steal my girl || one direction

(152.)

Nicol

"Nervózní, Vavřinče?" obejmula jsem Harryho zezadu, když jsem došla do jídelny k sobotnímu obědu.

"Vtipná," jednou rukou si mou tvář přitáhl k té své a vlepil mi dlouhou pusu přímo před Liamem a Nikki, kteří seděli vedle sebe naproti Harrymu.

Když jsem se posadila vedle něj a pod stolem propletla naše ruce, zase se mi potvrdilo, jak moc mi chyběl, za ty dvě hodiny, co jsme se neviděli.

"Nervózní bude spíš Romeo," zasmál se Harry a ukázal bradou na Liama, kterej se přehraboval v jídle, ale nesnědl ani sousto.

"Liame, v klidu," pokusila jsem se ho uklidnit a natáhla k němu volnou ruku, "žádnej stres, jasný?"

Liam odvrátil oči od talíře a podíval se na mě, "Nejsem nervózní. Jenom unavenej."

Koukla jsem se na Nikki, která se tvářila podobně nechápavě, jako my ostatní. Tohle chování se Liamovi ani trochu nepodobalo.

"Liame," oslovila jsem ho a znovu mu prsty přejela po studené ruce, "nám to můžeš říct."

"Nicol," pohoršeně zakroutil hlavou, "co na tom kruci nechápete? Jsem v pohodě," odsekl.

"Jo, to vidíme," zabručel Harry vedle mě, "víš, Liame, tady nikdo nemůže za to, že Julie - "

"Harry," sykla jsem na něj, "chtěl tím jen říct, že jsme tu pro tebe," obrátila jsem se k Liamovi, "a že v tom nejsi sám."

"Fajn, to je moc velkorysý, a teď mě omluvte," odvětil a vstával i s netklým jídlem.

"Takovýho jsem ho ještě nezažila," podotkla Nikki, jakmile zmizel z dohledu.

"Já vlastně jo -," řekla jsem a koukla na Harryho.

"- Když Adele zmizela," doplnil mě.

"Ale proč si to dělají tak komplikovaný," povzdechla si Nikki.

"Tak to bych taky ráda věděla," přitakal jsem, "nejhorší je, že Adele je nejvíc tvrdohlavá osoba, jakou znám. A Liamovi patří druhý místo."

"Kdybych jen věděla, jak jim trochu pomoct," vyslovila Nikki tu lákavou myšlenku.

"Něco mě napadlo - " nadechla jsem se.

"Tak počkat, dámy," skočil mi do řeči Styles, "nikomu se pomáhat nebude. Obzvlášť když jde o vztah dvou lidí," významně se na mě podíval, "a ještě víc obzvlášť, když jsou to tihle dva. Je to jasný?"

"Ale Harr - "

"Žádný Harry," zamračil se, "když jste vy dvě tak vynalézavý, radši zjistěte, proč se v poslední době chová Zayn jako idiot," podotkl, dal mi další pusu na rty a vstával od stolu, "uvidíme se večer?" naklonil se ke mně a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

"Jasně," pokusila jsem se o úsměv a počkala, až taky zmizne.

"Nicol," oslovila mě Nikki, když i Harry zmizel za dveřmi od jídelny.

"Jo?" tázavě jsem nadzvedla obočí.

"Původně jsem to nechtěla vůbec vytahovat, ale - " odkašlala si a zašmátrala ve své tašce. Trochu jsem se bála, co přijde, když mi podávala pomačkanou obálku.

"Co je to?" zeptala jsem se a zírala na obálku s razítkem školy.

"Podívej se," vybídla mě.

Opatrně jsem dopis otevřela. Nestačila jsem se divit. Těžko se tomu věřilo, protože jsem nikdy v podobné situaci nebyla. Nikdo z nás.

"Blair neuznali stipendium," vydechla jsem, "počkej, vždyť to pokrývá minimálně polovinu školnýho -," zarazila jsem se.

"No právě," vzdychla Nikki, "když byla v Bradfordu, volala mi a chtěla se ujistit, jestli si jakejsi náhrdelník nechala ve škole. No a já našla tohle," vysvětlila a bradou kývla na papír, kterej jsem pevně svírala v ruce.

"Tohle je špatný," přemýšlela jsem nahlas, "myslíš, že proto je pořád pryč?"

"Nemám tušení," pokrčila rameny, "každopádně jsem chtěla, aby to někdo z vás věděl."

-----

"Harry?" zamumlala jsem, když jsme leželi ve tmě v mé posteli a naše těla se na sebe tiskla.

"Ano?" opáčil a začal mi přejíždět po holých zádech.

"Trápí mě Liam," přiznala jsem, "vím, že do toho nechceš nějak zasahovat, ale tebe to neničí? Když jsme na tom my dva byli podobně, Adele i Liam tu pro nás vždycky byli."

"Ale cestu jsme si k sobě našli sami," podotkl. Potom se ale zarazil a já cítila, jak zakroutil hlavou, " -víš ty co? Máš pravdu. Adele mi tehdy dost pomohla. Ale dokud si sama nepřizná, že ho pořád miluje, my nic nezmůžeme."

"To máš asi pravdu," podotkla jsem, "dobře, mluvme o něčem jiným, jinak to pozítří celý pokazím," řekla jsem při představě, co nás za dva dny čekalo - Romeo a Julie. Už ale doopravdy.

"Ty nejsi unavená?" zasmál se a přesunul ruku z mých zad do mých vlasů.

"Z čeho prosímtě?" zašklebila jsem se sama pro sebe.

"Děláš, jakobych nepodal naprosto perfektní výkon," řekl.

"Stylesi," oslovila jsem ho, "nebuď úchyl. Alespoň někdy."

"Dobře, tak co bys chtěla slyšet?" znovu se zasmál.

"Třeba - " odmlčela jsem se, "co máš právě teď v hlavě? Jakou představu?"

"Hmm," zapřemýšlel, "nebe plný hvězd. A ty vedle mě. Dobrodružství, po kterým prahne celá moje duše," pověděl a věnoval mi letmej polibek do vlasů.

"Klidně můžeš pokračovat," zívla jsem a udělala si z jeho vypracovaný hrudi polštář.

Oči se mi zavíraly neskutečnou rychlostí, a já se pomalu zaposlouchala do tlukotu jeho srdce.

"Víš, Nicol," zašeptal, a já schválně neodpovídala. Byla jsem na tenký hranici mezi vnímáním a spánkem. "My dva jsme se poznali tak jednoduchým způsobem, až mi to nepřijde skutečný. Mám pocit, že teď, od tý doby, co jsi moje, mě zavalila nějaká obří vlna štěstí. Zároveň ale vím, že jsem to nejednou podělal," povzdechl si a jemně se mnou zatřásl. Nevydala jsem ani hlásku, i když moje vnímání už bylo mnohem víc nastartovaný, než před chvílí. Dál jsem předstírala spánek a přála si, aby mluvil dál. Věděla jsem, že to je příležitost k tomu se dozvědět věci, co by mi normálně neřekl. Obzvlášť teď, když jsme před půl hodinou vypili dva litry vína. "Když dny ubíhaly a ty ses mi pořád vzdalovala, hledal jsem jakejkoliv smysl života," zašeptal a mně se oči skoro až zalily slzama, "nikdy si neodpustím, že jsem tě tu nechal, Nicol," vzal mě za ruku - já si ale dávala pozor, aby mi zůstala volná, "skoro jsem ani nevěřil, že bys mě vzala zpátky. Že někdy budeme spolu a budeme přemýšlet nad budoucností. Nemáš vůbec tušení, co pro mě znamenáš," pokračoval, "donedávna jsem nevěděl, co od života chci, ale když jsem odešel a celý ty dny tě ani neviděl, tak - " nadechl se, "tak mi došlo, že jsi to jediný, co v životě potřebuju. A už nikdy nedovolím, abych o tebe přišel, to ti slibuju, jasný?" pověděl a mně se koutky automaticky začaly zvedat do úsměvu, "dokážu si představit, že spolu budeme do konce života, Nicol," dodal a já cítila, jak nasucho polkl, "to, co s tebou prožívám, je to nejhezčí, co kdy kdo zažil. Nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil," přiblížil se k mé hlavě a dal mi další pusu do vlasů, "miluju tě. Strašně moc tě miluju," zašeptal už skoro neslyšně.

"Já tebe víc," řekla jsem do ticha a usmívala se od ucha k uchu.

Harry se zarazil, ale potom se začal nahlas smát, "Ty jsi strašná."

"Jeden z důvodů, proč mě miluješ."