Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

58

Z pohledu Justina:

„Nebuď uražený,” Selena si povzdechla a nasedla na místo spolujezdce. Plyšového medvěda položila na sadní sedadla a zapnula si pás. „Smála ses,” zabručel jsem a nastartoval auto, které se za malou chvilku rozjelo. Znovu se hlasitě zasmála, na což jsem po ní hodil naštvaný pohled. Přiložila svou dlaň na ústa, čímž se snažila zadusit smích.

„Vidíš?! A je to tady znovu,” rozhodil jsem rukama a uštvaně kroutil volantem, díky čemuž jsem odbočil do jiné ulice. Kdybych měl naše společné odpoledne jednoduše shrnout, řekl bych, že nehorší zážitek mám z horské dráhy. Na začátku to vypadalo nadějně, ale když jsem se pak pozvracel, veškerá zábava skončila. Tedy alespoň pro mě, ale Sel na znak pochopí souhlasila s tím, že už jsme měli dost.

„Nesměju se tomu, že ses pozvracel,” přestala se smát a zhluboka se nadechla. „Tak čemu?” nechápavě jsem k ní na pár sekund strhl pohled a následně se obrátil zpět k silnici. „Nikdy jsem neviděla nikoho, že by kvůli tomu tak vyváděl,”

Rozhodl jsem se neodpovědět a raději se věnoval tomu, abychom byli v restauraci včas. Vím, že máma nemá ráda, když chodím na naše společně schůzky pozdě. Je hezké, že nás s tátou pozvali, ale v tuhle chvíli bych to raději otočil a jel směrem domů. „Nejsi první ani poslední, kdo se bojí chodit na horské dráhy,”

„Já se tam nebojím chodit!” zaskřehotal jsem, na což se tiše uchechtla. „Jen je prostě nemám rád,” přiznal jsem a jazykem si navlhčil rty. „Jak myslíš.” postřel jsem její úšklebek, nad kterým jsem překroutil očima. Opravdu nemám rád, když si se mnou zahrává.

Po zbytek cesty jsme zůstali zticha, jen Sel se několikrát zeptala, kdy už tam budeme. Po dlouhé a zároveň otravné cestě jsem konečně zaparkoval auto. Vystoupil jsem a chystal se ho obejít, ale ona byla rychlejší a s omluvným úsměvem zabouchla dveře.

Nechal jsem to být a zamknul ho. Obmotal jsem ruku kolem jejího pasu, na což se ke mně víc přitiskla. Usmála se a společně jsme vykročili k restauraci. Chodil jsem tam s rodiči, když jsem byl menší, takže jsem zůstal překvapený, že se tam nic nezměnilo. Porozhlédl jsem se a všiml si mámy, která na nás mávala rukou ve vzduchu.

Usmál jsem se a společně jsem došli k našemu stolu. „Ahoj mami,” odstoupil jsem od Sel a vtáhl ji do pevného objetí. Mezitím, co mě máma drtila ve své náruči, se táta přivítal se Selenou. Vyměnili jsme si pozice a já jsem se smíchem poplácal tátu po rameni.

Konečně jsme se všichni usadili na svá místa a s vlídným úsměvem k nám kráčela číšnice. Položila na stůl jídelní lístky a zrovna, když chtěla něco říct, zpovzdálí na ni zavolal postarší pán. Hádám, že to byl její šéf. Máma jí věnovala milý pohled, čímž jí naznačovala, že je to v pořádku a ona rychlým krokem odešla.

S myknutím rameny jsem listoval v jídelním lístku a pohledem sjížděl všechna dobrá jídla. Abych řekl pravdu, tak mi po našem dni pěkně vyhládlo. Aby taky ne, když jsem všechen obsah svého žaludku vyklopil na trávník.

„Máte vybráno?” napochodoval k nám mladý číšník a poklepával propiskou o svůj blok. Všechny nás sjel pohledem a zastavil se až na Seleně, která se rozpačitě usmála. Všiml jsem si jeho flirtovného výrazu a okamžitě ho probodl pohledem. Kde je sakra ta ničím nezajímavá číšnice?

„Já si dám Gordon blue s oblohou a hranolky,” ozval jsem se, čímž jsem upoutal jeho pozornost. Selena po mě hodila překvapený pohled, nad kterým jsem se pousmál. Věděl jsem, že chce to samé, protože několik minut zírala na jednu a tu samou stránku. Jen se to bála vyslovit, protože jsem si jistý, že rodiče předpokládali, že aspoň v jejich přítomnosti budeme jíst zdravě. Ale musím je zklamat, protože mám hlad jako vlk a na ryby opravdu chuť nemám.