Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

30

Z pohledu Justina:

Vešel jsem do pokoje a naštvaně si sedl na postel. Těžce jsem si povzdychl a potáhl se na konečky vlasů. „Co se stalo?” uslyšel jsem Brianův hlas, který se nesl z koupelny. „Nic, co by se mělo stát?” pokrčil jsem rameny. „Proč nejsi se Selenou?” zeptala se Taylor a dál rovnala parfémy do poliček. „Vyhodila mě.” zamrmlal jsem a Brian se zasmál.

„Potřebujete s něčím pomoct?” změnil jsem téma. „Zvládneme to.” mrkla na mě Taylor, nacož jsem jen přikývl. „Kde je Alfredo?” zmateně jsem pokrčil obočí. „Řekla bych, že právě teď prozkoumává celý dům.” zasmála se Tay.

Jelikož odmítli mou pomoc, nebyl důvod abych tam dál zůstával. Sešel jsem po chodech dolů a došel až do obýváku. Mandy jsem tam nenašel a ani Fredo se nikde neukázal.

Možná bych měl odejít, ale neudělám to. Nechápu, proč musím pořád říkat takový sračky. Záleží mi na ní, ale to přece ještě neznamená, že jí chci, ne? „Chceš jí.” ozval se můj vnitřní hlas. „Ne, nechci.” tiše jsem zavrčel. Poslední co chci je, aby mě někdo slyšel, jak si povídám sám se sebou. „Ale jo, chceš. A měl bys jí to říct dřív, než bude pozdě.” 

„Dobře, tak řekněme, že jí možná chci. Ale co když ona mě ne?” řekl jsem ublíženě. „Pak jí budeš muset dokázat, že ty jsi pro ní nejlepší. Nebuď srab.” 

Možná při tom budu muset odhodit svou hrdost, ale stojí to za to. Ona není jako každá jiná. Je něčím výjmečná, jedinečná. A já cítím, že ji potřebuju mít u sebe, protože šílím z toho pocitu, že je na mě naštvaná.

Vyšel jsem z obýváku a zastavil se pod schody, ze kterých zrovna scházela Sel. Hned jak mě uviděla překroutila očima a ignorovala můj pohled. Prošla kolem mě a pohrdavě odfrkla. „Počkej.” lehce jsem stiskl její rameno a ona se otráveně otočila.

„Co chceš?” tázavě nadzvihla obočí a ruce skřížila na hrudi. „Mrzí mě to, choval jsem se jako debil.” řekl jsem a v duchu si dal facku. Nikdy se někomu jen tak neomlouvám.

„Nech to být, Justine.” povzdychla si. „Nemůžu.” pokroutil jsem hlavou. „Nechci abys na mě byla naštvaná.” řekl jsem tiše a díval se do jejích očí, ve kterých nebyla ani špetka lítosti. „To, jak jsme se spolu líbali.” zamumlal jsem a jazykem si přejel po rtech. „Znamenalo to pro tebe něco?”

Z pohledu Seleny:

Sešla jsem po schodech, pod kterými stál Justin. Ignorovala jsem na sobě jeho pohled a pohrdavě odfrkla. „Počkej.” lehce stiskl mé rameno, nacož jsem se otráveně otočila.

„Co chceš?” tázavě jsem nadzvihla obočí a ruce si skřížila na hrudi. „Mrzí mě to, choval jsem se jako debil.” řekl a mě naplnil zvláštní pocit. On se mi opravdu omlouvá?

„Nech to být, Justine.” povzdychla jsem si. „Nemůžu.” pokroutil hlavou. „Nechci abys na mě byla naštvaná.” řekl tiše. Vypadal jak ztracený štěně. Ani jednou neodtrhl zrak z mých očí. „To, jak jsme se líbali.” zamumlal a jazykem si přejel po rtech. „Znamenalo to pro tebe něco?”

Co mu na to mám říct? Pravdu? Opravdu mu mám říct, že to byla ta nejlepší věc, která se mi kdy stala? Mám mu říct, že mu odpouštím, protože pro mě moc znamená? Když to udělám, dostane mě tam, kam chce. Musím mu ukázat, že nejsem jen levná štětka se kterou si může dělat co chce. Když budu hlát, pomůže mi to zjistit, jestli pro něj taky něco znamenám.

Na chvilku jsem se zamyslela a pak se zhluboka nadechla. „Ne.” řekla jsem chladně, ale i tak mi to jedno slovo nešlo vyslovit lehce. Jsem herečka, ale co se týče normálního života, moc dobrá hlářka nejsem.