steal my girl || one direction

(165.)

Blair

"Páni, Nicol ten ples bere dost vážně," podotkla jsem směrem k Zaynovi, když jsme druhej lednovej pátek pomáhali s přípravama na tu zítřejší událost, kterou žila polovina školy. Zrovna jsme byli uprostřed vybalování věcí na překvapení. "Jsem ráda, že toho nejsem součástí," řekla jsem, když jsem vytáhla bílý šaty pro hlavní roli.

"Nemusela jsi to hned odpískat," povytáhl obočí a pokračoval ve vybalování. 

"Hříšnej tanec?" zamračila jsem se, "Viděla jsem to jen jednou, nemohla bych toho být součástí."

"Já jenom říkám, že bys to Nicol dost usnadnila," povzdechl si, "navíc, hrajou se dohromady asi čtyři scénky - kdybychom měli zahrát celej ten film, jsme tu do dalšího dne."

"Pomáhám tu, ne?" zašklebila jsem se na něj.

"Jo, jako všichni ostatní," odsekl.

"Zayne," oslovila jsem ho a udělala krok k němu, "vážně se snažím, aby mě všichni brali tak, jako dřív," dodala jsem potichu. A nelhala jsem mu. I mě to trápilo. Chtěla jsem být stejnou součástí party, jako jí byl on.

Chvíli na mě jen zíral. Potom zakroutil hlavou a dal mi dlouhou pusu na tvář, "Já vím," zamumlal, "promiň, jsem z toho všeho nervózní. Plesy nejsou nic pro mě."

"Já vím," řekla jsem chlácholivě a pohladila ho po paži, "Chceš večer někam jít? Odreagovat se?" navrhla jsem.

"Znám spoustu způsobů odreagování," objal mě kolem ramen a šibalsky se usmál. Potom se ke mně naklonil a na dlouhou chvilku spojil naše rty. 

"Ach, mladá láska," objevila se vedle nás Nicol a jemně nás od sebe odtáhla, "Zayne, Louis s Niallem potřebují pomoct vzadu se stolama."

"Hned jsem tam," zasmál se, stiskl mi ruku a odcházel. 

"Chceš pomoct?" usmála se na mě Nicol. Udělalo mi to radost. Kamarádku, jakou mi dřív byla ona, jsem dost postrádala. 

"Jasně," odpověděla jsem, možná trochu zaskočeně. 

Nicol se zaujatě podívala na ty bílý šaty, který jsem si před chvílí prohlížela, "Doufám, že se do toho narvu," zasmála se.

"Počkej," zarazila jsem se, "ty hraješ tu - tu - "

"Tu hlavní, Francess," doplnila mě, "neboli Baby," dodala se smíchem, "nevědělas to?"

"Myslela jsem, že když se z toho Harry vykroutil, tak to bude nějakej pár, víš?" koukla jsem na ni, "Takže jsem asi předpokládala Louise s Nikki."

"Ne, to ne," pobaveně zakroutila hlavou, "Louis hraje Robbieho - zmetka, se kterým je těhotná Penny, tu hraje Adele," vysvětlovala, "původně jsem tu roli chtěla dát Nikki, ale Penny byla ve filmu blonďatá, tak jsem na to Adele využila," zasmála se, "a Nikki hraje moji ségru. Ve filmu je sice hrozná, ale ona je takový zlato, že to zahraje takovým způsobem, že z ní udělá ještě nejlepší roli," uculovala se. 

"A Johnny?" povytáhla jsem obočí a doufala, že jsem jeho jméno řekla správně.

"Liam," odpověděla prostě, "tancuje nejlíp," pokrčila rameny. 

"Adele s tím je v pohodě?" zapřemýšlela jsem nahlas.

"Jasně," nechápavě zamrkala modrýma očima, "proč by nebyla?"

"Ani nevím," řekla jsem, "vždyť víš, že jsme nikdy velký kamarádky nebyly. A Liam se mnou sotva promluví."

"Jo, no - " odmlčela se Nicol, " - Adele je v pohodě. Zvládá to dobře a pokud vím, tak spolu naposledy mluvili v Dalby, což je nejspíš pro oba nejlepší."

"Myslíš?" tázavě jsem naklonila hlavu.

"Jo," kývla, "zažili si toho už dost. Myslím, že už to ani jeden nezvládal. Teď je načase, aby se dali nějak dohromady a začali úplně nanovo," povzdechla si. 

"Jde vidět, že tě to trápí," podotkla jsem.

Nicol sklopila hlavu, "Jo, hodně. Adele má velkej podíl na tom, že jsme teď s Harrym spolu a mě mrzí, že jí to nemůžu oplatit. A ano, s Liamem jsem o tom mluvila," odpověděla mi dřív, než jsem jí tuhle otázku stihla položit. 

"Liame je - " pokoušela jsem se najít správný slovo, " - dost tvrdohlavej."

"Mírně řečeno," uchechtla se. 

"Jo," musela jsem jí dát za pravdu. 

Nicol se natáhla po další krabici a odlamovacím nožem, kterej vytáhla z kapsy Harryho mikiny, kterou měla na sobě, ji otevřela. Další hromada hader. 

"Co tvoje šaty?" Nicol s úsměvem změnila téma a vyskládávala kusy oblečení z krabice. 

"Chtělas zimní barvy, žejo?" ujišťovala jsem se. Nicol se smíchem přikývla a já si v hlavě vybavila obraz svých šatů. Byla jsem na ně extrémně pyšná, i když jsem měla trochu výčitky, že mi půlku musel zafinancovat Zayn. "Jsou vlastně docela jednoduchý," pousmála jsem se, "nebesky modrý, s rozparkem tak nad koleno, se spadlýma ramenama a stříbrným pruhem kolem pasu. Možná to zní přehnaně, ale jsou fakt jednoduchý - a krásný."

"Páni," usmála se, "tak to jsem zvědavá."

"A tvoje?" ptala jsem se zvědavě.

"Uvidíš," odvětila tajemným tónem, "dneska si je musím vyzvednout a nechci riskovat, že bude něco špatně, a nakonec půjdu v nějaké hrůze," zasmála se. 

"Blair Watsonová?" ozvalo se přes půlku sálu od neznámýho chlapa v čepici, kterej táhnul podivně velkej balík.

Všichni ztichli a já si s Nicol vyměnila zmatenej pohled. Tohle rozhodně nebyl profesor, a student už vůbec ne. Muselo mu být minimálně třicet.

"Ehm, jo?" ozvala jsem se.

Osoba prošla celým sálem až ke mně a položila vedle mě na zem velkou krabici. "Můžete mi to tu podepsat?" podal mi kus papíru a propisku.

"Já si nic neobjednávala," řekla jsem důrazně. 

"Je to zaplacený," povytáhl obočí a dal mi přečíst adresu s mým jménem, co byla na balíku. Všechno sedělo. Nicol mi mezitím zvědavě koukala přes rameno. Nejistě jsem si vzala pero a naškrábala svůj podpis na papír. 

"Díky," pousmál se a zase odcházel, "a bacha, je to dost těžký," upozornil mě.

"Nicol, můžeš mi půjčit ten nůž?" požádala jsem ji, aniž bych odtrhla oči od balíku.

"Jasně," podala mi odlamovák a já krabici okamžitě otevřela. Málem se mi zamotala hlava. Nicol něco nesrozumitelně zamumlala, ale očividně to taky nepobírala. 

Alkohol. Spousta lahví tvrdýho alkoholu. Napočítala jsem jich asi deset. 

Vztek ve mně vřel jako nikdy předtím. Tohle mu nemohlo projít.

"Omluv mě," řekla jsem Nicol a mířila přímo ke Stylesovi, na druhou stranu sálu. Nezapomněla jsem přitom jednu flašku popadnout, i když na mě všichni kolem koukali jako na idiota. Minula jsem Adele i Zayna, ale nevěnovala jsem jim ani pohled.

"Přijdeš si vtipnej?" došla jsem k Harrymu a vrazila mu flašku do rukou.

"Blair," překvapeně se na mě podíval, "narozky mám až za dva týdny."

"Jsi vážně ubohej," odsekla jsem mu.

"Počkej," zarazil se, "tohle je obsah toho, co ti teď došlo?" zeptal se s pobavenou tváří.

"Jakobys to nevěděl," založila jsem si ruce v bok, "porno filmy, fajn, ale posílat mi chlast do školy, Harry? Vážně?"

"Blair, já to neposlal," povytáhl obočí.

"Jasně," ironicky jsem se zasmála, "neznám většího úchyla a milovníka alkoholu, než tebe - a navíc mě nesnášíš, takže do sebe všechno zapadá."

"Blair - "

"Ale tohle už bylo vážně přehnaný," otočila jsem se na podpatku a vracela se na svoje původní místo. Cestou zpátky jsem si všimla Nicol, která koukala na Harryho, a tvářila se dost zklamaně. Jakoby ho neznala.