Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

16

Z pohledu Justina:

„Kde sakra jsou tak dlouho?" postěžovala si Taylor. Už nejmíň dvacet minut sedíme ve Starbucksu a čekáme na Sel a Toma. Ve skutečnosti jsem tu já dvacet minut, ona přišla dřív. Zkoušeli jsme jim volat, ale ani jeden to nebere. „Co když si z nás chtějí jenom udělat srandu a schválně nás tu nechávají dlouho čekat?" uvažoval jsem. „To si nemyslím." zakroutila hlavou. „Zajedeme k nim domů, co ty na to?" přikývl jsem a postavil se ze židle.

No super. Bouračka? Zrovna teď? Povzdychl jsem si a chystal se otočit auto, ale ve zpětním zrcátku jsem uviděl, že Tay zastavila. Co to kurva dělá? Zaparkoval jsem auto na kraji silnice a vydal se k ní. Už jsem se jí chtěl zeptat, ale její výraz mě zastavil. Nikdy jsem ji takhle neviděl. Její výraz byl nečitelný. začal jsem uvažovat, jestli se nemám bát. „Taylor, jsi v pohodě?" zamával jsem jí rukou před obličejem. „ T-to je" ukázala rukou na auto, které bylo na kousky díky dodávce, která to do něj nejspíš napálila. „Co?" zeptal jsem se opatrně s nechápavým výrazem. Místo odpovědi se jí do očí nahrnuly slzy a začaly jí stékat po tváři. Pak další, a další. Nesetřela je, místo toho je nechala stékat, díky čemuž se jí rozmazal make-up. „Taylor, co se děje?" ustaraně jsem položil ruku na její rameno. Zatřásla hlavou, aby se zbavila slz a rukou mi dala pokyn, abych se lépe podíval na to auto. Otočil jsem hlavu a snažil se najít něco, co tolik upoutalo Taylorinu pozornost.

Všude samý policisti, odjíždějící záchranka, auto na kousky. Jediný, čeho jsem si všiml byl stříbrný náramek s rolničkami vedle rozsekaných dveří. Nic víc.

Taylor se rozeběhla k policitstovi, který stál vedle auta a něco si zapisoval do bloku. „Promiňte," oslovila ho. „Co se tu přesně stalo?" „Opilý řidič za volantem." vysvětlil. „Jak jsou na tom?" strach jí přímo sršel z očí. „Je mi líto slečno, ale já o tom nic nevím. Podle auta soudím, že moc dobře ne. Více informací vám poskytnou v nemocnici." řekl a odkráčel k opilému muži, který sám nevěděl, co se přesně stalo. „Už mi konečně řekneš, co se děje?" podíval jsem se do jejích uslzených očí. „T-ten náramek" těžce polkla a sehla se pro něj. „Dala jsem jí ho k nazoreninám." „Komu?" smraštil jsem obočí. „Seleně." zašeptala a hlas se jí zlomil.

Myslím, že jsem na pár sekund zapomněl dýchat. Ten náramek je její. Byla v tom autě spolu s Tomem. Proto Taylor zastavila, věděla to. Jsem debil.

„A-ale," nemohl jsem najít vhodná slova. To není možný, třeba je to jenom omyl. Ale ten náramek...

„Musíme do nemocnice." zašeptala Tay a otočila se na odchod. Následoval jsem jí k autu a celou cestu až do menocnice jsem se na dálnici držel těsně za ní. Nebylo to lehký, protože jsem si zcela jistý, že překračovala rychlost.

V rychlosti jsme zaparkovali auta a rozeběhli se na recepci. „Prosím vás, Tom a Selena Gomezovi, před chvilkou je sem přivezli, nevíte, jak na tom jsou?" Taylor oslovila sestřičku. „Jsou na sále a myslím, že to bude trvat delší dobu. Můžete zatím počkat v čekárně." rukou ukázala na prázdnou čekárnu. Přikývli jsme a posadili se na židle.

Panovalo ticho a ani jeden z nás netušil, jak ho přerušit. Mě do řeči zrovna moc nebylo a myslím, že Tay taky ne.

Co když jsou na tom moc špatně? Co bude pak? Ani jednoho z nich nesmím ztratit. Oba dva mají před sebou dokonalý život, mají rodinu a přátele, kteří by pro ně udělali cokoliv. Jsou jako moje rodina. Tom je jako můj bratr, kterýmu můžu říct všechno a Sel? Nikdy bych nepomyslel na to, že si budu takhle blízký s holkou a budu jí tolik věřit. Kromě Taylor, samozřejmě.

Nestává se mi to moc často, ale mám strach.

Strach. Nesnáším to. Cítím se plný nejistoty a nezbývá nic jinýho, než čekat. Čekat na to, jestli všechno skončí dobře, nebo naopak špatně. Nikdo neví, jak se Bůh rozhodne, ale já plně věřím v to, že budou bojovat. Tenhle boj neprohraje ani jeden. Nesmí.