steal my girl || one direction

(98.)

Niall

Dorazili jsme všichni neskutečně unavení. Nebylo divu, Dalby nebylo zrovna nejblíž. Teplota lednového večera ukazovala pod nulou a než jsme se Zaynem zvládli v chatě zatopit alespoň na patnáct stupňů, trvalo to dobrou hodinu.

Adele s Nicol mezitím seděli u krbu a co jsem zaslechl z pár slov, řešili cestu v autě. Harry zvládl rozjet elektřinu a pak dokonce všem udělal čaj. Chápete? Harry, čaj, a ještě ho dělat více lidem?

Holky si samozřejmě zabraly nejlepší pokoj - s vlastní koupelnou a malou saunou. Já skončil se Stylesem a Zayn byl nadšenej, že bude mít pokoj pro sebe.

Adele byla od příjezdu dost nesvá a já měl podezření, že to je Liamovou mikinou, která tu zůstala od minule a na střední ji nosil tak často, že jsem se divil, že nikdy nesmrděla. A když si ji Adele přitiskla k tělu a ve tváři měla křečovitej výraz, bylo to jasný.

Kolem desáté večer, když už jsme všichni byli zabydlení a neklepali se zimou, jsme zasedli do prostornýho obýváku. Harry jakožto největší milovník alkoholu už rozdělal dvě lahve vína, holky byly zabalený v dece a jen tak jsme klábosili.
Najednou mi všechno přišlo strašně v pořádku. Nic víc jsme nepotřebovali.

"Stejně tu ten zbytek chybí," pronesl Harry uprostřed rozhovoru.

"Jestli tím zbytkem myslíš Blair, tak si dovolím nesouhlasit," ohradila se Adele.

Harry se zasmál, "Tu fakt ne. Ale co Louis s Liamem? Nezapomínat na ně!"

"Upřímně," odkašlal si Zayn, "já taky nečekal, že to bude bez nich všechno až tak divný."

"Když odjel Louis a ty, Adele, tak -," na chvíli jsem se odmlčel, ale když obě holky vypadaly relativně v pohodě, pokračoval jsem, "všechno bylo strašný, ale Liam tam pořád zanechával tu normálnost."

"Jo," kývla Nicol s nepřítomným výrazem. Mluvit o Liamovi bylo jako mluvit o někom, kdo už neexistuje. Z nějakýho důvodu pro mě byl momentálně reálnější kdokoliv jinej.

"Co jsem nikdy nepochopil," prohlásil Harry, "co se přesně tehdy stalo mezi ním a Blair? Nebo jakože byla do něj fakt zabouchlá -,"
Harryho přerušila Adele, která odložila skleničku vína na stůl, vstala, a zabalená v dece odcházela.

"Idiote," pronesla Nicol pohoršeně Harryho směrem.

"Jak jsem to měl vědět, mění se jí nálady častěji než tobě," zamračil se.

Nicol s povzdechnutím zakroutila hlavou a vstávala. Byla vedle mě, takže jsem ji chytl za ruku a stáhl zpátky.

"Já za ní půjdu," ujistil jsem ji a ona se na mě vděčně usmála.

Když jsem odcházel z místnosti, všichni až podezřele mlčeli. Zamířil jsem nejdřív do jejich pokoje, ale dveře byly otevřené a ani v koupelně jsem ji nenašel. Přesně to jsem potřeboval, hledat ji. Jakoby nestačilo, že ji Styles dokázal zničit zbytek večera.
Když jsem se byl mrknout i do patra, ale stále neúspěšně, zahlídl jsem světlo na venkovní terase. No jistě. Adele seděla na dřevěných schodech, opřená o zábradlí a zírala do černýho lesa.

Na Harryho chatě byla nejkouzelnější atmosféra. Byla to jedna z těch kouzelných chaloupek v lese uprostřed ničeho. Nejbližší civilizace odsud byla minimálně deset minut autem a jiný chalupy se v širokým okolí nenacházely. Stromy obklopovaly dům ze všech stran a pravdou bylo, že člověk se do tohoto lesa bál jít i ve dne. Ale když byla teď celá chalupa osvětlená a vítr hýbal stromama, člověk se tu nemohl necítit dobře.