Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

17

Z pohledu Justina:

Dneska je to týden od doby, co umřel Tom. Novináři stojí na každým rohu, ani se nedivím, že toho je na Mandy dost. Pár minut po tom, co nám to doktor oznámil se psychicky zhroutila, takže hádám, že Sel to ponese ještě hůř. Sel. Pořád se ještě neprobrala, což situaci jedině tak zhoršuje.

Brian mluvil s doktorem a ten mu řekl, že jestli se neprobere do 24 hodin, je to marný. Brian není její otec, ale někomu to říct musel. Mandy o ničem neví. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Jestli se Sel probere - a ona se určitě probere, tak jí to ani nemusíme říkat.

Taylor na tom není o moc líp. Je to týden a já mám pořád před očima tu Taylor, která se mi zhroutila k nohám. Snažím se, aby to vypadalo, že jsem v pohodě. Snažím se to nést hrdině, hlavně kvůli Tay. Dalo by se říct, že ta holka přišla skoro o všechno.

Zrovna sedíme s Taylor v nemocničním pokoji. Ona si čte nějáký časopis o módě a já odepisuju Fredovi na sms. Fredo vyšiloval, když zjistil, že se mu ztratila jeho oblíbená kšiltovka, ale vzhledem k tomu, co se děje to odložil na později. Pořád neví o tom, že jsme se mu vloupali do domu. No, neřekl bych, že jsme se mu tam přímo vloupali. Byla to jen zábava.

Všichni máme takovou menší pauzu od kariéry. Kdo by se dokázal soustředit, když se děje tohle? Moji rodiče se samozřejmě nabídli, že jsou kdykoliv k dispozici.

Nikdy ji tu nenecháváme samotnou. Já a Taylor jsme tu většinou ve dne a Mandy s Brianem v noci. Plus přátelé a ostatní členové rodiny. Jo, někdy mi to tady připadá jak na náměstí.

„Zajdu k automatu pro horkou čokoládu, dáš si taky?” postavil jsem se a upravil si pomačkaný džíny. Kývla hlavou, aniž by odtrhla oči od časopisu. Ještě chvilku jsem se na ní díval, a snažil se zjistit, co se jí zrovna promítá v hlavě. Podle jejího výrazu bylo jasný, že text v časopisu a dokonce ani obrázky nevnímá. Vypadala jako by ztraceně bloudila ve svých myšlenkách.

Odešel jsem z pokoje a namířil si to k automatu na konci chodby. Vytáhl jsem z kapsy mince, které jsem tam pak vhodil a stlačil vybrané tlačítko. Zopakoval jsem to ještě jednou a s dvěma kelímky se vydal zpět.

„Nejspíš nevíš, co se tady zrovna děje, ale musíš se vrátit.” uslyšel jsem mumlání, které se ozývalo z pokoje. Zastavil jsem se a pootevřel dveře. Nastražil jsem uši a pozorně poslouchal.

„Doktoři nepočítali s tím, že budeš mimo tak dlouho. Cituju: 'Jestli se neprobere co nejdřív, je to beznadějný.' Ale víš co? Nedovolím, aby to s tebou vzdali.” zašeptala rozhodně Taylor. Seděla na posteli u Sel a držela ji za ruku. „Budu tady čekat až se probudíš a společně to zvládnem, dobře?” smutně se usmála a na jejich spojené ruce dopadla slza. Je zvláštní kolik pocitů se vejde do jediný kapky.

Rychle jsem zamrkal, abych se zbavil slz, který se snažily protlačit ven a vešel jsem dovnitř. Beze slov jsem jí podal horkou čokoládu. „Díky.” na tváři se jí objevila grimasa, která měla pravděpodobně znamenat úsměv.

Z pohledu Seleny:

Strach. Nikdy se mu nedokážu ubránit. Pohltí celé mé tělo a já se ztrácím. Ztrácím se dokonce i ve vlastních myšlenkách, což je vážně něco.

Stojím uprostřed bílé místnosti bez dveří a dokonce i bez oken. Čím déle tu jsem, tím víc otázek se mi hodí v hlavě.

Nedokážu odhadnout, jak dlouho tu jsem, ale vím, že jestli se odtud nedostanu co nejdřív, stane se něco špatnýho. Ale možná už je pozdě. Všude kolem mě krouží negativní energie. Jako bych se jí měla postavit. Jako by mi říkala, že jestli nevypadnu, tak mě polhtí a já neskončím dobře.