Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

54

Z pohledu Justina:

Povzdechl jsem si, protože jsem neměl ani ponětí o tom, kde je hledat. Pokud vím, tak Alfredo včera pouštěl muziku u Sel na balkoně, takže by klidně mohl zůstat tam. Ale Taylor?

Mezitím, co jsem otevíral dveře od Selenina pokoje, se domem rozezvonil hlasitý zvuk zvonku, který nečekaně prorazil mými ušními bubínky. Přiložil jsem ruce na své uši a čekal, až to přestane. Přesto, že jsem jí jeden způsob navrhoval, rozhodla se jinak. Selena je zrovna jedna z těch, kteří si vždycky najdou vlastní řešení.

Konečně to přestalo, na což jsem si oddechl a udělal jeden krok dovnitř. Zasmál jsem se, když jsem zdola uslyšel slabé kňourání a nadávky. Pohlédl jsem směrem k posteli, kde se pod dekou válel Fredo. Ovšem překvapila mě hubená postava zabalená v dece, která díky jednomu otočení padala z postele jako kameny z útesu.

„Tay, jsi v pohodě?” starostlivě jsem k ní přiběhl a cítil na sobě Alfredův překvapený pohled. „Ne, počkej!” dala ruce před sebe tak, že jsem musel stát nejméně metr od ní. Pomalu vydechla a znovu se zhluboka nadechla. „Ty jsi...ehm...nahá?” zkoumavě jsem nadzvedl obočí a sjel ji pohledem. Jelikož kolem sebe měla deku, nešlo nic vidět, ale přesto to tak vypadalo.

„Ven!” zařvala rozčíleným hlasem a ze země zvedla polštář, který po mě hodila. „Klid, jen jsem se zeptal,” zachechtal jsem se. „Doufám, že jste-”

„Justine, táhni!” nasupeně se postavila, chytla mě za tričko a táhla ven z pokoje. „Nikdy jsem si nemyslel, že-” znovu jsem se ozval, ale byla natolik uštvaná, že mě nenechala říct jednu jedinou větu. „Nic jsme spolu neměli, jasný?!” vyprskla. „Teď jdi dolů a zapomeň všechno, co jsi viděl,” řekla nepřesvědčivým hlasem, kterým se mě nejspíš snažila obalamutit. „Tak jo.” nezajímavě jsem mykl rameny, na což mi věnovala falešný úsměv a opět zmizela ve dveřích.

Zakřenil jsem se a byl si stoprocentně jistý, že spolu strávili noc. No dobře, možná ne stoprocentně, ale něco se muselo stát. Nejlepší na tom všem je, že ani jeden z nich nebyl v takovém stavu, ve kterém by nevěděl, co se děje. Takže to neudělali jen proto, že byli pod vlivem alkoholu.

Sestoupal jsem ze schodů a zabočil do obýváku. Nevypadala to, že by se někdo chystal k odchodu, ale místo toho vedly boj a dolní koupelnu. Uviděl jsem Selenu, jak mluví s těmi dívkami, se kterými se včera bavila a následně se všichni rozeběhly do druhého patra. Hádám, že kvůli koupelnám.

„Poslala jsi mě tam schválně, že jo?” postavil jsem se před Sel, která zrovna sbírala odpadky ze stolu. „Jo,” popravdě stručně odpověděla a na rtech se jí vyrýsoval úškrn. „Stálo to za to?” zeptala se zvědavě, na což jsem nadšeně kývl hlavou. Buď tím skončí všechny jejich hádky, anebo to teprve začne.

„Musíš si o tom s Taylor promluvit, abychom si zbytečně nedělali falešné iluze,” mluvil jsem vážným tónem hlasu a šel vedle ní až do kuchyně, kde jsem jí během rozhovoru pomáhal v uklízení. „Třeba to nic neznamená,” upozornila mě, ale přesto jsem si byl jistý, že uvnitř skákala tři metry do vzduchu z nadšení. „Anebo třeba jo,” prohlásil jsem.

„Přineseš prosím ze zahrady zbytek skleniček? Většina lidí pila z kelímku, ale nějaké tam určitě budou,” změnila téma, čímž mě přinutila svraštit obočí. „Jak můžeš zrovna teď myslet na úklid?” nechápavě jsem pokroutil hlavou. „Protože bych v tomhle domě ráda dál bydlela, víš?” zasmála se nad mou logikou, kterou jsem v tuhle chvíli taky moc nechápal. „To zní logicky,” uznal jsem a svůj smích zapojil do toho harmonického, který mi vždy dokázal zlepšit náladu.