Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

61

• All Of Me - Max & Zendaya (cover) - Pokud chcete, můžete si čtení zpříjemnit touhle písničkou. :) (Budete si ji muset pustit víckrát)

 

Z pohledu Seleny:

Zůstala jsem k němu otočená zády a pomalu tiše vydechla. Zlehka jsem setřásla jeho ruku, na což se s povzdechem vzpřímeně posadil na posteli, čekající jestli odejdu. Přestože jsem se přemáhala k odchodu, nemohla jsem to udělat. Vím, že bych ho tím ranila. I za těch pár minut jsem si stihla všimnout, že ho ten včerejšek mrzí.

Otočila jsem se patě a stála čelem k těm jeho velkým kukadlům. Jeho pohled byl nepopsatelný, ale za to dost dobře čitelný. Chce, abych mu odpustila. Asi bych mu neměla říkat, že se tak už stalo. Musím na něj být naštvaná. Přece mu musím ukázat, že on není jediný, kdo se cítí zničeně. Ještě pořád nevím, proč mi lhal.

„Chceš, abych ti udělala něco k jídlu?” navrhla jsem po krátké odmlce a snažila se, aby z mého hlasu nešly vyčíst žádné emoce. Když si uvědomil, že nikam nepůjdu, jeho obličej se samým štěstím rozzářil. Díky jeho úsměvu jsem pocítila ten známý hřejiví pocit u srdce.

„Chci, abys zůstala,” zamumlal a věnoval mi prosebný pohled. „Já přece neodcházím,” podotkla jsem a měla chuť se tiše zahihňat. Možná bych se pak cítila o něco líp. Stejně si myslím, že jsem zvolila špatnou volbu, když jsem zůstala. Jestli šel včera do toho klubu a musel mi lhát proto, aby se mě zbavil, měla bych odsud vypadnout.

„Já vím, jen chci být prostě s tebou,” znovu se mu vrátil chraplák, na což si odkašlal a pokusil se o milý úsměv. „Ale včera jsi nechtěl,” ostře jsem odsekla a on se na mě překvapeně podíval. Okamžitě jsem litovala toho, co jsem řekla. Sklonila jsem hlavu a pohrávala si s prstýnkem na ruce, zatímco kolem nás panovalo nepříjemné ticho. Věděla jsem, že přemýšlí. Ale otázkou bylo o čem. Proč jsem to nakonec já, kdo se cítí špatně? „Um...Půjdu se kouknout, co máš dole k jídlu. Hned jsem zpátky.” zamžikala jsem a během čtyř sekund byla pryč z jeho pokoje.

Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, opatrně jsem se o ně opřela a se zavřenýma očima napočítala do deseti. Snažila jsem se uklidnit a přijít na to, co to mělo znamenat. Nechtěla jsem být zlá, ale nedal mi na výběr. Možná mám prostě strach, protože nevím, co se děje. Buď to bude prostě něco, anebo naopak nic.

Sešla jsem po schodech do kuchyně, kde jsem nakoukla do lednice. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že udělám palačinky. Na něco složitého nemám náladu a navíc nejsem extra přeborník ve vaření. Vytáhla jsem všechny potřebné suroviny a položila je na kuchyňskou linku.

Během přípravy jsem se ponořila do svých myšlenek. Chci vědět, proč mi lhal, třeba to nakonec mělo nějaký vážný důvod. Možná jsem tam měla zůstat a počkat, až mi to vysvětlí. Třeba ze sebe teď dělám naprostého debila a zbytečně se nechávám požírat svými myšlenkami.

Když jsem vyndala z pánvičky poslední palačinku, položila jsem ji na talíř k těm ostatním. Vytáhla jsem dvě sklenice a do jedné nalila pomerančový džus pro Justina. Do druhé jsem napustila čistou vodu z kohoutku a odpila si.

Pomazala jsem čtyři palačinky nutellou a srolovala je. Vrátila jsem do lednice věci, které jsem použila k přípravě a vyndala šlehačku. Mezitím, co jsem její pomocí zdobila palačinky, pocítila jsem kolem pasu něčí ruce. Ihned jsem věděla, kdo za mnou stojí.

Snažila jsem ignorovat Justinovy ruce hladící mé břicho a jeho hlavu položenou na mém rameni. Přes to naprosté zničující ticho v místnosti jsem vnímala jeho pravidelný dech. Zatímco on zůstával v klidu, mé srdce bilo dvakrát rychleji. Proč mi to dělá?