Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

66

Z pohledu Justina:

„Je všechno v pohodě?” zeptala se Selena, jakmile jsem k ní došel. S falešným úsměvem jsem přikývl a zezadu si obmotal ruce kolem jejího pasu. Přimáčkl jsem ji k sobě, jak nejvíc to jen šlo, a nosem přejížděl po jejím odhaleném krku. Potřebuju, aby mi teď dělala přítomnost a přitom mi nepokládala žádné otázky.

Stáli jsme na místě; úplně samotní a obklopeni rájem. Abych řekl pravdu, tak se Sel bych si připadal jako v ráji dokonce i v pekle. Někdy mi přijde divné, jak moc jsem na ní závislý, ale myslím, že náš vztah je jen důkazem toho, že pravá láska existuje. Možná ani doopravdy nevím, co ten pojem znamená, ale když jsem s ní, cítím, že bych udělal cokoliv jen pro to, aby byla šťastná.

A přitom jí chceš znovu lhát. Snažil jsem se tu myšlenku vytěsnit z hlavy, ale nešlo to. Hledal jsem všechna různá východiska, jenže žádná nejsou. Přece jí nebudu lhát, jen jí prostě neřeknu celou pravdu. Udělám to pro její dobro, protože vím, jak moc jí na téhle dovolené záleží.

„Justine, co se děje?” s obavami v hlase otočila hlavu, aby mi viděla do očí. Těmi svými mi prozkoumávala celou tvář, zatímco já jsem se zoufale snažil neuhnout pohledem. „Nic se neděje.” S lehkým úsměvem jsem mykl rameny. Ostře se nadechla a chtěla něco říct, ale nakonec jen pokroutila hlavou.

Když jsem pocítil, jak se snaží sundat mé ruce z jejího pasu, došlo mi, že tu svou pravdu nepravdu budu muset nějak osladit. „Volal mi můj manažer,” snažil jsem se, aby to znělo věrohodně. „Potřebuje ode mě podepsat pár papírů, takže sem za mnou někoho poslal,” po malé odmlce jsem si odkašlal a kupodivu se cítil hrozně. Proč mám, sakra, pocit, jako bych ji zrazoval? Protože to je to, co právě děláš.

Její skleslý výraz mluvil za vše. Je zklamaná. A já jsem taky zklamaný… Sám ze sebe. Vždyť jsem tomu skoro vůbec nepomohl, dokonce se mi zdá, že jsem to možná i zhoršil. „Vím, že dnešek měl být jenom náš, ale-”

„Chápu to,” skočila mi do řeči a mávla nad tím rukou. „Udělej, co musíš, vždyť máme ještě kopu času.” Snažila se znít přesvědčivě, ale moc se jí to nedařilo. Má právo se zlobit, tak proč na mě nekřičí? Právě teď bych to potřeboval, ale sám moc dobře vím, že jen kvůli tomu, abych neměl výčitky svědomí. Jenže už je pozdě.

Mohl bych jí říct pravdu. Můžu jí říct, že je tady Alex, ale její reakci nedokážu za nic na světě odhadnout. Tohle je špatně, Alex tu nemá vůbec co dělat. Promluvím si s ní, a i kdyby ji to mělo naštvat, požádám ji o to, aby se vrátila zpátky domů.

„Mrzí mě to, budeš v pohodě?” zastrčil jsem jí za ucho volný pramen vlasů, kterým se snažila zakrýt svůj smutný výraz. Přikývla a nahnula se ke mně pro polibek. S úsměvem jsem přiložil své rty na její a malou chvilku je tam nechal, dokud neudělala první pohyb. Tohle bylo jiné. Místy mě zlehka pohryzla do spodního rtu, z čehož jsem málem zešílel, ale jinak pohybovala svými rty jemně a opatrně.

Vydali jsme se zpátky do hotelu a výtahem dojeli do našeho patra. Odemkl jsem dveře od hotelového pokoje. Sel vyčerpaně hodila placku na postel a já jsem si šel dát rychlou sprchu.

Zavřel jsem se v koupelně a přemýšlel nad tím, jestli dělám správnou věc. Mé myšlenky mezi sebou hravě zápasily, což mě přimělo cítit se podrážděně. Nechal jsem na sebe stékat kapky horké vody a gelem si umyl celé tělo. Přecházel jsem si po něm svýma rukama, přestože bych byl mnohem radši, kdyby to dělal někdo úplně jiný. Relaxoval jsem pod proudem vody a ponořil se do svých myšlenek.