Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

89

Z pohledu Seleny:

Stejně jako ony jsem nemohla uvěřit, že jsem to skutečně vyslovila. Jenže malý hlásek uvnitř mého nitra mi říkal, že doopravdy není jiná možnost. Jsem si jistá, že bych se nezvládla starat o malé miminko. Sama se víceméně někdy chovám jako dítě, takže bych stoprocentně nebyla dobrou mámou.

„Děláš si srandu?"

„To nemůžeš udělat!"

Překřikujíc jedna druhou na mě upíraly své vykulené oči. Zatímco Ninu očividně mé rozhodnutí zaskočilo, Taylorin nečitelný výraz mi naháněl o dost větší hrůzu. Nejspíš jsem to na ni neměla takhle vyklopit. Vypadala, jako by si chtěla s chutí nafackovat, aby se probudila ze zlého snu. Problém je ale v tom, že tohle je moje noční můra, ne její.

„Nemám jinou možnost!" Bránila jsem se, žádajíc od nich alespoň špetku pochopení. „Vy mě přece chápete, ne?" Můj hlas zněl žalostně, naprosto zoufale.

Nina se na Taylor podívala tázavým pohledem, na což ona jen zakroutila hlavou. Nikdy se neměly rády a teď, když nastala taková situace, se rozhodly táhnout za jeden provaz a spiknout se proti mně? To snad ne.

„Jsi pod tlakem a nedokážeš správně uvažovat," poznamenala Nina. Nemyslím si, že by se její rozhodnutí nějak lišilo, kdyby byla na mém místě. „Nech si to projít hlavou," Taylor naléhala, postávajíc po Ninině pravici.

„Je to moje rozhodnutí a jediné, co po vás žádám, je pochopení. Chci snad moc?" Se zakloněnou hlavou jsem vzhlédla ke stropu. Za co mě Bůh trestá? Proč má neustále zapotřebí ničit mi život?

Po místnosti se rozezněl Taylorin ironický smích, přičemž jsem nechápavě svraštila obočí. „Chceš po nás, abychom tě podpořily v tom, co se chystáš udělat?" Ujišťujíc se po mně hodila pobouřený výraz. Vzhledem k tomu, že žijeme ve svobodné zemi a ony mají právo stát si za svým, to znělo opravdu sobecky. Nemůžu jim brát jejich názor, stejně jako ony nemůžou změnit mé definitivní rozhodnutí.

„Tak si to aspoň nechte pro sebe,” s naprosto vážným výrazem jsem do nich zavrtala svůj pohled. Byla jsem si vědoma toho, že stále mají spoustu argumentů, kterými se mě budou snažit přesvědčit o opaku. „Nerada ti to říkám, ale asi ti nedochází, že se ten plod uvnitř tebe každou vteřinou zvětšuje,” pronesla Nina moudře, jako by nevědomky během chvilky spolkla neexistující encyklopedii těhotenství.

„Brzy budeš mít břicho jako balón,” dodala Tay. Zdá se mi to, nebo opravdu mají zapotřebí dělat mi to ještě horší? „A proto musím podstoupit ten zákrok co nejdřív.” Pomyšlení na to, že se tohle doopravdy děje zrovna mně, se mi zdálo přímo nereálné. Nikdy dřív bych si ani nedovedla pomyslet, že budu řešit tyhle problémy takhle mladá.

Nina otevřela ústa dokořán, avšak vzápětí je zase zaklapla. Dokonce i Taylor zůstala zticha, protože jim očividně došlo, že tentokrát nemá nějaké přemlouvání cenu. Oddechla jsem si, ignorujíc nepříjemné kručení v břichu. Ne. Žádné jídlo, žádná kila navíc.

„Řeknu to Justinovi,” Taylorin pevný tón hlasu ve mně vyvolal závratě. Vzácná chvíle, kdy jsem měla pocit, že mi konečně rozumí, se jako zázrakem vypařila. „Opovaž se,” výhružně jsem zavrčela. Bylo to varování, ne ledajaká prosba. „Nikdo to Justinovi říkat nebude.”

Jako pětiletý fracek dupla nohou o podlahu. „Musí se to dozvědět!”

„Ne, nemusí!” Zakřičela jsem z plného hrdla. Poněvadž jsem nemohla uvěřit tomu, že neumí respektovat mé rozhodnutí a chce se dohadovat, pocítila jsem další nával zlosti. „Musí!” Vsadila bych krk na to, že kdyby se neuměla ovládat, tak už by se na mě dávno vrhla. „Nemusí!”