Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

83

Z pohledu Justina:

„Proč by to dělala?" Taylor byla první, kdo potvrdil naši společnou myšlenku. Byla to dost dobrá otázka, protože by mě nikdy nenapadlo, že by Selena mohla udělat něco takového. Na druhou stranu to vysvětluje to, že se po ní mnohokrát jakoby slehla zem. Ale co jí vedlo k tomu, aby se vydávala za někoho jiného? A proč se k nám chovala tak...arogantně? Prakticky se nad námi povyšovala.

„Třeba je to jen nedorozumění," řekl jsem, přičemž jsem si vysloužil Taylorin zase-lžeš-sám-sobě pohled. „Musíš to jít zjistit," rozhodla. Zjistit? Nemyslím si, že jsem zrovna ten pravý. „Jdi ty," stroze jsem odfrkl, dávajíc jí najevo, že nechci být znovu ten, kdo něco pokazí.

„Nemůžu,” pokroutila hlavou. „Proč ne?” Nechápavě jsem nadzvedl obočí a zrakem přelétl k hodinám na zdi. Zbývaly přesně dvě minuty do zahájení večera. Nakonec jsem rád, že jsem sem přišel, protože jinak bych se nikdy nedozvěděl pravdu. Neustále mi ale vrtalo hlavou, co Selenu vedlo k tomu, aby učinila takové rozhodnutí. Copak se chtěla vzdát svého života? To proto se poslední měsíce vydává za někoho jiného? Sice říkala, že chce začít od začátku, ale netušil jsem, že to vezme až tak doslova.

„Protože jsem na ni naštvaná,” Taylor si založila ruce na hrudi a zabodla pohled do Niny. Teď už tomu rozumím. Přece jsou se Selenou nejlepší kamarádky, tak co ji, zatraceně, vedlo k tomu, aby lhala i jí? Začal jsem ji litovat, protože se zdálo, jako by ji Selena vyměnila za Ninu. Vždycky k sobě patřili; Selena je bruneta a Taylor blondýna, to je dokonalá kombinace, protože se pokaždé vzájemně doplňovaly.

Na znak pochopení jsem kývl hlavou. „Tak půjde Alfredo,” navrhl jsem a on po mě švihl ostrým pohledem. „Celou dobu mlčím, abych se tomu vyhnul, a ty to stejně řekneš,” postěžoval si, na což jsem nevinně pokrčil rameny. „Někdo to udělat musí.”

Otevřel ústa, aby mohl zaprotestovat, ale v ten okamžik se sálem rozezněl mužský hlas. „Dámy a pánové, prosím, věnujte mi pozornost,” stejně jako ostatní jsme trhli hlavami směrem k pódiu. Muž středního věku mluvil do mikrofonu, rozdávajíc široké úsměvy do každé strany. Sjel jsem ho pohled zdola až nahoru a usoudil, že nejsem jediný, kdo vypadá v obleku víceméně směšně.

„Jsem rád, že jsme se tady sešli v tak hojném počtu,” Jak by taky ne, když je tady polovina z nás vlastně jen proto, abychom se domů vrátili s prázdnými peněženkami. Následoval dlouhý monolog ohledně toho, kvůli jakému účelu se tenhle večer pořádá. Po celou dobu jsem jen znuděně poslouchal, ale když se zmínil o svých zvířatech, donutilo mě to rozesmát se na celé kolo. Kdo by si domů pořizoval téměř třetinu zoologické zahrady?

„Takže dámy, pojďte sem ke mně nahoru,” požádal všechny dívky a ženy středního věku, aby šli za ním na pódium. Taylor se zhluboka nadechla, odříkávajíc tiše nějakou modlitbu. „Jdi na to,” ušklíbl jsem se, na což pobaveně obrátila oči v sloup. Mezi davem, jenž se hrnul k pořadateli celého večera, jsem hledal jen jednu jedinou osobu.

Jakmile jsem ji spatřil, znovu jsem ucítil, jak mi srdce začalo bít jako na poplach. Přece to nemusí být nutně ona. Jenže ten vyděšený výraz a rozbitá sklenička ji prozradily. Nechce se mi věřit, že by byla schopna chovat se k nám takovým způsobem. Taylor několikrát ponížila a mně tehdy málem vydrápala oči.

Přibližně patnáct minut bylo na pódiu rušno. Zatímco se mezi sebou ženy nadšeně bavily, ke každé z nich postupně přistupovali jakýsi pomocníci celé akce. Vyzpovídali je, a poté si v rychlosti dělali poznámky na papír. Zajímalo mě, na co se jich ptají, protože nám jejich jména stejně neřeknou. Všichni mají přes oči masky, a i když se to nezdá, tak je vážně obtížné poznat alespoň některou z nich.