steal my girl || one direction

(27.)

Blair

Smíšený pocity. Možná až nezdravě moc. Čekal mě další nudnej školní den, kdy bylo v plánu celý dopoledne sedět u nezajímavých učebnic, potom se najíst a dál marnit svým časem. Liam mi tu opravdu chyběl. Dva dny bez něj a připadala jsem si osamělejší, než kdy předtím. A taky víc zranitelná. Ale i přes Liamovu nepřítomnost jsem se dokázala nějak zabavit. Domluvila jsem si nákupy s Nicol - a hodlala si to pořádně užít. 

Dneska jsem se dokonce rozhodla jít na snídani, dohromady snad popátý za ty necelý tři měsíce, co jsem tu pobývala. U stolu byli, bohužel, všichni.

"Čau, kluci," pozdravila jsem s úsměvem a sedla si na Liamovo místo.

"Ahoj," Zayn mě jako první obdaroval svým kouzelným úsměvem.

Od naší večeře se mi neozval, ale já na ten večer pořád nedokázala přestat myslet. Kluci zamumlali pozdrav a já si nalila čaj do hrníčku. Protože se nikdo neměl ke konverzaci, zaposlouchala jsem se do neskutečně nudnýho rozhovor Louise a Harryho, bavící se o nějaké třeťačce.

"Mimochodem, Blair," oslovil mě Louis a já zpozorněla.

"Jo?", zajímala jsem se.

"Párty roku, za měsíc," ušklíbl se.

"Asi se neorientuju," povytáhla jsem obočí, protože jsem nevěděla, co přesně po mně teď chce.

"Jsi zvaná," nezáživně pokýval hlavou.

"Eh, díky," zamumlala jsem, "jestli to bude lepší jak minule, ráda se tam ukážu," zkousla jsem si ret a přitom pohledem probodávala Harryho, kterej ať chtěl nebo ne, vypadal docela provinile.

"Rozmysli si to, Blair," Louisovi zajiskřilo v modrejch očích, "budu tam já a tuny jídla," zaculil se. Niall se Zaynem se začali smát.

"Jo a samozřejmě taky Liam," ozval se Niall s úšklebkem.

"Dobrý, stačí," obrátila jsem oči v sloup. Potom jsem se podívala na Zayna, "A ty tam budeš?" povytáhla jsem obočí.

Louis se na mě ironicky podíval, "Jasně, že tam bude, Blair."

Zayn jen souhlasně pokyvoval hlavou. V ten moment jsem si znovu uvědomila, proč společný snídaně ráda vynechávám. 

Odpoledne se mi díky Nicol spravila nálada z bodu mrazu na bod někde hodně vysoko. Byla jsem poprvý v londýnským nákupním centru, který bylo lepší, než jsem si ho představovala. Koupila jsem si hned několik nových kousků do šatníku a nevynechala jsem ani kosmetický nezbytnosti - těch koneckonců není nikdy dost.

S Nicol jsem se mohla v klidu bavit o všech a o všem. Taky jsem z ní konečně vytáhla něco málo o Harrym, i když na ní bylo znát, jak nerada se o něm baví. Když byste si Harryho a Nicol postavili vedle sebe, ani v nejmenším by vás nenapadlo, že mezi nima bylo něco víc než jen přátelskej vztah. A teď vlastně neměli ani ten. I tak pro mě byl jejich vztah další záhadou. Nikdo o něm nemluvil, ale věděli o něm všichni. Tvrdili, že je to minulost a nic důležitýho, ale nedokázali si vzájemně kouknout do očí.

"Nicol," oslovila jsem ji, když jsem zrovna dojídala v jedný z mnoha restaurací v obchoďáku svůj pozdní oběd, "přijde ti divný, že s Liamem trávíme tolik času?" zeptala jsem se jí naprosto narovinu, když jsem si vybavila Niallovu poznámku u snídaně, která mi měla důrazně připomenout, že na Louiho párty bude Liam taky - jakobych se bez něj nedokázala ani hnout.

Nicol malinko nakrčila obočí, "S Liamem? Teda, všimla jsem si, že se bavíte dost, ale nijak víc nad tím nepřemýšlím," pokrčila rameny, "proč?" ptala se, "někdo měl nějakou narážku?"

"To ani ne," odkašlala jsem si, "jen mě to zajímalo. Upřímně - ," narovnala jsem se a zastrčila si pramen vlasů za ucho, "všichni na škole jsou pro mě jeden velkej otazník. Je to jakobych prošvihla celej film a přišla až na závěrečný titulky."

Nicol se mýmu přirovnání melodicky zasmála, "Chápu, že to je těžký, Blair," pousmála se, "ale ty čtyři roky prostě jen tak nedoženeš. A já jsem ti maximálně otevřená," namítla.

"Myslím, že kdybych se měla zeptat na všechno, co mě zajímá, byly bychom tu minimálně do zítřka," ušklíbla jsem se.

"Blair," koukla na mě, "slibuju ti, že jsi nikdy nepřišla o nic, co bys nutně potřebovala vědět," povytáhla obočí, "možná to všechno kolem vypadá jako dramatickej seriál, ale není to tak," ujišťovala mě s pobaveným úsměvem, "a mimochodem - ptala ses mě na Liama, protože mezi váma vzniká něco víc?" zajiskřilo jí v modrých očích.

Malém jsem se zadusila svojí colou, "Ne, ne, ne," horlivě jsem kroutila hlavou, "to rozhodně ne. V tomhle slova smyslu jsme nad sebou ani nikdy nepřemýšleli, tím jsem si naprosto jistá."

"Dobře," zasmála se, ale ve tváři jí zůstával podezíravej pohled.

"A navíc bych tohle neudělala - rozhodně ne vůči Adele," řekla jsem s naprostou jistotou.

Nicol jemně přikývla, "To jsem moc ráda. Ale hold - lásce někdy neporučíš. A co si budem, všech pět je jich fakt sexy," znovu se zasmála.

Cítila jsem, jak rudnu - ale musela jsem dát Nicol za pravdu. Znala jsem ze školy už docela dost lidí, ale co se týkalo fyzickýho vzhledu, všech pět by rozhodně bylo někde hodně nahoře.

" - ale evidentně jim není žádná dost dobrá," dodala Nicol s povytaženým obočím, "malá rada - " koukla na mě, "nemarni s nima čas. S žádným," pokrčila rameny.

"To ani nemám v plánu," odkašlala jsem si a sklopila oči. Když jsem se znovu natahovala po pití, vylila jsem sklenici coly přímo na svoji bílou košili, na který se okamžitě vytvořil hnědej flek. "Sakra!", zanadávala jsem a Nicol se začala smát, přičemž mi ale i ochotně podávala kapesníky z kabelky.  "Vypadá to strašně," zděsila jsem se, když jsem se zadívala na kolečko od coly přes prsa a celej hrudník.

"Klid," uklidňovala mě Nicol, "budeš mít bundu. Navíc už jsme stejně neměly nic v plánu, ne?"

"Teď už určitě ne," zamumlala jsem a hned nato nahlas zanadávala - "doprdele!", sykla jsem, když jsem do restaurace viděla vcházet Harryho se Zaynem. Rychle jsem se skrčila pod stůl. "Nicol," zatahala jsem ji pod stolem za nohu, "tohle je fakt hodně špatný."

"Proboha, vylez!", vytahovala mě nahoru, "neuvidí tě. Hele, jdou úplně na druhou stranu," ujišťovala mě.

Nejdřív jsem se ujistila, že Nicol říká pravdu a potom jsem se zpátky posadila. "Tyhle debilní náhody se fakt dějí jenom mně," postěžovala jsem si. Mávla jsem na číšníka, že zaplatíme. "Zvu tě," oznámila jsem Nicol, která se na mě vděčně usmála. "Hlavně, ať už odsud vypadneme," dodala jsem a pohoršeně zakroutila hlavou, zatímco se Nicol se nepřestávala pobaveně uculovat.

Zaplatila jsem poměrně vysokou částku, ale bylo to to poslední, na co jsem teď měla pomyšlení. Hlavně jsem chtěla pryč. Těsně předtím, než jsem vstala ze židle mi došla zpráva.

Harry: Příště si neber pod bílou košili růžovou podprsenku. Ahoj ve škole. Pozdravuj Nicol.