steal my girl || one direction

(90.)

Nicol,
Odpusť mi, že jsem nedokázal najít lepší způsob rozloučení. Sám sebe proklínám, to mi věř. Přál bych si vrátit čas. Ne o moc, pár týdnů by stačilo. Je pro mě nehorázně těžký smířit se s tím, že už nejsi mou součástí.
Nemám moc vzpomínek na to, jak jsme se poznali, protože nám bylo patnáct, ale zato jich mám hodně na to období, kdy jsme se sblížili. Bylo to strašně náhlý. Nejen pro mě dost nečekaný. Jsi jednou z nejkrásnějších věcí na celým světě - a víš, jak je velkej, že ano? Možná mi to nevěříš, ale je to tak. Chtěl jsem s tebou být, tak dlouho, dokud to šlo. Vždycky jsme byli dobří kamarádi. Teď jsi pro mě něco jako láska, která musela skončit, protože prostě neměla na vybranou. Doufám, že jednou to dokážeš skloubit a být obojím.
Cítím se hrozně, Nicol. Jako to nejodpornější lidský stvoření. Nepřál jsem si, aby ti to, co jsem k tobě cítil, ubližovalo. Nikdy jsem nechtěl, aby ti bylo ubližováno. Snažil jsem se. Naplno, alespoň doufám. Chtěl překonat všechno, v čem mi bránily vlastní myšlenky a už tě nikdy neopustit, protože když jsem tě měl po svým boku, nemusel jsem prohledávat všechny kouty svýho života a hledat důvody, proč zůstat. Stačilo mi to, že jsi tu byla. Jsi strašně jedinečná a já ti slibuju, že mi tě nikdy nikdo nenahradí. Naučila jsi mě najít cestu k sobě samýmu a poznal jsem s Tebou úplně jinej druh lásky, o kterým jsem ani netušil, že někdy přijde. Ale přišel. Bylo to nový, pro oba, bylo to náhlý a nekončí to šťastně, ale to, že toho nelituju a nikdy nebudu je pro mě dostatečnej důkaz, abych věděl, že to mělo cenu.
Rozhodl jsem za nás oba a neptal se tě, jak se budeš cítit. Nedal jsem ti možnost, i když sis ji zasloužila. Dal bych všechno za to, abys byla alespoň trochu šťastná a nechci se smiřovat s tím, že kvůli mně nebudeš. Ale dokážeš to. Ty jsi toho dokázala už strašně moc. Zvládla jsi věci, co nikdo z nás. A mimochodem, kdo zvládne Harryho, Blair a mě, musí to být psychicky ztělesněnej Thor.
Nechci se loučit. Rozhodně ne definitvně, protože se ještě potkáme, Nicol. Od tohohle okamžiku asi za dlouho, ale stane se to a to je pro mě neskutečně uklidňující zjištění. Třeba už bude všechno zapomenutý a ty se na mě budeš moct podívat. V ten moment ti řeknu, jak moc mi je to líto, ale teď to ještě nedokážu. V tichosti jsi se mnou byla celý ty roky, co jsem tě považoval jen za kamarádku a já byl s tebou. Ale z mýho pohledu nebyla a není jiná možnost, než odejít a všechno tu nechat. Není to jednoduchý, Nicol. Je to pro mě těžší, než byl odchod Adele z mýho života. Beru to jako lekci - že musím něco obětovat proto, abych mohl začít od začátku. Ach jo, nikdy jsem nechtěl být tak sobeckej. Až mi odpustíš ty, budu ale moct odpustit sám sobě. Alespoň doufám.
Vděčím ti za několik měsíců upřímnýho štěstí. Toho nefalšovanýho, kdy člověk dokáže z hlavy vypustit všechno špatný. Vydrželas dlouho a myslím, že jsi i pochopila, že to se mnou není tak snadný, jak se možná na začátku zdálo. S tebou to ale snadný bylo. Až nedávno jsem pochopil, že když je vztah mezi dvouma lidma až přehnaně dokonalej, ne vždycky se to musí pokazit. Stal jsem se po tvým boku lepším nejen pro ostatní, ale hlavně pro sebe a za to ti nikdy dostatečně nepoděkuju. Ty jsi tak strašně vyjímečná, Nicol. Vždycky ses podceňovala, ale já ti to budu opakovat tak dlouho, jak bude třeba. Chci, abys věděla, že nelituju ani jednoho momentu, kterej jsem s tebou mohl strávit. Naopak. Budou z toho ty nejkrásnější vzpomínky, který si potřebuju vzít sebou. Kus tebe. Nechci se loučit, Nicol, i když už jsem to jednou zmiňoval. Zůstal bych tu s tebou klidně navždy a štve mě, že ta možnost ve výběru není. I tak ale musím napsat něco, co pro mě bude ještě bolestivější a horší, než bylo doteď. Ty to víš. Jsi chytrá a dokážeš číst v lidech. Věděla jsi to už dávno. Od začátku. A já to věděl taky, i když jsem vlastně nechtěl. Adele.
I ona je důvodem, proč to dělám. Nedokážu logicky myslet a fungovat, když vás mám obě na jednom místě. A tím, že pro sebe budeme vzájemně víc cizí, než blízcí, si tím moc pomůžeme. Pomůže to tobě, a mně momentálně na ničem jiným nezáleží. Adele tu byla vždycky, Nicol. Vždycky to byla Adele a vždycky to bude ona. A stejně tak to z tvýho pohledu vždycky bude Harry. Jen si na to vzpomeň. Pamatuješ na maturiťák? Všechno bylo tak jednoduchý a myslím, že se shodneme na tom, že šťastněji jsme se nikdo nikdy necítili. Pamatuju si tvůj pohled na Harryho, když tě vzal tancovat. Takhle ses na mě nikdy nedívala. A to je vlastně strašně v pořádku. Poznali jsme spolu novej vesmír, takovej, kterej si s nikým jiným, než s tebou, nedokážu představit. Hlavně mi slib, že se o sebe postaráš. Že budeš ještě silnější, než jsi byla doteď, jestli to je vůbec možný. A že se nezměníš. Protože lidi jako ty svět zoufale potřebuje. A já taky. Harry tě potřebuje. Adele tě potřebuje. Potřebuje tě Blair, Zayn, Niall i Louis, kterýho brzo uvidím a těším se jak malej kluk. Jakmile je jeden pryč, je to tu všechno až moc neúplný, že? Nikdy se nenech stáhnout, Nicol. Víš, co bych si přál? Abych se za rok vrátil, a viděl tě šťastnou. Zkus mi to splnit. Prosím. Vždycky jsem si přál být tak silnej a oddanej, jako ty. Jsi pro všechny vzorem. Ale nebyl by svět zase až moc dobrej, kdyby byli všichni, jako ty? Asi by to byla trochu nuda, kterou tolik nesnášíš. I tak ale odjíždím s klidným pocitem, že dokud tu jsi, a dokud tu budeš, věci budou pořád v normálu. Snad mi jednou odpustíš, Nicol. A snad jednou najdeš to štěstí, který všichni tak zoufale potřebujeme. A nezapomeň, že jsem tady. Vždycky.

L.