steal my girl || one direction

(40.)

Liam

Přípravy na Louiho oslavu vrcholily. Už teď bylo jasné, že to bude jedna z těch nezapomenutelných a slavných párty a bude to známá vzpomínka celého Londýna. Bez komentáře.

"Liame," přihnal se ke mně udýchaný Harry s rozcuchanými vlasy.

Tázavě jsem nadzvedl obočí a čekal, co z něho vypadne. "Louis se ptá, jestli je dost chlastu."

"Co myslíš?", neodpustil jsem si ironický výraz a pohlédl na stůl, na kterém bylo několik desítek lahví všemožného alkoholu, nebo 'chlastu', jak tomu Harry říká. Další pohled jsem věnoval za bar, kde bylo lahví ještě 3x více.

Harry znepokojeně zkřivil pusu, "Nejsem si jistej, jestli to bude stačit. Vždyť jenom pro mě bude minimálně půlka."

"Jo, jo, jasně," zpražil jsem ho pohledem a tím se snažil tlumit jeho pubertální chování. Dneska měl bohužel náladu právě na tohle.

"No, a kde máš holku?" vyzvídal a mně se hned vybavil obličej mé okouzlující přítelkyně.

Nezaujatě jsem pokrčil rameny, "Kde by byla? Ve škole."

"Počkat!", vyhrkl Harry, "jste se pohádali, žejo? Jsem geniální."

"Ty jsi už něco pil?", zamračeně jsem si ho změřil pohledem od hlavy až k patě.

Harry horlivě zavrtěl hlavou, "Ne, proč?"

"Protože se tak chováš," podotkl jsem. "Proč bychom měli být pohádání?"

"Prosímtě, Liame," zasmál se Harry a dal mi ruku na rameno, "dělám si srandu. Jenom už jsem vás tři dny neviděl spolu, tak jsem to jenom sehrál do fóru," vysvětloval s pobaveným výrazem.

"Ah, povedenej fór."

"Tak sorry," zamumlal, "ale fakt, jste pohádaní?"

"Naopak, Stylesi,"  položil jsem mu ruku na rameno a při vzpomínce na předminulou noc jsem se i usmál.

"Jo takhle," řekl Harry jakoby překvapeně, "tak to ti moc přeju, Liame. Každopádně já teď zmizím, musím si ještě vyzvednout novej vohoz."

"Novej vohoz?", zopakoval jsem.

"No jo," usmál se, "chápeš, potřebuju, aby Nicol trochu žárlila na Bonnie."

"Počkat, počkat," zarazil jsem ho, "Nicol nebude na nikoho žárlit. Stylesi, co zase chystáš?"

"Je to naprosto neškodný," ujišťoval mě, i když to ani trochu nepomohlo. "Prostě, beru sem Bonnie a Nicol tu bude taky. To se rovná totální žárlivé scéně. Chápeš, ne? Pojedou po mně hned dvě baby." Harry se ve svém plánu očividně vyžíval.

"Jo, to je-," hledal jsem správná slova, "absolutně dechberoucí plán. Fakt skvělej."

"Díky moc za pochvalu," zaculil se a já se lekl, že to vzal vážně. "Teď už musím. Čus za dvě hodiny."

Bylo naprosto očividné, že Harry v sobě už něco měl. Nejraději bych mu sem zakázal vstoupit.

-

Dorazil jsem s půlhodinovým zpožděním. Absolutně jsem neměl tušení, co se děje, kde kdo je. Ten klub byl nechutně narvaný, k prasknutí. Asi němelo moc cenu hledat Louiho a přát mu všechno nejlepší. Tedy dost opožděně, vzhledem k tomu, že narozeniny má v prosinci.

Lidi byli absolutně, ale opravdu všude, kam jste se podívali. Bylo v podstatě nemožné najít nějaký malý soukromý roh. Hudba hrála snad na tu největší možnou hlasitost, která existuje. Na každém čtverečním centimetru byla vysoká pravděpodobnost, že se na vás někdo pozvrací, nebo vylije nějaké pití. Tedy, na to, že oslava začala zhruba před sedmadvaceti minutami, to tu bylo už pořádně rozjeté. Mezi tančícími lidmi na parketu jsem poznal pár lidí ze školy, ale pořád jsem nenacházel ty, které jsem hledal. Nikoho.