steal my girl || one direction

(106.)

Blair

Od Vločkovýho bálu uběhly dva týdny, který mi ale připadaly jako celá věčnost. Celej večer jsem si pečlivě několikrát přehrála v hlavě. Hlavně rozhovor se Zaynem. A zmohla jsem se maximálně na to, že jsem se v duchu pořádně seřvala za svoji naivitu. Co jsem odposlechla, událo se tam pár dalších dramat, včetně něčeho s Harrym a Nicol, hrabat jsem se v tom ale nechtěla. Mě trápily jiné věci. Přesněji to, že potom, co mi Zayn dal košem, s Adele snad protancovali boty. A co hůř - od doby, co Liam odjel, se takhle usmívala poprvé.

Seděla jsem v knihovně, popíjela čaj a učila se na blížící se zkoušku. Sobotní večer opravdu nemohl být lepší. Nebylo ale lehký se s někým bavit, když vaši nejlepší přátelé byli zároveň těmi největšími nepřáteli. Bylo to těžký, složitý, a hlavně zbytečný. Všechny spory v celé naší skupince se daly jednodušše urovnat, jen se k tomu nikdo neměl. Ale vážně. Dokonce i já jsem pro všechny viděla šťastnou budoucnost - Liam se vrátí a budou žít s Adele svůj milostnej stereotyp, Harry s Nicol si uvědomí, že protiklady se nakonec stejně přitahují nejvíc, Louis bude udržovat vztah na dálku s tou svojí šťávou a Niall si časem najde někoho stejně nenažranýho. Nebo prostě bude sám, protože jídlo mu stačí. A co se týče Zayna, věděla jsem, že to nemyslel tak ostře, jako to vyznělo. Jako jedinej ze všech mě měl doopravdy a upřímně rád, od léta se mnou dost patřičně flirtoval, ale teď se najednou rozhodl, že za tím nic víc není a vlastně ani nebude. Jestli věřím tomu, že v tom nemá prsty někdo jinej? Ani náhodou. A bohužel si toho dalo dost jednodušše všimnout. Adele a Zayn. Zayn a Adele. Vážně měla potřebu je prostřídat všechny? Já ale od začátku věděla, že nebude zdaleka tak dokonalá, jako ji všichni popisovali. Sice jsem z malé části mohla za to, že se s Liamem rozešli, ale podle všeho by se to dřív nebo později stejně stalo.

"V pohodě?", z myšlenek mě vyrušil Stylesův chraplák.

"Proč by ne?", povytáhla jsem obočí a odvrátila oči od knížky.

"Zíráš do jedný stránky už asi hodinu," pokýval hlavou směrem k mé učebnici a pousmál se.

"Pozoruješ mě?", ironicky jsem se na něj podívala a on můj výraz zvládl dokonale napodobit.

"No jo, pořád jsi zábavnější než knížky," pokrčil rameny.

"Chceš se mnou založit klub zlomených srdcí?", zeptala jsem se ho a sledovala, jak se mu mění výraz ve tváři.

Bylo na něm značně vidět, že mě chce odpálkovat, potom ale zakroutil hlavou, "Klub o dvouch členech?"

"Časem se může někdy přidat," zamumlala jsem.

Harry si povzdechl a přisedl si naproti mně. Potom se překvapeně podíval, "Jak to víš?"

"Drby," odpověděla jsem prostě, "a taky jsi jako chodící mrtvola. A to jsem si kolikrát myslela, že hůř už vypadat nemůžeš."

"Jo, ty jsi zase vtipná," ironicky se usmál, "a co tvoje zlomený srdce?"

"To už bylo zlomený tolikrát, že mu to ani nevadí," mávla jsem nad tím rukou.

"Jo, to vidím," nakrčil obočí, "je sobota večer a ty se učíš."

"A to, že jsi na tom úplně stejně jen dokazuje to, že ti taky není nejlíp," zaargumentovala jsem.

"Tak jsem asi odhalenej," řekl Harry, "hlavně o tom prosím drž tu svoji hezkou červenou pusu, jo?", podíval se na mě, a nezapomněl přidat kousavou poznámku o tom, že nosím rudou rtěnku.

"Jasně," zamumlala jsem, "i ty," dodala jsem raději. Harry byl schopný všeho.

"Jestli ti to pomůže," odkašlal si, "můžeš mi říct, co se tam stalo."
Páni. Nechtělo se mi věřit, že mi Harry nabízí rameno na vyplakání. I když takhle doslova to díkybohu v plánu nebylo.

"Vlastně," zarazila jsem se, "nemusím ti to říkat, Harry. Stačí si jednodušše odpovědět na otázku - kdo je největší rozvraceč vztahů?"

"No," Harry se nejistě odmlčel, "řekl bych, že ty, ale to je asi špatná odpověď."

"Já odcházím," prohlásila jsem a vstávala i se svými věcmi.

"Dobře, dobře," zarazil mě, natáhl ke mně ruce a donutil mě zpátky do sedu, "kdybych to bral z tvýho pohledu, tak to bude asi Adele," pokýval hlavou.

"Bingo," luska jsem prsty, "takže tady máš odpověď na to, co se stalo."

"Stejně pořád nechápu," nechápavě zakroutil hlavou.

"Dobře, s tebou to bude složitější," řekla jsem a párkrát se vzhluboka nadechla, abych to zvládla, "vždycky, když jsem s někým sblížila, přijde ona a zkazí to lusknutím prstu. Ani se nenamáhá, prostě to jde samo."

Harry na mě dost pochybně zíral, "Máš zvláštní teorie. Já jsem spíš rád, že je schopná normálně fungovat, když ji tu Payne nechal."

"Nedivím se mu," rýpla jsem si, "to byl taky naprosto geniální nápad, začínat si s bývalou holkou nejlepšího kamaráda," pohoršeně jsem zavrtěla hlavou, když jsem si vybavila, jak moc na nic celá tahle situace byla.

"Ehm," další ironický pohled od Harryho, "znám ještě geniálnější nápad, Blair," nadzvedl obočí, "začínat si se současným klukem kamarádky, kterej zároveň je tvým nejlepší kámošem. Naprostá pecka," ukázal na mě.

"Řešíš skoro rok starou věc," ohradila jsem se, "pořád jsi udělal víc blbostí, než já. Já aspoň nespala s anorektickou černoškou."

"Ona není černá," zavrtěl Harry, a jeho výraz mě nutil se vnitřně smát, "tys spala s Louisem, přijde ti to lepší?"

"Vážně se budeme dohadovat, kdo s kým spal, nebo kdo co udělal?", zamračila jsem se na něj.

"To druhý klidně, ale s tím, kdo s kým spal, jsi začala ty," zaargumentoval a nehezky se na mě podíval.

"Když se o tomhle bavíš s někým, kdo spal s půlkou Londýna, donutí tě to," odsekla jsem mu.

"Cože?", nechápavě kolem sebe šermoval rukama a začínal připomínat kočku se vzteklinou. "Něco bych ti řekl, kdyby zrovna nepřicházela ta nejlepší skupinka,"dodal Harry směrem k přicházející trojici Adele, Nicol a Zayna.

"Jdu se zdejchnout," prohlásila jsem a začala pobírat svoje věci. Ti tři nás ale už dávno zpozorovali a dost překvapeně zírali nejspíš jen na to, že jsme spolu s Harrym promluvili. Nicol měla už z dálky oteklý oči, Adele mi vysílala vražedný signály a Zayn raději dělal, že tu vůbec nejsem.

Ach, jak nerada jsem přebírala věci do svých rukou.