Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

9

Z pohledu Seleny :

Čekala jsem, že se utopíme, nebo si nás dá něco k večeři, ale tohle? Vypadalo to neuvěřitelně. Né, že bych neměla ráda přírodu, ale stejně bych byla radši doma, než tady a schánět si potravu někde v moři nebo lézt po stromech.

"Tak?" zeptala jsem se Justina s nadějí v hlase. "Žádnej signál tu není." řekl a poškrábal se v zadu na krku. Tohle je snad zlý sen. "Mám hlad, musíme si něco chytit v moři." řekl otráveně. On se snad zbláznil nebo co? "Co? Ty chceš jíst ty nechutný, mořský příšery?" zapištěla jsem. "A co jiného? Chceš snad jíst brouky, co lezou po zemi?" zeptal se pobaveně. Možná by to měl brát trochu víc vážně. "Vidíš ten strom?" prstem jsem ukázala nad nás. "To je ananasovník a to vedle zase kokosovník. Radši budu žrát celou dobu ananasy a kokosy než abych lovila ty nechutný mořský příšery, které bych pak ještě musela zabíjet." zavrčela jsem. "Tak fajn." souhlasil. "Dobře, vylez na strom a zkus chytit signál. Mezitím taky můžeš schodit na zem nějáký ovoce a já zatím půjdu hledat pitnou vodu." rozkázala jsem, vzala prázdnou flašku od fanty a otočila se na odchod. Zastavil mě jeho smích. "Co?" rychle jsem se otočila a probodla ho pohledem. "Děláš, jak kdybychom mu měli zůstat až do konce života. Najdou nás a zítra už tu nebudem."mrkl na mě jedním okem. Jen jsem překroutila očima a šla.

Prošla jsem okolo vysokých stromů a z kopečku dolů. Oči se mi rozzářily, když jsem uviděla malý, opuštěný potůček. Rozeběhla jsem se a sprintovala k němu. Vyhýbala jsem se vysokým rostlinám ale ignorovala klacky na zemi. Zakopla jsem a díky nechtěným kotrmelcům jsem byla dole rychlostí blesku. "Auu." narazila jsem hlavou do stromu a na hlavu mi spadl kokos. Chytila jsem se obouma rukama za hlavu a vzala kokos do ruky. Přešla jsem k potůčku a do dlaní si nabrala vodu, kterou jsem si opláchla tvář. Právě teď si nepřeju nic jiného, než si dát plnou vanu s bublinkami a nachos. Ale místo plné vany s bublinkami se můžu akorád tak vykoupat v moři plném potvor a místo nachos jíst kokosy a ananasy. Fakt super. Flašku jsem potopila do vody a až když byla plná jsem ji vytáhla. Odpila jsem si a znovu ji potopila.

"Tak co?" zeptala jsem se. "Celou dobu se snažím chytit signál, ale prostě tu nikde není." zakřičel na mě Justin ze shora. Flašku jsem položila na zem a zakřičela na zpět: "Musíme to zkoušet dál. Zatím shoď dolů pár ananasů. A mimochodem, tu vodu jsem našla." řekla jsem. "Fakt? Musím se přiznat, že jsem o tobě tak trochu pochyboval." zasmál se. Ignorovala jsem jeho poznámku, vyšplhala na druhý strom a házela dolů kokosy.

Deku, kterou jsme měli na pláži jsme rozložili mezi stromy a posadili se na ní. "Ehm." odkašlal si Justin. "Co je?" smraštila jsem obočí. "Jak chceš jíst ty ananasy, když nemáme nůž?" "Tak sleduj." popadla jsem jeden ananas a třískla s ním o strom. Rozpadl se na kousky a já se vítězně usmála. Pozbírala jsem ho a vrátila se zpět.

"Chodila jsi do skautu? Máš docela zkušenosti." řekl a kousnul do ananasu. "Ne, ale vyrůstala jsem na venkově." pokrčila jsem rameny. "Na venkově?" "Rodiče na nás neměli moc času, takže jsme s Tomem byli hodně u prarodičů. Né, že by mi to něják vadilo. Stala se ze mě drzá vesnická holka a líbí se mi to. Ale stejně mi to bylo docela líto. Ostatní trávili víkendy s rodiči a užívali si. Já jsem tyhle chvilky nikdy nezažila. teda zažila, ale všechno to přišlo trochu později. Tom se snažil aby mi to všechno vynahradil a já mu za to jsem strašně moc vděčná." smutně jsem se usmála. "To jsem nevěděl." odložil ananas a hřbetem ruky si otřel pusu. "Jasně že ne." překroutila jsem očima. "Máma s tátou si myslí, že kreditky nebo úžasný narozeninový oslavy stačí k tomu, abych byla šťastná, ale ve skutečnosti to tak není." pohledem jsem přejížděla po barevné dece, abych se mu nemusela podívat do očí. Nerada o tom mluvím. "Věř, že kdybych mohl, vzal bych tě někam abys přišla na jiné myšlěnky." jeho hlas z něl tak upřímně. Možná si jeho dobrotu ani nezasloužím. "Vzal jsi mě na Hawaii, to stačí ne?" usmála jsem se a čekala na jeho reakci. "Ha ha ha, vážně vtipný. Už jsem ti řekl, že mě to mrzí. Příště tě vezmu radši někam na pouť." zasmál se. "Fáájn, ale jenom jestli se nebojíš horských dráh! Ty já totiž přímo miluju." radostně jsem zatleskala jako malé dítě a on se na mně dobře bavil.