Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

32

Z pohledu Justina:

„Tak pomůžete mi?” naléhal jsem zoufale. To od nich chci vážně tolik? Jen potřebuju, aby mi pomohli s přípravou a se Selenou. Ano, je to tak. Rozhodl jsem se, že když už mám nazpívanou písničku, nemám důvod to prodlužovat. „Netahej nás do toho.” ozvala se Taylor. „Dělej, jak myslíš, ale podle mě to není dobrý nápad. Zeptat se jí, jestli s tebou bude chodit na veřejné akci? Proboha, Justine! Zeptej je jí v soukromý a ne před stovky fanynek.”

„Ale tohle vyřeší všechny problémy! Aspoň pak nebudu muset říkat v každým rozhovoru, jestli to je pravda nebo ne.” překroutil jsem očima. „A co když řekne ne?” Alfredo nadzvihl pobaveně obočí. „Tak s tím asi nic nezmůžu.” pokrčil jsem rameny, jako by mě to neštvalo, ale pravdou byl opak. Tuhle otázku si kladu posledních pár hodin pořád dokola. To je taky možná důvod, proč už to chci mít za sebou. Kdo by to byl řekl, že zrovna já budu nervózní.

„Fajn, jdu do toho.” přikývl Fredo. „Alfredo!” vykřikla Tay ohromeně a jednou rukou ho lehce uhodila do hrudě. „Co? Taylor, podívej se na něj. Zoufale potřebuje naší pomoc!” uchechtl jsem se nad jeho slovy a s vážnou tváří kývl hlavou. Taylor se na nás nerozhodně dívala a pak sebou hodila do křesla s těžkým povzdechem. „Fajn.”

Nadšeně jsem se usmál a začal jim vysvětlovat, co po nich vlastně chci. „Dobře, jelikož je to už dneska večer, tak musíme pohnout. Fredo, ty se mnou budeš nacvičovat písničku a pomůžeš mi s nějákými duševními cviky, abych se uklidnil.”

„Na co se potřebuješ uklidňovat?” zeptal se Fredo otráveně. „Bez komentáře.” zavrčel jsem. „A Taylor,” celým tělem jsem se k ní natočil a ona nadzvihla jedno obočí. „Ty jenom musíš Selenu dotáhnout na místo.”

„Nic víc?” řekla překvapeně. Pokroutil jsem hlavou a lehce se usmál. „Super, to zvládnu.” natěšeně nadskočila na místě, nacož jsem se musel zasmát. „A nemůžeme si to vyměnit? Nechci s ním procvičovat nějáký duševní cviky, u kterých vzdychá jako kůň.” Alfredo protočil oči a s prosebným pohledem se podíval na Tay. „Hej!” vykřikl jsem uraženě. „Zapomeň.” uškrnula se Taylor.

Taylor se vydala k Sel, zatímco já a Alfredo jsme vyběhli do mého pokoje, kde jsem si vybíral oblečení. Oblékl jsem si na sebe bílé kalhoty a k tomu černý úplý tílko, přes které jsem přehodil koženou bundu. Všechno jsem to doladil zlatými supry a řetízkem. Prohlédl jsem se v zrcadle, abych se ujistil, že vypadám dobře. Nageloval jsem si vlasy, což mi trvalo dlouho. Alfredo se celou dobu válel na mé posteli s mobilem v ruce.

„Hej, Justine?” ozval se Fredo. Vyšel jsem z koupelny a nasměroval na něj zrak, čímž jsem mu dal najevo, že může mluvit. „Nesmíš jí ublížit.” řekl vážně a mobil zastrčil do kapsy. Hned mi došlo o kom je řeč. „Záleží mi na ní.” posadil jsem se na postel vedle něj a sledoval jeho tvář. „Vím, že jo. Vidím, jak se na ní díváš, ale sám moc dobře víš, že děláš věci, které bys dělat neměl.” No super. Teď, když to nejmíň potřebuju musí ukázat svou starostlivou stránku.

„Například?” tázavě jsem pokrčil jedno obočí. „Nedokážeš se ovládat.” očima vypaloval díry do těch mých, jako by se z nich snažil něco vyčíst. „Trochu to rozviň, Alfredo.” Nechápu, co tím myslí. Přemýšlel jsem o tom dost dlouho a chci to udělat. I kdyby mě měla odmítnout před celým světem. I kdyby mi pak vyčítala, že jsem pokazil naše přátelství, které podle mě bylo s menšími výhodami. Udělám to a nic můj názor nezmění.

„Když se okolo tebe motá nějáká hezká holka, zíráš na ní jako na Vánoční stromeček.” zasmál se. „A ty to snad neděláš?” snažil jsem se, aby můj hlas zněl aspoň trochu vážně, ale i tak mi cukaly koutky úst. „Jo, ale já se na rozdíl od tebe nechci pustit do vztahu s tou nejžárlivější holkou na světě.”