Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

50

Z pohledu Justina:

„Co to sakra děláš?” zasyčel jsem na ni a ignoroval její zuřivý pohled, kterým do mě vypalovala díry. Napřed jsem neměl slov, ale když mi došlo, že to ona se začala chovat nevázaně jako první, rozhodl jsem se jí to vrátit i s úroky.

„Co já dělám?” nechápavě zalapala po dechu a pro lepší efekt ukázala na sebe. „To ty tady osaháváš tuhle...Tuhle couru!” vykřikla jako smyslů zbavená, na což se Alexina ústa otevřela dokořán. „Bacha na jazyk ty povýšená pipino!” ohradila se.

Mám rád dívčí rvačky, ale jelikož jsme všichni opilí, musím donutit svůj mozek, aby znovu nastartoval, protože jinak by to nedopadlo dobře. Podle toho, jak znám Alex, vím, že by nikdy neustoupila z jakékoliv hádky, zatímco Selena je stokrát horší. Kdyby to bylo třeba, klidně by ji i utopila v bazénu.

„Přestaňte se chovat jako malí Spratci,” zavrčel jsem na ně a našeho malého sporu si zatím kupodivu nikdo nevšiml. Oslovit je nadávkou nebyl moc dobrý tah, ale přesto jsem musel nějak zakročit.

„Jako co?” Selena ke mně nechápavě strhla pohled. „Nemůžu uvěřit, že ses opil natolik, že ani nevíš, co říkáš!” odfrkla. Stáli jsme vedle sebe poskládání v trojúhelníku a lidé kolem nás se bavili bez toho, aniž by nám někdo věnoval pozornost.

„Zřejmě to nevíš ani ty, když je pro tebe každý kluk v tomhle domě sexy!” ješitně jsem zakřičel a rozhodil rukama. Dobře, nebyla to tak úplně pravda, ale musel jsem to nějak osladit. „Co?!” vyprskla i když věděla, co jsem řekl.

„Tak fajn, já odsud mizím,” Alex obranně dala ruce před sebe a houpavou chůzí se od nás oddálila. „Odcházíš?” oslovil jsem ji. „A co je ti po tom?!” Když se Alex chystala odpovědět, Selena se mezi nás vmísila protivným hlasem. „Ne, jdu najít něco silnýho k pití, ale myslím, že to má všechno v sobě ona.” rukou mihla Seleniným směrem a opile zašla do domu.

Zrak jsem nasměroval na Selenu, která stála dva metry ode mě. Stále měla ten svůj nechápavý pohled, kterým mě pobízela k mluvení. „Jsi mnohem víc sexy, než jsi býval,” napodobil jsem ji pisklavým hlasem a protočil oči.

Hned jí došlo, co myslím a nekontrolovaně vybuchla do smíchu. Zamračil jsem se a vražedně ji pozoroval. „Ty žárlíš?” nesměle se usmála, na což záchvat smíchu naopak pohltil mě. „Zbláznila ses? Jak sis všimla, tak i já jsem si snadno našel společnost, kterou jsi mimochodem dost hnusně urazila,” zašklebil jsem se.

Nadechla se, ale když zjistila, že nemá co odpovědět, její ústa se opět zavřela. „Jestli tak moc stojíš o její společnost, běž si za ní!” zachmuřeně zvýšila hlas. Nad náhlou změnou její nálady mi obočí udiveně vystouplo so výšky. „A ulehčit ti tak tuhle situaci?” zákeřně jsem se ušklíbl. „Ani náhodou,”

„Jakou situaci? Copak můžu za to, že jsi až přehnaně dramatický?” během mluvení kolem sebe máchala rukama, jako by jí šlo o život. Na to, abych ustoupil a nechal ji vyhrát hádku jsem byl příliš paličatý, ostatně stejně jako ona.

„Chtěl jsem dnešní večer strávit s tebou, ale nejsem to já, kdo to pokazil,” řekl jsem ostrým hlasem a ruce si založil na hrudi. „Nesnaž se to na mě hodit! Byla to jen jedna lichotka, zatímco ty jsi tady osahával tvou tanečnici, která se mimochodem oblékla jako děvka u tyče!” nasupeně zatnula ruce v pěst a její nozdry se každým nádechem zvětšovaly, což nebylo dobré znamení.

„Tohle už nikdy víc neříkej, rozumíš?!” varovně jsem se k ní přiblížil, ale ne kvůli tomu, abych ji zastrašil. Očima jsem se vpíjel do těch jejích, ve kterých byla jen zlost a ani špetka milosti.