Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

41

Z pohledu Justina:

Ráno jsem se probudil poněkud brzy, což se mi moc nestává. Podíval jsem se vedle sebe, kde bylo jen prázdné místo. Ohledně včerejšího večera; nechci se k tomu vracet. Tak, jak jsem předpokládal, Jonas nasedl do taxíku a odjel. Ovšem se slovy, že se vrátí.

Na rukou se mi z toho všeho dělá husí kůže. Byl bych vážně nerad, kdyby se to muselo opakovat. Už ze začátku jsem věděl, že to nedopadne dobře. Nevím proč, ale doslova jsem ztratil kontrolu. Přestal jsem vnímat okolí a jediný na čem mi záleželo bylo, aby konečně ten kretén přestal dýchat. Může to znít bláznivě nebo taky zle, ale je to tak. Doufal jsem, že se poučil a změnil se, ale ukázalo se, že jsem doufal zbytečně.

Neustále se mi v hlavě honí myšlenky o tom, jak ho Selena mohla milovat. Tím si samozřejmě nejsem jistý, ale podle toho, co mi o něm říkala jí na jejich vztahu hodně záleželo. Nedokážu si ani představit, že by se uměl chovat mile a natož mít někoho rád.

Povzdychl jsem si a odkopal deku, kterou jsem přes sebe měl hozenou. Protáhl jsem se, díky čemuž mi zapraskalo pár kostí v těle a šel do koupelny, kde jsem si dal rychlou sprchu.

Vrátil jsem se zpět do pokoje s kartáčkem na zuby v puse a ručníkem obmotaným kolem pasu. Sklonil jsem se a přehraboval se v šuplíku se spodním prádlem. „Mmm, pěknej výhled,” zamlaskal někdo za mými zády a podle hlasu jsem usoudil, že to byla Tay. „Co tu sakra děláš?” otočil jsem se a jednou rukou si prohrábl vlasy, ze kterých mi kapaly kapičky vody. „Právě teď si užívám výhled na tvý tělo,” uškrnula se a rukama se podepřela o postel, na které seděla. „Posiloval jsi?” nahnula hlavu na stranu, nad čímž jsem překroutil očima.

„Teď vážně, co chceš?” došlo mi, že něco potřebuje, anebo se něco stalo. „Proč si myslíš, že něco chci? To za tebou nemůžu přijít jen tak?” našpulila rty. „Dělej, Taylor,” netrpělivě jsem poklepával špičkou nohy o podlahu. „Prostě pohni, dobře?” povzdychla si a vyskočila z postele. „Selena odešla a nechala v kuchyni papírek s oznámením, že jela domů.”

„Jak jako jela domů?” řekl jsem nevěřícně. Vzhledem k tomu, co se děje to nebyl moc dobrý nápad. „Nevím, nic víc nenapsala,” pokrčila rameny a šla ke mně. „Na, vezmi si tyhle,” uchechtla se a do ruky mi strčila boxerky od Calvina Kleina. Nadechl jsem se, abych něco řekl, ale se smíchem otočila a prošla dveřmi.

Vytáhl jsem ze skříně první oblečení, které mi přišlo pod ruku a oblékl se. Mezitím, co jsem si oblékal džínovou vestu, vytočil jsem Selenino číslo a přiložil si mobil k uchu. Ozvala se hlasová schránka, na což jsem tiše zavrčel. Vlastně jsem se ani nemohl divit, když mám u sebe pořád její mobil. Dal jsem to na reproduktor a pro změnu volal na pevnou linku k ní domů.

Nechal jsem mobil ležet na stole a přešel k zrcadlu, kde jsem rychle zkontroloval vlasy. Natáhl jsem se pro gel, ale nakonec jsem se rozhodl nechat je rozházené po celé hlavě. Jemně jsem je pročesal rukou a vzal do ruky mobil. Znovu se ozval její hlas, který mi oznamoval, že jí mám zanechat zprávu. Dělá to schválně, nebo se mi to jen zdá?

„Sel, vím, že tam jsi,” povzdychl jsem si. Včera mi připadala tak nějak v pohodě, takže se jí nejspíš rozsvítilo a naštvala se. Nesoudím ji, protože k tomu má dobrý důvod. Včera poprvé viděla mou výbušnou stránku, o které jsem doufal, že se už nikdy neukáže. Ale bohužel přišel Jonas a vzhledem k okolnostem bylo docela snadné ji v sobě probudit.

Po chvilce se ozval zvuk, který jasně oznamoval, že hovor přijala. Věděl jsem, že je na druhé straně, ale i přes to bylo ticho. „Proč jsi odešla?” byla to trochu nevhodná otázka, ale nějak jsem začít musel. „J-já vlastně ani nevím. Jenom jsem chtěla být sama,” zdálo se mi, že se její hlas třásl. „Jsi v pohodě?” zeptal jsem se pochybovačně a na druhý straně byl slyšet jen její zrychlený dech. „Je mi fajn.” vydechla a s těmito slovy zavěsila. Ještě chvilku jsem zaraženě sledoval mobilní obrazovku a pak vložit telefon do kapsy u kalhot.