Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

63

Z pohledu Seleny:

Konečně jsme se dostali ven z letadla a zatímco Justin něco vyřizoval s Johnem, já jsem neměla odhodlání podívat se mu do očí. Nezdá se, že by měl nějaké podezření, ale přesto jsem se v jeho přítomnosti cítila nesvá. Vložila jsem ruku do Justinovy dlaně a společně jsme vykročili neznámo kam.

Opravdu by mě zajímalo, kam se poděla naše zavazadla. Jelikož za sebou každý cestující táhl kufr, připadala jsem si poněkud divně. Jakmile jsme zašli za roh, oslepily nás blesky z desítky fotoaparátů. Tiše jsem zavrčela a nechala pramínky vlasů, aby mi spadly do obličeje. Justin si nasadil kapuci a zastavil se u neznámého chlápka.

„Vítejte na Bahamách,” promluvil směrem k Justinovi a vřele se usmál. „Slečno Gomez,” zdvořile na mě, s neustálým úsměvem na rtech, kývl hlavou. Odkývala jsem mu nazpět a snažila se ignorovat novináře, kteří po nás házely jednu otázku za druhou. „Dovolte, abych vás vyprovodil až do hotelu.” pokynul nám hlavou, abychom šli za ním, a já jsem s radostí potáhla Justina za ruku.

„To půjdeme pěšky?” překvapeně jsem se k němu otočila a následovala pana Neznámého pryč z letiště. Neznám ani jeho jméno, ale předpokládám, že Justin je na tom o něco líp. Jsem ráda, že spolu strávíme ničím nerušený týden plný nových zážitků.

„Ne,” uchechtl se. „jedeme autem.” prstem ukázal na černé Audi SUV, na což jsem chápavě vydechla. „A zavazadla?” se strachem v hlase jsem mu položila další otázku. Opravdu nerada bych přišla o nejlepší kousky mého oblečení. „Jsou v kufru.”

Pan Neznámý nám otevřel dveře a já jsem nastoupila jako první. Justin s ním ještě něco vyřizoval, nad čímž jsem musela protočit očima. Místo toho, aby si to řekli v autě, to musí řešit venku, zatímco mně do obličeje každou chvilkou blýskne ostré světlo z fotoaparátu.

Auto se po chvilce konečně rozjelo a já jsem se nahnula k Justinovi, abych mu mohla z hlavy sundat sluneční brýle, které jsem si pak nasadila na oči. Se smíchem pokroutil hlavou a přehodil mi jednu ruku kolem ramen. V břiše jsem pocítila iniciativní nadšení a nervozitu. Připadala jsem si jako malá holka, kterou vzali rodiče poprvé na pouť.

„Pojedeme dlouho?” se zájmem jsem nasměrovala pohled na řidiče, jehož jméno bylo pořád záhadou. „Přibližně patnáct minut, madam,” taktně odpověděl a dál sledoval silnici. Madam? Copak je mi čtyřicet? Střelila jsem po něm uražený pohled a nechápavě se podívala na Justina, který jen mykl rameny.

„Svým vědět vaše jméno?” autem se opět roznesl můj hlas. Justin v sobě vedle mě dusil smích, na což jsem ho loktem bouchla do žeber. Zaskučel a přimhouřil oči. „Broderick, ale klidně mi říkejte Ricku.” na sekundu se s širokým úsměvem na rtech otočil. Nevím proč, ale jeho zářivý úsměv mě donutil taky se usmívat. Zdá se, že je jeho dobrá nálada nakažlivá.

„Rick nás bude během týdne doprovázet,” Justin zasáhl do naší konverzace a já jsme zůstala z téhle malé informace, kterou se mi neobtěžoval sdělit, mírně zaskočená. Doufala jsem, že si uděláme výlet jako normální pár. Bez bodyguardů, novinářů a podobných otravných blbostí. Přesto by mě ale zajímalo, co přesně pro nás bude Rick dělat. Slovo „doprovázet” má pro mě několik významů.

„Budete náš sluha?” pípla jsem poněkud ukvapeně s kapkou nesouhlasu. Oba po mně hodili pobavené pohledy a následovně se autem rozezvučil hlasitý smích. Dotčeně jsem pokrčila obočí a zavrtala se hlouběji do sedačky. „Jelikož si pan Bieber nepřeje, abych s vámi byl na každém kroku, preferoval bych slovo šofér. Ale pokud budete něco potřebovat, samozřejmě jsem vám plně k dispozici.”