steal my girl || one direction

(97.)

Nicol

"Pořád nechápu, proč se musela brát dvě auta, když nás jede jen pět," podotkla jsem Harrymu během cesty už asi postopadesáté. Nebudu lhát, Harry byl opravdu hroznej řidič a být s ním sama v autě přes tři hodiny mě docela znervózňovalo. Byl pátek, vyrazili jsme hned po škole, takže kolem čtvrté, před námi byla nekonečná cesta a venku už ani kapka světla.

"To já jsem naprosto rád," odvětil, aniž by odvrátil hlavu od volantu, "s Niallem na dlouhých cestách to je peklo. Pořád žere a chce hrát slovní hry."

"O hrách už ani nemluv," zamumlala jsem.

"Naštěstí si ten večer moc nepamatuju," usmál se.

"Já bohužel ano, ale změňme radši téma - proč Adele nechtěla jet s náma?", nechápavě jsem zakroutila hlavou a v duchu jí vyčítala, že mě s ním nechala samotnou.

"Fakt se na to ptáš?", povytáhl obočí, "Jela by v tom autě, ve kterým by byl Zayn. A ten chtěl jet s Niallem. A já si stěžoval na to, že zůstanu sám, takže jsi mě zachránila, ale Adele je teď něco jako Zaynův pes."

"Pes," zopakovala jsem se smíchem.

"Ale je to tak," obrátil se ke mně, "vždyť od doby, co je zpátky, se od sebe nehli. Je to až přehnaně trapný, obzvlášť vůči Blair."

"Ale," překvapeně jsem se na něj podívala, "neříkej mi, že jsi na její straně."

"Nejsem," zakroutil hlavou, "ale tohle Zaynovo chování je až moc podobný tomu mýmu."

"Nechápu," řekla jsem.

"Nemůžeš jet do dvou holek zaráz," nechápavě se zašklebil.

"Jakobys to znal," neodpustila jsem si ironickou poznámku a následně jsem čelila stejně tak ironickému pohledu Harryho.

"Když chceš Adele, máš jí to říct," kývl sám pro sebe, "když chceš Blair, taky jí to řekni. Ale nemůžeš držet hubu a čekat, až se pozabíjí."

"Chápu," přikývla jsem, ale zároveň jsem měla co dělat, abych se nezačala smát, "ale nemyslím si, že by mezi Adele a Zaynem bylo to, co popisuješ," dodala jsem, "chci říct, má asi pořád co dělat, aby se vzpamatovala z Liama."

"Neměla by ses z Liama vzpamatovávat ty?", koukl na mě.

Rychle jsem sklopila oči, protože takový ten náhlý a dost hluboký střet pohledy nebyl mou oblíbenou aktivitou, "Vzpamatovávám," potvrdila jsem, "ale je rozdíl, když jsi s někým půl roku a v podstatě jen proto, že ti je s ním dobře, a když jseš s někým několik let a jsi si jistej, že to je láska tvýho života."

"Adele je láska Liamova života?", znovu na mě koukl.

"Neříkej, že si to nemyslíš," ohradila jsem se, "je to nejskvělejší pár na světě."

"My byli lepší," koukl na mě potřetí v řadě s šibalským úsměvem. Moc jsem nevěděla jak reagovat, tak jsem se zmohla jen na nejistý úsměv, "Ale asi jo," dodal Harry, "všichni ví, že k sobě patří a dokud jsem nevěděl, že odjede, čekal jsem až s tím každým dnem přijdou," podotkl, "to nic proti tobě," řekl rychle.

"Já to chápu," ujistila jsem ho, "jak říkám, s Liamem to bylo všechno skvělý, ale i tak jsem věděla, ke komu ho to vždycky bude táhnou nejvíc. Šli jsme do toho s tím, že to skončí."

"Adele bere v pohodě to, že jste spolu byli?", zeptal se, "moc jsem s ní o tom nemluvil."

"Doufám," zamumlala jsem, "ale, víš, stejně tak já bych mohla špatně brát tebe s ní," troufla jsem si na tuhle dost odvážnou poznámku.

Harry se na mě znovu podíval, tentokrát ale dost překvapeně, "Netušil jsem, že to bereš takhle," podotkl, ale na rtech mu hrál náznak úsměvu, "s Adele jsme spolu nebyli," dodal po chvíli ticha, "vím, že jsme to už probírali, ale -," odmlčel se, "mimo veřejnost to bylo nijaký."

"Asi mi to musíš říct napřímo," nakrčila jsem obočí, protože jsem nedokázal odhadnout, co tím přesně myslí.

"Fajn," kývl se smíchem, "nespal jsem s ní. K něčemu párkrát došlo, ale jinak ne, což jsem ani já sám od sebe nečekal."

"Ou," dostala jsem ze sebe, "to jsem upřímně nevěděla," pronesla jsem, ale koutky se mi automaticky zvedaly do úsměvu. Žila jsem totiž v dost jiné představě. Kdo by si taky myslel, že Harry Styles zvládne udržovat potenciální vztah s krásnou holkou, aniž by s ní spal.

"Na tebe a Payna se raději neptám," znovu se zasmál.

"Neptej," ujistila jsem ho a vybavila si pár momentů s Liamem, o kterých nikdo nikdy nemusí vědět.

"Já ti vlastně pořád dlužím tu večeři," podotkl a já měla chuť říct, že mi jich za celou střední dluží asi čtyřicet.

"To spíš já tobě, to byla tvoje odměna," ironicky jsem se usmála.

"Pravda," uznal, "takže příští víkend?"

"Vločkový bál, Harry," zakroutila jsem hlavou. Nechápala jsem, jak si podobné věci nemůže pamatovat.

"No ty vole," zamumlal, "nemůžu se dočkat."

"Vždyť to bude fajn," snažila jsem se o povzbudivý tón.

"Ty na sobě nebudeš mít úchylnej modrej oblek a taky netancuješ s Blair," povytáhl obočí.

"Mám na sobě světle modrý šaty a taky v nich vypadám divně," podotkla jsem, "a tancuju sice se Zaynem, ale mohl jsi mít třeba Susan."

"To jméno přede mnou ani neříkej," zarazil mě se smíchem, "a nemůžeš v těch šatech vypadat divně. Nikdy v ničem nevypadáš divně."

Dobře. Trapná chvilka. Trapný ticho. Potřebovala jsem něco rychle říct, ale protože mě nic jiného než 'děkuju' nenapadalo, raději jsem mlčela.

"Nebude nás Blair všechny nesnášet ještě víc, když jsme ji nepozvali?", optala jsem se ho.

Harry zavrtěl hlavou, "Nesnáší Adele, ostatní jsme jí myslím docela ukradení. A hlavně jet mohka, jen jsme jí neřekli. Kdyby se pozvala, mohla by."

"Jasně," ušklíbla jsem se, "alespoň bude klid. Tohle všichni potřebujeme."

"Jo," pokýval hlavou, "a aspoň máme jistotu, že když bude někdo se Zaynem mluvit, nebude ho vraždit pohledem," dodal se smíchem.

"Ano," souhlasila jsem, "mimochodem, s Adele si zabíráme ten nejlepší pokoj. Ten se saunou a vlastní koupelnou."

"Nepřichází v úvahu," zarazil mě, "ten mám já sám pro sebe. Tebe bych tam zvládl, kdybys hodně chtěla."

"Stylesi," řekla jsem varovně.

"Sranda," mrkl na mě, "vemte si ho, ale počítejte s mou noční návštěvou, protože Niall chrápe jak hovado a Zayn bývá náměsíčnej, když spí na nových místech."

"Platí," koukla jsem na něj a tentokrát jsem ten střet pohledy zvládla.

My heart, your heart, sit tight like book ends,
Pages between us, written with no ints.
So many words we're not saying.
Don't want to wait till it's gone.
You make me strong.