steal my girl || one direction

(72.)

Harry

Zbývalo jen několik málo sekund. Pak jsem ji měl spatřit. Po dvouch měsících jsem měl Adele konečně vidět. Chyběla mi, strašně moc mi chyběla. Až jsem si to ani nechtěl přiznat.
Škola začínala za pár dnů a mně se trochu zamotala hlava z myšlenky, že jdu do druháku na vysoké. Za minulej školní rok se toho stalo víc než za celej můj život. Vlastně nás všech. Dospěli jsme. Všichni společně, a já za to byl vlastně i rád. Všechny z party jsem teď viděl jinak, než doposud.
Kluci už nebyli moji středoškolští parťáci, se kterýma jsme občas byli za školou a o velkých přestávkách tajně potahovali z cigarety. Byli to přátelé. Takoví ti opravdoví. Do konce života, nebo jsem v to alespoň doufal, a to i přesto, jak to mezi námi všemi teď bylo.

Nicol. Ach, Nicol. Nicol už nebyla ta nesmělá holka z vedlejší třídy, která po mně celou střední pokukovala. Byla sebevědomá. Byla svá a spravedlivá. A taky byla Liama. S čímž jsem se snažil smířit celý léto a troufnu si říct, že se mi to i povedlo. Na střední jsem ji ignoroval, i když jsem o tom všem věděl. Později jsem si to vyčítal. Ale to je pryč.

Pak tu byla Adele. Tak dlouho jsem si přál říct, že je má. Moje holka. Zdálo se to několik let nereálný a i já patřil mezi ty, kteří věřili v to, že Adele s Liamem spolu fakt zůstanou napořád. Nepřál jsem Liamovi nic zlýho, nikdy. Ale Adele jsem mu nepřál. Přál jsem ji jen sobě. Sobecký.
Sám jsem nevěděl, jak to mezi náma bylo, ale celkem mi to vyhovovalo. Rozhodně jsem se nechtěl hrnout do nějakýho vztahu, ale přitom jediná věc, na kterou jsem se v létě těšil, byl její hlas.

————

"Není tohle Harry Styles?", ozvalo se, když jsem vešel do společenské místnosti. Byl to Zayn, stál kousek ode mě a vlasy měl tak dlouhý, že mu lezly do očí.

"Zayne," zasmál jsem se a následovalo bratrské objetí a poplácání po zádech. "Koukej s tím něco dělat," zatahl jsem mu za pramen havraních vlasů. Zee se na mě jen ironicky podíval. Potom se usmál a pokývnutím ukázal na stolek vzadu, u kterého seděla Adele s Liamem. Zase mě píchla žárlivost. Kruci. Jen klid. Liam má Nicol, já mám Adele. Kdyby jen nebyla tak moc krásná. Je možný, že mi to až vadilo?

Věnoval jsem Zaynovi letmý úsměv, párkrát se vzhluboka nadechl a vyrazil jejich směrem. Bylo vidět, že Liam si mě všiml, ale Adele ke mně seděla zády, čehož jsem využil. Zezadu jsem se k ní připlížil a dlaněmi jí zakryl oči.

"Harry," řekla témeř okamžitě, a div nespadla ze židle se mi vrhla do náruče. Z nějakého důvodu mě potěšilo, že u toho Liam byl.

"Tys mi chyběla," zamumlal jsem do jejich vlasů. Až teď jsem si všiml, že vypadá jinak. Vlasy měla výrazně kratší a o něco tmavší.
Jemně jsem se od ní odtáhl a podíval se jí do očí. To jsem si přál celý léto. Chvilku jsem váhal, ale přišlo mi, že mi svým pohledem dává svolení. Dal jsem jí pusu. Jen krátkou, ale dal. Usmála se na mě. Vlastně jsem se takhle skvěle strašně dlouho necítil.

Pustil jsem ji a koukl na Liama. Netroufl jsem si odhadnout, co si myslí, ale podle všeho vypadal v pohodě, nebo se o to alespoň snažil.

"Liame," kývl jsem na něj na znamení pozdravu a čekal, jak zareaguje. Usmál se na mě a natáhl ke mně ruku, kterou jsem bez váhání stiskl. Byl jsem rád. Bral jsem to jako začátek našeho usmíření kvůli Adele a Nicol.

Posadil jsem se na volnou židli vedle Adele a pod stolem jí stiskl ruku. Chtěl jsem ji mít jenom pro sebe, ale to bylo vzhledem k situaci momentálně nemožný.

"Povídej mi o Tischi," vyzval jsem ji s úsměvem. Ona se střídavě dívala na mě a na Liama, kterej seděl naproti ní.

"Jo," řekla trochu nesměle, "je to tam skvělý. Fajn lidi," odmlčela se, "natolik fajn, že tam Louis zůstal," povýtahla obočí, ale usmívala se.

"Děláš si srandu?", zasmál jsem se.

Adele se smíchem zavrtěla hlavou, "Právěže ne. Hodně mu to tam sedlo. Na Tischi ti prostě nic nechybí," pronesla zasněně. Hned se mě ale zmocnila ta bolestivá myšlenka, že Adele za pár dní odjede do New Yorku trvale. Na rok. Jak jsem měl být celej rok bez ní?

"V pohodě, Harry?", ozval se Liam. Musel jsem to na sobě nechat znát.

Nervózně jsem polkl, "Jasně," odpověděl jsem mu a cítil, jak mi Adele pod stolem ještě víc stiskla ruku.

"Tak se uvidíme pak, Liame," sladce se usmála na Payna a vstávala. Naše ruce nechala stále propletené. Pohledem mě pobídla, ať ji následuju.

"Jo, zatím," kývnul na nás Liam. Pořád jsem nedokázal odhadnout, co si myslí.

Cestou do pokoje Adele jsme ani nepromluvili. Nevěděl jsem, jestli je to dobrý nebo špatný znamení. Došli jsme k ní, zabouchla za námi dveře a podívala se na mě s povytáhlým obočím.

"Tak jo, co se děje?", ptala se. Bylo roztomilý, jak se starala.

"Nic," povzdechl jsem si a položil jí ruku na tvář.

"Harry," káravě se na mě podívala. Rozhodl jsem se, že jí nic říkat nebudu. Nebudu jí přiznávat, jak moc mě děsí myšlenka, že odjede. Namísto toho jsem ji políbil. Docela vášnivě, nedalo mi to.

Adele mě od sebe jemně odstrčila, "Myslela jsem, že si promluvíme," pronesla, ale na rtech jí hrál náznak úsměvu. Mezitím jsem přesunul své ruce na její záda.

"Promluvíme," ujistil jsem ji a znovu jsem se k ní naklonil. Tentokrát to byla ona, kdo dlaněmi uchopil můj obličej a vtiskla mi další dlouhý polibek. "Jsi strašně krásná," zamumlal jsem jí do hebkých rtů. Adele se tomu zasmála. "Nesměj se!", zamračil jsem se, ale ona věděla, že to nemyslím vážně.

"Pořád jsem tě nestihla ostříhat," pronesla trochu zklamaně a prsty mi prohrábla kudrliny, který mi teď sahaly až po ramena.

"Když přestaneš mluvit, tak ti to možná i dovolím," uchechtl jsem se a jedním pohybem jsem ji k sobě zase přitáhl na maximum.

"Harry," znovu se odtahovala. Nasadil jsem zamračený výraz a čekal, až mi poví, co je za problém. "Stalo se pár věcí," povzdechla si. Měl jsem z toho všeho smíšený pocity. Věděl jsem ale, co chci teď a v tom mi nikdo nemohl zabránit.

"Je mi to jedno," zavrtěl jsem hlavou a nepřestával jí zírat do oceánu. To byla moje oblíbená přezdívka pro její oči.

Adele se na mě pochybně podívala. "Když ti řeknu, že jde o kluka, bude ti to jedno?"

"Máš někoho?", zeptal jsem se jí narovinu.

Adele tuhl výraz. Bál jsem se, co jsem teď vyslovil. Co všechno jsem tím pokazil. Pak se ale zase začala usmívat. Za chvilku znovu přešla v hlasitý smích. Házel jsem na ni zmatené pohledy.

"Jasně, že ne," usmívala se s pobavenou tváří.

"V tom případě, je mi to jedno," ujistil jsem ji a znovu ji začal líbat. Nebránila se. A mně přišlo, že je zase všechno tak, jak má být.