Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

21

Z pohledu Justina:

Další den ráno jsem se probudil až dopoledne. Myslím, že dlouhý spánek jsem opravdu potřeboval. Došel jsem do koupelny, kde jsem si dal horkou sprchu a vyčistil si zuby.

V teplákách jsem šel do kuchyně, která je propojená s obývákem. Otevřel jsem lednici a vyndal z ní krabici džusu, ze které jsem si následně odpil. Vrátil jsem džus na původní místo a svalil se na pohovku vedle Freda, který u mě přespal. „Ty sis objednal k snídani pizzu?” obočí mi udiveně vystřelilo nahoru. „K snídani?” zasmál se. „Myslím, že snídani jsme prošvihli. Tohle je oběd, dej si.” uchechtl se a postrčil ke mně krabici, ve které byla šunková pizza.

Pokrčil jsem rameny a vzal si kousek, do kterého jsem se s chutí zakousl. „Tak co?” zamumlal Fredo s plnou pusou. Ani bych se nedivil, kdyby mu z ní něco vypadlo. „Co jako?” svraštil jsem obočí. „Jak je na tom Sel?” utřel si ústa do ubrousku a plný očekávání na mě hleděl. „Jak to mám vědět?”  „Bieber, nehraj to na mě.” překroutil očima. „Neříkej, že za tu dobu, co jsi byl u ní v pokoji ti nic neřekla.”

„O ničem zajímavým jsme se nebavili.” dožvýkal jsem poslední sousto pizzy a natáhl se pro další kousek. „Fajn.”

„Ty Fredo? Můžu se tě na něco zeptat?” otočil jsem k němu hlavu a jelikož mě něják přešla chuť, zbytek pizzy jsem odhodil do krabice. „Jasně.” kývl hlavou. „Co si o Seleně myslíš celkově? Ty jí znáš dýl něž já, takže...” pokrčil jsem rameny a na tváři udělal grimasu, která měla znamenat, že je to jen náhodné téma. Přitom mě to docela zajímalo. Hodil po mě pohled, který naznačoval: 'Je tu něco, co bych mě vědět?' „Jen se ptám.” dodal jsem rychle.

„Co se v tom pokoji stalo?” z ničeho nic nahodil vážný výraz. „Nic.” řekl jsem důrazně a odvrátil zrak, abych se nemusel dívat do jeho očí, který do mě nejspíš vypalovaly díry.

„Justine,” povzdechl si a lokty si položil na kolena. „Ať už je tu děje cokoliv, nech ji být.” poslední tři slova řekl hlasitě, tak jak to dělává, když něco myslí smrtělně vážně. „Ona není holka pro tebe, jasný?” pokračoval. „Vytrpěla si toho dost a ty sám moc dobře víš, že vztah mezi vámi by nefungoval.”

„Kdo říkal něco o vztahu?” řekl jsem nevěřícně. „Chci tím říct, že od rozchodu s Jasmine jsi neměl pořádnej vztah a--”  „A co?” skočil jsem mu do řeči. „To, že jsem neměl delší dobu vztah ještě neznamená, že nedokážu milovat.” probodl jsem ho naštvaným pohledem. „Miluješ ji?!” vyhrkl a jeho výraz vypadal, jako by nastal konec světa. „Ne!” odpověděl jsem okamžitě a nebyla to lež.

To, že jsme se jednou líbali neznamená, že spolu chodíme. Navíc už se to třeba nemusí nikdy stát. Můžeme na to zapomenout a dál žít spokojený život. 'Kecy.' promluvil můj vnitřní hlas. Nenávidím to. 'Ty víš, že jí chceš.' zašeptal. Vážně? Vždycky, když v něčem nemám jasno, promluví malý Justin v mé hlavě, a bum! Pravda je na světě.

„Posloucháš mě?” Fredo mi zamával rukou před obličejem a naštvaně se na mě díval. „Eh?” vydal jsem ze sebe, jelikož jsem neměl ani ponětí, o čem mluvil. „To je jedno.” zamrmlal. „Jenom mi slib, že neuděláš nějákou hloupost.” hodil po mě přísný pohled. „Fajn.” zavrčel jsem a postavil se z pohovky.

Ve svém pokoji jsem na sebe hodil oblečení, které mi zrovna přišlo pod ruku a znovu seběhl po schodech dolů. Na stole ležel vzkaz od Alfreda, na kterém se psalo, že už musel jít. Povzdychl jsem si a papírek vyhodil do koše. Obul jsem si supry a vydal se ven. Odemkl jsem auto, které stálo v garáži a tupě na něj zíral. Nakonec jsem do něj nasedl a nastartoval.