Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

37

Z pohledu Justina:

„Sakra,” zamrmlal jsem. Popadl jsem první věc, která mi přišla pod ruku; což byl polštář a hodil s ním o zeď. Flustrovaně jsem si potáhl za konečky vlasů a ztežka vydechl.

Ta holka mě dohání k šílenství, ale i přes to nemůžu dovolit, aby na mě byla naštvaná. Napřed je ráda, že na ni netlačím, pak po mně sama vyjede a když ji odmítnu kvůli tomu, že na to ještě nejsme připravení, naštve se. Kdyby to bylo jenom na mně a nemusel bych brát ohled na její pocity a všechno ostatní, strhal bych z ní oblečení. Ať dělám cokoliv, vždycky jsem ten špatnej já.

„Justine?” přemístil jsem zrak na Taylor, která vypadala pořád ospale. „Kde je Selena?” zeptal se zmateně Fredo a rozlámaně se posadil. Bez zájmu jsem pokrčil rameny a sebral ze země polštář. „Mám žízeň.” oznámil Alfredo, jako by to bylo ohromně důležitý a následně odešel z místnosti.

Posadil jsem se zpět do křesla a zíral do zdi. „Vy jste se pohádali?” Taylor se opatrně postavila a čekala na mou odpověď. Neozýval jsem se, což ji znepokojilo. „No tak, Justine,” našpulila rty. „Mluv se mnou.” ze strany si sedla na má kolena a hlavu natočila mým směrem. S nehty mi lehce přeházela po líci a soucitně se svýma očima vpíjela do těch mých, čímž mě opět přesvědčila o tom, že jí můžu říct cokoliv.

Všechno jsem jí to dopodrobna převyprávěl a plný očekávání na ni hleděl. I kdyby jí to připadalo směšný nebo dokonce nedůležitý, tak ví, že mě tahle situace trápí a štve. Vždycky se mě snaží rozveselit a poradit mi, což se mi na ní líbí.

„Neboj, ona se uklidní.” Tay se usmála a ukazováčkem mě lehce bouchla po nosu, jako se to dělává malým dětem. Tiše jsem zabručel a zasmál se nad jejím nevinným výrazem. „Ale proč se naštvala?” nechápavě jsem svraštil obočí a jelikož mi stále seděla na klíně, hrál jsem si s jejím přívěskem, který měla na řetízku.

„Protože se k ní chováš jako k děcku.” uškrnula se. „Co? To není pravda.” vyjekl jsem uraženě. „Dobře, tak ne.” obraně zvedla ruce a zasmála se. „Je hezký, že se k ní chováš ohleduplně, ale nepřeháněj to.” její hlas nabral na vážnosti stejně jako její tvář.

Nechápu to. Většině holek by se to líbilo, byly by celý na měkko z toho, že jim jejich přítel věnuje všechnu pozornost a snaží se posunout vztah kupředu pěkně kousek po kousku, ale Sel? Oh, jasně, zapomněl jsem, že ona její jako většina holek.

„Jsi za ní, opři ji o zeď, udělej jí cucflek a všechno bude v pohodě.” mrkla na mě jedním okem, nacož jsem na ni vytřeštil oči. „Líbí se jí, když kluk ví, co chce. Hlavně to nepřeháněj a mysli na to, že já a Alfredo budeme pořád v domě.” 

Tohle asi ten nejabsurdnější nápad, který jsem za celý svůj život slyšel. „Jseš si jistá?” zeptal jsem se váhavě. „Zpochybnuješ můj nápad?” zakřenila se a koutky úst se jí zdvihly. „Jo,” bez okolků jsem rážně kývl hlavou a ona se zamračila. „Prostě mi věř, dobře?” povzdychla si. „Fajn.” nemám co ztratit a ve skutečnosti ani nemám na výběr.

„Tak jdi a pak mi řekneš, jak to dopadlo. Já mezitím pustím nějákej normální film a jelikož je to tu celkem pohodlný, myslím, že tu přenocuju.” zasmála se a slezla ze mě, abych se mohl postavit. Se smíchem jsem pokroutil hlavou a rozhodl se otestovat její teorii.

Z pohledu Seleny:

Sedla jsem si na pohovku a povzdychla si. Bradu jsem si podepřela rukou a tupě zírala do zdi. Co mám teď dělat? Asi bych prostě měla odhodit svou hrdost a jít se mu omluvit, ale co bude pak? Buhví, co si o mně teďka myslí. Vybuchla jsem a dávala mu za vinu to, že jsem prostě pošahaná a nedokážu se ovládat.