steal my girl || one direction

(167.)

ZIMNÍ PLES, part 2

Harry

"Nicol," popadl jsem svou holku za ruku a vytrhl jí z ruky dalšího panáka něčeho dost zvláštně barevnýho.

"No copak," zasmála se a přidržela se baru, aby nesletěla. Tak tohle ještě scházelo.

"Kdy ses stihla takhle zřídit?" zamračil jsem se a podepřel ji.

"S tímhle fešákem," kývla na týpka za barem, "jsem stihla asi tak - " začínala počítat na prstech, "dvě stě padesát šest panáků."

"Jo, jasně," povzdechl jsem si, "pojď, najdeme ostatní," oznámil jsem jí.

Ostatní jsme už ale hledat nemuseli. Čtveřice v sestavě Nikki, Louis, Blair a Zayn se objevili přímo vedle nás.

"Blair," zajásala Nicol, "tvoje šaty - neukradlas mi deku?"

No tyvole, tohle opravdu scházelo.

"Nicol, nechceš si jít na chvilku lehnout?" řekl jsem opatrně, zatímco ostatní na ni jen šokovaně zírali.

"Jo, to by asi nebylo na škodu," ozval se Zayn, aby bránil Blair, kterou očividně poznámka Nicol docela vzala.

"Zvládne zvedačku s Liamem?" zeptala se Nikki.

"To asi těžko," přidal se Louis v momentě, kdy Nicol málem sjela na podlahu, kdyby ji Zayn nepodchytil.

"Nikki," ozvala se Nicol a já měl chuť jí radši rychle zacpat pusu, "na to, že chodíš s Louisem, si s ním vydržela už dost dlouho - jdeš asi po penězích," řekla a hned na to se o mě opřela celým tělem.

"Fajn, jdu pro posily," oznámil jsem zbytku a rychlým krokem se vydal k parketu. Nechápal jsem, jak se za těch pár minut stihla takhle zřídit. A to jsem spolíhal na to, že když je organizátor celýho večera, nic špatnýho nehrozí. Každopádně tohle špatný, mírně řečeno, bylo. Za hodinu se mělo konat to slavný překvápko, a Nicol se sotva udržela na nohách, natož aby dělala podělanou zvedačku.

Jakmile jsem zahlídl Adele s Liamem, krok jsem ještě zrychlil.

"Potřebuju vás," oznámil jsem jim a oba popadl za ruku.

"Jo?" Liam se na mě ironicky ušklíbl.

"Jo," kývl jsem, "Nicol je totálně mimo."

"Jak mimo?" ptala se Adele.

"Ožralá," uvedl jsem ji do situace, "řekla Nikki, že je zlatokopka a Blair, že její šaty vypadají jako deka."

Liam v tu chvíli dostal záchvat smíchu, zatímco Adele se tvářila stejně nechápavě, jako zbytek skupiny před chvílí. "Kdy to stihla?" zeptala se.

"Tak to bych taky rád věděl," podotkl jsem a táhl je z parketu. Adele se mi ale vytrhla a mířila k baru sama mnohem rychlejším tempem, než já s Liamem.

"Zvládne tu zvedačku?" odkašlal si Liam.

"Ehm," odkašlal jsem si, "posuď sám," řekl jsem, když jsme dorazili k ostatním - Nicol zrovna tancovala v kruhu, obklopená Nikki, Louisem, Zaynem, Blair a nově i Niallem, kterej si ji natáčel, místo toho, aby zachraňoval situaci.

"O bože," hlesl Liam.

"Liame!" zařvala Nicol, když ho zaregistrovala a přitáhla si ho k sobě do kola, "tohle je můj bývalej," oznámila nám a sladce se usmívala, "Liame, co ty vlasy," zamračila se a prohrábla Liamův nagelovanej výčes, "večeřels hranolky a neměl je na čem usmažit?"

"Harry," zamumlala Adele, stojící vedle mě, "musíme ji odsud dostat."

"Souhlasím," řekl jsem okamžitě.

"Nicol," oslovila ji Adele - do toho jsem vkládal největší naděje, protože na ni většinou dala, "co kdybych tě doprovodila a ty se trochu prospíš?" navrhla jí Adele s úsměvem.

"Ale no tak," zamračila se Nicol - to bylo špatný znamení, "nemůžu být tak upjatá, jako ty, Adele. Mimochodem," zadívala se na ni, "nezapomněla sis vytrhat obočí? Máš tam hotovej deštnej prales."

"A dost," řekl jsem a popadl ji, "přestaň s tím," řekl jsem důrazně, ona si ze mě ale očividně nic nedělala.

"Harry!" zařvala mi najednou do ucha a koukala se kamsi do dálky, "málem bych zapomněla - musíme se jít vyfotit do fotobudky."

"Kam?" zamračil jsem se.

"No do fotobudky," stála na špičkách a koukala směrem k ní, "tam, kde započala sexuální éra Louise a Blair," zašeptala a hned na to se začala nahlas smát. Koutkem oka jsem pozoroval výraz Nikki a taky Zayna a věděl jsem, že touhle poznámkou těm dvěma fakt nepomohla.

"Začínáš to přehánět," sykl jsem a snažil se ji odtáhnout pryč.

"Pusť mě, Stylesi," vykroutila se mi a popoběhla k Niallovi, "ty mě zachráníš, žejo?" pověsila se na něj a popadla malou láhev vody, kterou Niall svíral v ruce. Otevřela ji a vodu pomalu lila na zem, "Miluju pohled na vodopád," řekla Nicol, když kolem sebe udělala pěknou kaluž.

S Liamem jsme na sebe koukli a vyměnili si pár pohledů. Díkybohu mě dost dobře pochopil. Udělali jsme krok k Nicol a každej ji popadl z jedný strany. "Tak jo, jdeme," oznámil jsem jí a tentokrát nedovolil, aby mi znovu zdrhla.

Chvíli se sice cukala a pokoušela se nás kopat do všech možných partií těla, potom to ale vzdala a nechala se mnou a Liamem táhnout ze sálu. Cestou k Nicol do pokoje jsme nemluvili, což bylo možná dobře. Nicol občas zanadávala, ale to jsme oba dva ignorovali.

"Liame," znovu ho oslovila, když jsem se snažil najít v saku klíče od jejího pokoje, "byl jsi v posteli mnohem lepší, než Harry," zašeptala a začala se nanovo smát. Liam to ignoroval, ale já měl co dělat, abych nevyjel. Jen tak tak jsem se krotil.

Jakmile jsem odemčel její pokoj, popadl jsem ji a táhl rovnou do postele.

"Můžeš si se mnou dělat co chceš, Harry," řekla mi a natahovala se po rozepínání od šatů.

"Jasně, a Liam se může přidat, ne?" odsekl jsem jí a pomohl jí šaty rozepnout. Vzhledem k tomu, že pod nima nic neměla, jsem byl i rád, že Liam zůstal před dveřma.

"To by byl splněnej sen," plácla sebou polonahá na postel. Sundal jsem jí ty děsivě vysoký podpatky a hodil po ní jedno ze svých triček, který měla přehozený přes židli.

"Zlobím se na tebe," řekl jsem jí a přisedl si na postel. Tričko si samozřejmě oblíkla naopak. Jen jsem si nad tím povzdechl a zakroutil hlavou.

Nicol se schoulila do klubíčka a hlavou mi spadla do klína. "Líbí se mi, že je měsíc stříbrný," zamumlala, nejspíš už v polospánku.

"Kéžbych věděl, kolik jsi toho vypila," vzdychl jsem.

"Tolik, jak moc tě miluju," odpověděla.

"To nedává smysl, Nicol," zasmál jsem se.

"Nic nedává smysl, Stylesi," zívla a potom už nejspíš během malý chvilky usla. Pro jistotu jsem jí ještě nějak prapodivně stáhl vlasy - věděl jsem, že by nebyla nadšená, kdyby v nich měla zvratky. Potom jsem zhasl světlo a odešel.

"V pohodě?" ujišťoval se Liam.

"Doufejme, že bude," pokusil jsem se o úsměv. Přesto jsem měl na Nicol vztek. Doufal jsem, že období opíjení máme za sebou oba dva. A to jsem se dneska dost krotil jen proto, abych ji v celé té organizaci plesu podpořil.

"Harry?" koukl na mě Liam, "kdo zaskočí Nicol v tom překvapení?" zeptal se a mě došlo, že to je celý ještě víc v prdeli.