steal my girl || one direction

(31.)

Zayn

Jak plynuly dlouhý a nekonečný dny, co byla Blair pryč, teprve jsem si uvědomoval, jak moc mě k ní něco táhlo. Škoda jen, že to byl případ, kdy jsem to "něco" nedokázal rozpoznat. Blair totiž člověka okouzlila opravdu snadno, i když to nejdřív bylo trochu otravné, protože když kolem někoho prošla, slyšeli jste jen: "To ja ta druhá Adele!"
Ano. Blair sice byla Adele podobná, vzhledem i povahou, ale přesto byly neskutečně jiný.

Zajímalo mě, jak to s námi bude. Jaký ona bude mít vztah s námi všemi. Asi jako každý na škole jsem si i já myslel, že mezi Blair a Liamem je něco víc, ale podle všeho to opravdu nebyla pravda. Kdo znal Liama, věděl, že by se jiné holky, než Adele nikdy nedotkl. Pro něj zkrátka existovala jen ona, až to bylo trochu zvláštní. Kdybych to tak měl já, asi bych nevydržel tak dlouho se jen tak nečinně dívat na pěkný holky všude kolem mě.
Myslím, že já a Liam jsme jako jediní tušili, kam vůbec Blair odjela. Když se člověk zamyslel nad její osobností a jejím vzkazem, bylo to jednoduché. Byla jednoduše naivní. Extrémně naivní. Asi tak podobně, jako Harry. Ti dva, i když to nerad přiznávám, by se k sobě možná i hodili. Oba byli neskuteční tvrdohlavci.

"Béčko ze zkoušky," oznámil mi Harry pyšně, když si ke mně sedal na večeři.

"Kohos podplatil tentokrát?", hodil jsem na něj ironický výraz, Harry však mou poznámku úplně ignoroval.

"Fuj, co je to?", ukázal prstem na talíř s večeří. Nebo tomu tak tady alespoň říkají.

Nezaujatě jsem pokrčil rameny, "Co já vím? Ale jako dobrý to není."

"Možná už byste měli bejt zvyklí, že školní jídelna prostě není luxusní restaurace," vynořil se vedle mě Louis, který usedal na své místo a na talíři měl jen suché pečivo.

"Až na Nialla," zamumlal Harry, "ten si zvykat nemusí. Ten sežere všechno, co vidí. Mimochodem, taky vám přijde tak super, když tu Blair není? Aspoň mě nikdo každej den z něčeho neobviňuje."

S Louim jsme si vyměnily rozpačité výrazy, "Nepřeháníš?"

Harry se na mě ironicky podíval a odsekl: "Ne."

"Upřímně," odkašlal si Tommo, "tak nějak si vzpomínám, jak jsi jí tvrdil, že k ní něco cítíš a pak se na Horanově oslavě líbáš s první holkou, kterou uvidíš. Ale Lexi? No tak, Stylesi."

"A víš, na co si vzpomínám já? Jak jsi ji opil, chtěl ses s ní vyspat a pak se na ni jednodušše vysral. A ta tvoje Lexi, je mimochodem holka, se kterou jsi dost dlouho udržoval určitej kontakt," Harry ironicky povytáhl obočí.

"Neřeš to, co už není," odpálkoval ho Louis.

Jedinou záchranou téhle začínající hádky byl přicházející Liam. Od doby, co Blair odešla, byl ještě víc bez života, než obvykle.

Liam vypadal už od pohledu naštvaně. Bylo zcela jasný, že kluky rozhodně slyšel. Tenhle sprostý přístup Liam přímo nenáviděl.

"Nevím, o čem se bavíte, ale jste slyšet tak do půlky jídelny," prohlásil s kamennou tváří.

"Klid, Liame, o tvé milované Watsonové se nebavíme," mávl rukou Harry.

"Ne?", zmateně jsem se na něj podíval a on mě skoro zavraždil pohledem.

"Jasně, jasně," povzdechl si Liam a sedl na místo, kde sedává Blair.

Louis: "Liame? Blair se pořád neozývá?"

"Ne," rozhodil rukama. Moc dobře jsem věděl, že už nechce nikoho nikdy ztratit. A Blair na to byla první kandidátka. Liam se bál, že odešla stejně, jako Adele. A ono to i možné bylo. Jenom to nikdo nepřiznal nahlas. I tak, z nějakého důvodu mi intuice napovídala, že brzo bude zase zpátky. Vzhledem k tomu, že odchod Adele považovala za odpornou věc, jako ona by se určitě nezachovala, a alespoň by se pořádně rozloučila.

"Ona se vrátí," prohlásil jsem sebejistě.

Harry na můj názor přikývl na souhlas, "Jasně že se vrátí. Moc bych to nehrotil."

Louis raději mlčel, Liam zíral do stolu a očividně nebyl v nejlepší náladě. Stačilo jedno špatné slovo a možná by se i rozbrečel, což nikdo nechtěl riskovat.

"Harry? Jak jsi na tom s Nicol?", změnil jsem raději téma, které mě ve skutečnosti tolik nezajímalo, ale chtěl jsem, aby se mezi námi řešilo i něco jiného, než Blair. A téma bylo poměrně aktuální, protože za poslední týden se Harry a Nicol opravdu zblížili. Opět.

"No," prohrábl si kudrnaté vlasy, "furt mele o Blair nebo Adele. Klasika."

"To by jsi měl pochopit, když to jsou její nejlepší kamarádky," podotkl Louis s úšklebkem.

"Jo, vole, ale tohle se občas už nedá. Dřív byla víc v pohodě," postěžoval si Harry.

Liam zavrtěl hlavou na znamení nesouhlasu. Zřejmě neměl ani nejmenší pomyšlení řešit nějaké vztahové záležitosti, ke všemu ještě takového pošuka, jako je Harry. Po dlouhém povzdechnutí vstal a odcházel od stolu.

Harry se ironicky zatvářil a odmítal přiznat, že se chová jako dítě. "Urážlivec," poznamenal.

Nedalo mi to, vstal jsem od stolu a u dveří do jídelny Liama dohnal. Uplynulý týden byl opravdu jedna velká tragédie. Harry se choval jako rozmazlený fracek, Niall trávil celé dny ve svém pokoji s balíčkem chipsů, Louis se raději k ničemu nevyjadřoval a Liam se jenom mračil. Měl jsem chvilky, kdy jsem si myslel, že jsem tu jediný normální. Vážně.

"Počkej, Liame," dohnal jsem ho.

Liam se ani neuráčil se zastavit. "Proč?", odsekl.

"Protože je Harry idiot a nechápe situaci," nadzvedl jsem obočí a šel za Liamem, mířícím do společenské místnosti.

Při našem štěstí v ní bylo jen pár středoškolských studentů, které pravděpodobně bavilo se v páteční večer učit chemii. Liam sebou plácl na koženou pohovku a já se opatrně usadil vedle něj.

"Víš, Zayne," zamumlal, "já Blair ani neznám."

"To není pravda," protestoval jsem, "znáš ji z nás nejlíp."

"Tak ji možná znám, ale nevyznám se v ní," pokrčil rameny.

"V tom je rozdíl?"

"Ty sis nikdy nevšiml, jak všechny svoje city a myšlenky skrývá před světem?"

"Asi jo," přikývl jsem. "Ale to je povaha, ne vlastnost."

"V tomhle zase nevidím rozdíl já. Ale to je fuk," mávl rukou, i když mu to rozhodně jedno nebylo. "Proč jsi ji zval na tu večeři? Popravdě," věnoval mi vážný pohled.

"Chtěl jsem jenom začít od začátku. Nedal jsem jí ani šanci, od začátku jsem ji bral jako vetřelce a přišlo mi dobrý to prostě zkusit odznova," vysvětloval jsem.

Liam přikývl, "Ale nic víc v tom není," ujišťoval se.

"Ne. Slibuju."