steal my girl || one direction

(82.)

Nicol

Liam mě toho hodně naučil. Třeba trávit celé hodiny na školní střeše, ať už s ním, nebo sama. Všechno se teď zase začalo komplikovat a já si potřebovala utřídit myšlenky. Adele byla už necelý týden zpátky. Na jednu stranu mě to neskutečně užíralo, na tu druhou jsem měla pocit, že se mi vrátil kousek mě samé. Nevidět ji takovou dobu byl pro všechny velký nezvyk, a když se navíc nikomu neozývala, dost mi to připomínalo to zlý období, kdy hned po maturitě na půl roku zmizela.
Měla jsem za sebou taky první mini hádku s Liamem. Nebyla jsem totiž moc nadšená z toho, jak se tvářil, když se s Adele potkal, a při mé smůle jsem zrovna byla u toho. Ona nás sice jen pozdravila a hned zmizela, Liamovi ale celý den zůstával na tváři pitomý úsměv, a mně bylo jasné, kvůli čemu. Nebyla jsem žárlivá, ale když jste svědkem dlouhodobého a dokonalého vztahu, s tím, že později se jeden z tohoto páru stane vaším přítelem, nebylo to zdaleka tak jednoduché, jak se zdálo.
O dramatu mezi Adele a Harrym se mezi námi taky dost mluvilo. Nikdo se v tom ale škodolibě nevyžíval, dokonce ani Blair. V poslední době mi připadala až podezřele milá. Adele mi bylo líto. Sice jsem s ní už dobrého půl roku nemluvila, pořád ale byla nedílnou součástí mě samé, a nerada jsem ji viděla takhle. Rozchod s Liamem díky Harrymu zvládla, ale jak měla zvládnout rozchod s Harrym? Tedy v případě, že by se to tak dalo nazvat. Nikdo z nás totiž neznal pravdu.

Bylo něco málo před půlnocí, a začátek listopadu byl víc než chladný. Seděla jsem na zemi, opřená o jednu z mnoha dřevěných bedýnek, byla jsem zabalená do deky, v ruce jsem držela hrnek s teplým čajem a sledovala osvětlený Londýn. Věděla jsem, že výhled ze střechy je kouzelný, ale nikdy by mě nenapadlo, že až takhle moc. Byla jsem schopná tu trávit až nezdravě mnoho času, hlavně v posledních týdnech, kdy mi všechno připadalo zmatené.

"Vyhodíš mě, nebo se můžu přidat?", leknutím jsem sebou trhla, jakmile jsem za sebou zaslechla dobře známý hlas.
Než jsem ho odpálkovala, vzpomněla jsem si na den, kdy jsem sama sobě slíbila, že se budu chovat jak nejdospěleji dovedu a taky hodím minulost za hlavu.

"Do toho," bradou jsem ukázala na místo vedle mě.

Harry si vedle mě sedl a stejně jako já se opřel o dřevěnou bednu. "Tenhle výhled je skvělej," podotkl. Moc jsem netušila, jak s ním po takové době mluvit, tak jsem jen přikývla na znamení souhlasu. "Nevěděl jsem, že jsi někdy i sama," podotkl. Mně to spíš přišlo jako kousavá poznámka.

"První hádka ve vztahu dělá divy," povytáhla jsem obočí, aniž bych se na něj podívala.
On se ale naklonil přesně mým směrem. Neodvážila jsem se mu pohled oplatit. Toho jsem se až moc bála. Jeho oči mě v životě donutily cítit se hrozně a já si to nechtěla žádným způsobem připomínat.

"Pohádali jste se?", zeptal se po chvíli a zamířil svůj pohled zpátky na město. "Já se zase rozešel s holkou, se kterou jsem ani nechodil," pronesl po chvilce, když jsem neodpovídala.

"Slyšela jsem," zamumlala jsem, "ale neměl jsi to dělat," dodala jsem. Mě samotné vadilo, co se stalo mezi Harrym a Bonnie, ale nedokázala jsem sama sobě odpovědět, proč.

Harry pokýval hlavou, "Jo, neměl."

"Třeba ti to odpustí a přenesete se přes to," řekla jsem opatrně.

On se na mě ironicky podíval, "Nicol, u mě to takhle nefunguje," povytáhl obočí, "mně holky neodpouští a už vůbec se s nikým přes něco nepřenáším."

"Teď ti nerozumím," zamumlala jsem.

"I kdyby se přes to přenesla, nikdy by to mezi náma nebylo tak opravdový, jako mezi tebou a Liamem," znovu se na mě podíval.

"Proč by nebylo? Pokud vím, přesně tohle jsi pro sebe a Adele chtěl," podotkla jsem.

"A pak jsem změnil názor," skočil mi do řeči, "nikdy takovej nebudu. Umíš si to představit, Nicol?", zamračil se, "Harry a Adele se drží za ruce. Harry a Adele jdou na romantickou večeři. Harry a Adele si vyměňují zamilovaný pohledy," uchechtl se sám pro sebe.

"Tohle vy dělat nemusíte," zaargumentovala jsem a sama vzpomínala na to, že ani můj středoškolský vztah s Harrym takový nikdy nebyl.

"Jo," povzdechl si, "a znáš Adele? Je blonďatá, nižší než ty, modrooká."

"Harry, s Adele na tom teď možná nejsme nejlíp, ale pořád ji dost dobře znám. A zrovna o tomhle bys měl mluvit spíš s ní, než se mnou," řekla jsem.

"Jsi jediná, kdo se na mě nedívá skrz prsty," zamumlal Harry. Bohužel jsem mu musela dát za pravdu. Kvůli Adele se na něj málokdo byl schopen upřímně podívat. "Možná ještě Blair, protože ta je podobně hrozná, jako já," dodal.

"Harry," oslovila jsem ho, "dřív nebo později se na to zapomene. Jako vždycky. Jestli ti na Adele záleží, řekni jí to. Myslím, že to je to jediný, o co doopravdy stojí."

"Záleží mi na ní," přitakal Harry, "ale stejně bych jí nikdy nemohl dát to, co si zaslouží," poraženecky svěsil hlavu.

"Jestli to takhle cítíš," odkaškala jsem si, "tak z mé zkušenosti je nejlepší pomocník čas."

"Z tvé zkusěnosti?", zopakoval. Přitom moc dobře věděl, o čem mluvím.

"Byly doby," nadechla jsem se, "kdy jsem se taky vzpamatovávala z určité osoby."

"Aha," zamumlal, když pochopil.

"No," rychle jsem chtěla něco říct, "prostě tomu dej čas a věř mi, že ten všechno vyřeší," pousmála jsem se, "ty se z toho nějak dostaneš a o Adele se nebojím, ta toho v životě zvládla víc než my všichni dohromady."

Harry jen souhlasně přikyvoval. Potom se na mě významně podíval a položil mi naprosto nečekanou otázku, "Jsi šťastná, Nicol?"

Chvíli jsem na něj jen nepřítomně zírala a až potom jsem se rozhodla odpovědět, "Ano," vydechla jsem, "jsem moc šťastná. A doufám, že až si všechno srovnáš v hlavě, tak ty budeš taky, Harry."

"Nicol," oslovil mě tónem, jako nikdy předtím, "odpusť mi, že jsem to nevěděl."

"Co?", nechápavě jsem se na něj podívala.

"Byl jsem jenom hloupej kluk a tys byla mnohem víc," koukal mi do očí a mně se z toho všeho málem zamotala hlava. Nebyla jsem schopná slova. "Už půjdu," zamumlal a vstal. Potom se na mě naposledy podíval, "Doufám, že mi to jednou odpustíš."

Vždyť už se stalo, Harry.