steal my girl || one direction

(158.)

Liam

Rozhodl jsem se být skvělej přítel (i když jsem jím oficiálně ještě nebyl) a postarat se o Adele. Když mi ráno napsala, že má nejspíš horečku a zůstane celej den ležet, vydal jsem se do nejbližší lékárny s plnou peněženkou. Chtěl jsem jí koupit celou škálu věcí, co by jí ulevily - bonbóny na bolení v krku, aspiriny, nosní spreje, bylinkový čaje, zábaly a sirupy. Mrzelo mě, že zrovna ona schytala tu klasickou podzimní chřipku. Jinak to byl ale asi ten nejlepší listopad za poslední roky. Sluníčko se na londýnským nebi pořád drželo a ani vítr neřádil tolik, jako obvykle v tuhle dobu. Všude kolem bylo navíc už vánoční šílenství - nákupáky byly přecpaný tak, že člověk nenašel parkovací místo a i když bylo relativně teplo a sucho, na každý ulici jste našli minimálně pár dekorací v podobě plastových sněhuláků, sobů, nebo perfektně zabalených dárků.

Jakmile jsem vešel do lékárny provoněnou desinfekcí, došlo mi, že Adele nebude jediná s chřipkou. Fronta vypadala alespoň na dvacet minut. Zařadil jsem se za postaršího pána, rozepl si vrchní knoflík od košile a netrpělivě začal přešlapovat na místě.

Nedokázal jsem ji vypustit z hlavy ani na malou chvilku. Nešlo to. Byl jsem jak malej poblázněnej kluk. Louis mi dokonce pár dnů zpátky řekl, že si myslí, že už na Adele ani nedokážu najít chyby. Ale to nebyla pravda. Viděl jsem je. Nebylo to s ní lehký, nikdy. Vypadala tajemně a často si od lidí držela odstup. Dost často věci bojkotovala, jen proto, aby s tím někdo nezačal dřív a neublížil jí tím. Smála se blbým věcem a vždycky se urážela kvůli maličkostem. Někdy nedokázala najít správný slova, tak raději mlčela v tý nejmíň vhodný situaci. Ale pro lidi, který měla ráda, byla schopná udělat cokoliv. Dokázala za ně bojovat a dýchat do posledního dechu. Prostě tak dlouho, dokud jí nedošly síly. Vždycky za nima stála. Nikdy to s ní nebylo lehký a já věděl, že ani nikdy nebude. S těma nejlepšíma nikdy není...

Fronta šla docela rychle a já si až teď všiml vysoké brunetky vepředu. Nicol. Chtěl jsem si trochu ušetřit čas, takže jsem byl odhodlanej pár lidí předběhnout a přifařit se k Nicol. Když ale podávala pár bankovek chlápkovi za pultem a do rukou brala věc, za kterou platila, rozmyslel jsem si to.

Párkrát jsem si promnul oči a ujišťoval se, že dobře vidím. V těchle věcech jsem se nevyznal, tohle jsem ale poznal dost jasně. Nicol poděkovala a odcházela. Krabičku si nesla pevně stisklou u těla. Otočil jsem se opačným směrem, aby mě neviděla, v hlavě jsem měl ale obrovskej zmatek. To nebylo možný.

Nedovedl jsem si to představit. Ani teď, a vlastně ani v budoucnu. Dost to se mnou zamávalo. Přál jsem si, aby to nebyla pravda. Nemohla být.

-

Byl jsem jako omráčenej. V ruce jsem svíral igelitovou tašku z lékárny, ale místo za Adele jsem zamířil rovnou k Harrymu na pokoj. Díky bohu, že Styles v tuhle polední dobu nic nedělá.

"Jsi sám?" zeptal jsem se ho místo pozdravu a bez vyzvání vešel dovnitř.

"Jo, Niall si šel vyzvednout oběd," odvětil a překvapeně na mě zíral, když jsem se posadil na Niallovu postel. Harry zavřel dveře a sedl si na židli, "Ono se asi něco stalo, že?"

"Ehm - " odkašlal jsem si. Moc dobře jsem věděl, že jednám dost spontánně. Ta myšlenka mě ale nenechávala v klidu, " - mluvil jsi s Nicol?"

"Dneska ráno říkala, že jde koupit Adele něco na tu její chřipku," odpověděl bez špetky výrazu.

"Jo," zamumlal jsem, "to jsem ji předběhl," zvedl jsem tašku s léky.

"Liame," oslovil mě a mě to donutilo se na něj podívat, "jsi jak opařenej, co je?"

"Zeptám se tě úplně narovinu," povzdechl jsem si.

"Fajn, vzdávám se," zasténal Styles a já se na něj nechápavě podíval, "promiň, že jsem ti ukradl ty třešňový žvejky, ale mně ty jahodový prostě nejedou, tak jsem myslel - "

"O čem sakra mluvíš?" zamračil jsem se, " - počkat, tys mi vzal ty třešňový žvejky?" nevěřícně jsem zakroutil hlavou a vybavil si, jak jsem za tuhle krádež vynadal Niallovi.

"Tys nemyslel tohle?" povytáhl obočí.

"Ne," zakroutil jsem hlavou, "Harry," oslovil jsem ho a raději se párkrát nadechl, "potkal jsem Nicol v tý lékárně a - " zarazil jsem se.

"A?" Harry se na mě nejistě podíval.

"Ona si kupovala - " znovu jsem se nadechl.

"Tak už se vymáčkni," ušklíbl se na mě.

Horlivě jsem zakroutil hlavou a snažil se zhluboka dýchat, "Nicol si kupovala těhotenskej test," dostal jsem ze sebe.

Harry na mě chvilku jenom zíral. Potom si promnul spánky, jakoby ho bolela hlava, "To nemyslíš vážně, že ne?" řekl, aniž by se na mě podíval.

"Promiň, kámo, já tě na to chtěl připravit," zamumlal jsem, "možná z toho nic nebude, ale kdyby jo, tak jsem nechtěl, aby si před Nicol reagoval nějak špatně - "

"Na co by měl přede mnou reagovat špatně?" do dveří vtrhla Nicol a mně se z toho všeho zase zamotala hlava.

Já zíral na Harryho, Harry zíral na Nicol a Nicol zírala na mě. Jeden z nás musel něco říct.

Nicol za sebou zavřela dveře a přešla k Harrymu, "To někdo umřel?" zeptala se s ironií v hlase.

Nechal jsem to na Harrym. I tak mi bylo jasný, že mě bude mít za zrádce. Taky jsem se tak vůči Nicol cítil. Ale vůči Harrymu naopak. Věděl jsem, že on by pro mě udělal to stejný, i kdyby na tom měl úrok vztah s Adele.

"Ty - " odkašlal si Harry směrem k Nicol, "ty jseš těhotná?" zeptal se, a poslední slovo vyslovil, jakoby snad bylo sprostý.

Nicol na nás jen šokovaně zírala. Netvářila se zrovna dobře, naopak. "O čem to sakra mluvíš?" zamračila se na svýho přítele.

"Promiň, Nicol, já - " hlesl jsem, " - viděl jsem tě dneska v tý lékárně," dodal jsem na vysvětlenou.

"Bože," povzdechla si a dopadla na postel vedle mě.

"Můžeš něco říct?" ozval se Styles. Moc dobře jsem si všiml té jeho hrůzy v očích. 

"Ten test," nadechla se, "- ten test nebyl pro mě," řekla Nicol. Došlo mi to asi v necelý sekundě. "Byl pro - " větu nedořekla. Namísto toho se na mě soucitně podívala. Byl pro Adele.