Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

59

Z pohledu Justina:

„Taylor, otevři ty dveře!” uslyšel jsem Selenin křik ozývající se z druhého patra. Seděl jsem s Alfredem v obýváku a jelikož mezi námi pakovalo nezvyklé ticho, zaslechl jsem i Taylorino tiché mumlání. Nevím přesně, co se mezi ní a Fredem stalo, ale hádám, že to tentokrát bude víc než malá nechtěná hádka. Většina jejich hádek totiž nemá význam, ale jsem si jistý, že tahle ho mít bude.

„Cos jí zase udělal?” nadzvedl jsem obočí a podíval je na Alfreda zvědavým pohledem. „Povídali jsme si,” mykl rameny a odvrátil pohled. Takže mi chce říct, že oni dva vedli po dlouhé době upřímnou konverzaci, jejíž zakončením stejně byla hádka?

Věnoval jsem mu podezíravý pohled, který ho přinutil k úpěnlivému povzdechu. „Justine, ty a Selena nemusíte vědět všechno,” zavrčel, protože věděl, že mám na jazyku spoustu otázek. „Bývaly doby, kdy jsme si říkali úplně všechno,” řekl jsem dotčeně a zároveň uraženě. V tu chvíli jsem si připadal jako nabručené šestileté dítě.

Vím, že už nejsme v dobách, kdy jsme si říkali svá tajuplná tajemství, ale pořád chci, aby ve mně mohl mít důvěru. „Máš pravdu. Nemysli si, že ti to nechci říct, ale radši bych počkal na Tay,”

Po jeho slovech jsem zůstal mírně zaskočený. Kdybych to všechno shrnul, tak by z toho vyplynulo to, že mají společné tajemství. Většinou to na mě všechno vysype a nechá mě o samotě, abych to zpracoval. Myslím, že už je konečně načase, aby přiznali, že spolu něco měli.

„Chodíte spolu?” vyhrkl jsem nahlas svou myšlenku, na což Fredo nepříčetně vyvalil oči. „Zbláznil ses?!” vyprskl a postavil se na nohy. Pomocí prstů si promnul spánky, zatímco já jsem ho zkoumavě pozoroval. „Promiň, ale tahle možnost mi připadá ze všech nejpravděpodobnější. Přece mi nechceš říct, že jste se spolu vyspali a teď se navzájem odkopnete jako kus hadru!” vykřikl jsem doufajíc, že mě nebylo slyšet na celý dům.

„Stalo se to nechtěně a jen tak pro informaci; ani jeden z nás toho nelituje! Co se stalo, stalo se, ale rozhodně se nebudeme nutit do vztahu, díky kterému by se zničilo naše přátelství! A kdo ti do sakra řekl?!” křičel po mně jako smyslů zbavený a já jsem pozorně naslouchal jeho slovům. Jak vidím, tak je z toho víc rozhozený, než jsem myslel.

Měl jsem držet hubu, protože myslím, že teď má na jazyku spoustu otázek on. Ale hádám, že odpovědi už zná. Přece nemohl zapomenout na to, jak jsem je tehdejší ráno načapal v posteli Sel.

Neustále si tahal za konečky vlasů a jeho hruď se rapidně zdvihala. „Ty a Taylor nemusíte vědět všechno.” použil jsem proti němu jeho vlastní slova, což byla chyba. Kdyby se neuměl ovládat, už bychom oba dva leželi na zemi a navzájem bychom se snažili vymlátit ze sebe duše.

Posadil se vedle mě na pohovku a hlavu si zabořil do dlaní, kam nervně funěl. Zničehonic se zvedl a chvatně převrátil konferenční stolek, který dopadl na zem s hlasitou ránou. V rychlosti jsem stál na nohou a překvapeně se na něj díval, hledajíc vhodná slova.

„Selena tě zabije,” vážným hlasem jsem řekl první věc, která mě zrovna napadla. Vím, že Sel svůj nábytek miluje, a proto se k němu chová co nejopatrněji. Ale je to skvělý pocit vědět, že nejsem jediný nervák v domě. „Stálo to za to.” zamumlal uvolněně a společně jsme se uchechtli.

„Nebyla jsem tady pět minut a vy jste mi za tu dobu stihli zlikvidovat obývák?” Sel se po příchodu do obýváku překvapeně zajíkla a pokroutila nad námi hlavou. S mou pomocí jsme dali všechno do pořádku, zatímco Alfredo nás jen lenivě pozoroval. „Kde je Taylor?” nechápavě pokrčil obočí a s tázavým pohledem hleděl na Sel.