mi lahev podal, nechtěla jsem být za trosku, tak jsem vypila podobné množství, i když jsem měla co dělat, abych se nepozvracela.

"Fuj," otřepala jsem se. "Už pít nebudu, dělá to se mnou strašný věci," podotkla jsem se smíchem.

"Co třeba," pronesl Zayn pobaveně.

"Dovol mi ti připomenout tu záchrannou akci u Louiho v bytě," schovala jsem si obličej do dlaní.

Zayn dostal záchvat smíchu, i když mně to moc vtipné nepřišlo, "Jo, to bylo dobrý. Musel jsem tě odtam táhnout násilí."

"I tak," položila jsem mu ruku na rameno, "děkuju ti za záchranu," řekla jsem lehce ironicky.

"Tehdy to byl Louis," odkašlal si, "proč se nechováš stejně jako tehdy, když jsi se mnou?", nepřestával se hloupě smát.

"Jo takhle," předstírala jsem velké překvapení a neodpustila si úšklebek, na nic víc jsem se ale nezmohla.

"To bylo trapný," pronesl Zayn po pár sekundách ticha.

"Nebylo," zasmála jsem se, "jsme mimo," dodala jsem s pokrčenými rameny.

"Totálně," souhlasil s povytaženým obočím. Niall přestal hrát ty své hrůzy a zjevil se vedle nás. V ruce měl neotevřenou lahev bílého vína. Přisedl si a nadšeně se zapojil do konverzace.
A tak to asi mělo být. My, všichni opilí. Já, Zayn a Niall v kroužku, probírajíc všechno možné i nemožné. Nicol s Liamem vyměňujíc si zamilované pohledy a Harry, který se od Bonnie ještě neodtáhl a ruku měl pod tričkem na jejích zádech.

Dnešní večer byl tak nečekanej a já si přitom nepamatovala, kdy naposledy jsem byla takhle šťastná.

————

Ráno. Ráno po propitém večeru. Ale fuj.
Promnula jsem si oči a rozhýbala ztuhlý krk. Chvilku jsem viděla rozmazaně, ale potom se mi přeci jenom podařilo zaostřit. Byla jsem na zemi. Hezké.
Vedle mě spal v sedu Zayn, opřený o zeď a vedle něj Niall, který se opíral o jeho rameno. Automaticky jsem se tomu pousmála. Liam a Nicol v noci nejspíš odešli a Harry? Stalo se přesně to, čeho jsem se bála.

V mé posteli. Bylo to nutné zrovna v mé posteli a v naší přítomnosti? Sice jsem si nic nepamatovala, ale pevně jsem doufala, že se to stalo až potom, co jsme se Zaynem a Niallem usnuli. Stačilo mi vidět Harryho holou prdel a odhalené nohy Bonnie, které vykukovaly zpod mé peřiny. Ideální situace.

Nahlas jsem si povzdechla a dostala se do polosedu. Dost nahlas jsem dýchala, jelikož jsem se snažila zahnat nutkání zvracet. Do toho se probouzel Harry. Jediný člověk, se kterým jsem se teď opravdu nechtěla bavit.

"Dobrý ráno, příště přijď o panictví jinde, děkuji," ironicky jsem ho zpražila pohledem.

"Moc vtipný," zamumlal tím svým chraplákem, který byl teď ještě chraplavější, než obvykle, a natáhl se po sklenici s vodou. O pár chvil později někdo zaklepal na dveře.

"Pevně doufám, že to je Liam a jde tě trochu zpacifikovat," zamračila jsem se na něj a měla co dělat, abych vstala. Dost se mi zatočila hlava a myslela jsem si, že obsah svého žaludku hodím rovnou na Zaynovu hlavu, ale ustála jsem to. Obešla jsem Niallovu kytaru a několik vypitých flašek. Vypadalo to tu jako po výbuchu.

Nepříliš nadšeně jsem otevřela dveře a chystala se spustit na Liama, že Harrymu tohle dovolil. Liam měl být přeci ten zodpovědný.

Když jsem ale spatřila osobu za dveřmi, udělalo se mi ještě víc špatně. "Adele," vydechla jsem.

Adele nekoukala na mě. Koukala přes mé rameno na nahého Harryho v mé posteli, ke kterému se tiskla naše exotická kráska. Otočila jsem se Harryho směrem a v jeho tváři viděla něco, co nikdy předtím - zklamání ze sebe samého.