Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

29

Z pohledu Seleny:

„Takže, Justine, máš přítelkyni?” usmála se na něj máma, která seděla u stolu naproti němu. Jelikož jen tak změnila téma, všichni jsme na ni vyvalili oči. Jediný Justin se málem zadusil pitím, ze kterého si bohužel odpil v nesprávnou chvíli. „No, já..” odkašlal si a podíval se kolem stolu. Zřejmě hledal pomoc, aby se mohl vyvlíknout z dalších otázek. „Teď zrovna nikoho nemám.” vydechl. Alfredo, který seděl vedle Taylor se na jeho výrazu dobře bavil. Já to chápu, určitě to není moc příjemný, když se tě něčí rodiče ptají na soukromý život.

Máma chápavě přikývla a podívala se mě pohledem, který na mě přímo křičel: „Jdi do něj!” Hodila jsem po ní přísný pohled, díky čemuž jsem jí prosila aby toho nechala. Opravdu jsem nevěděla, že jejím novým koníčkem je řešení cizích stavů. „Kdo si dá dezert?” řekl Brian, aby přerušil tu trapnou chvilku. Zasmáli jsme se nad jeho pohotovým myšlením.

Při té večeři mi bylo opravdu dobře. Nemusela jsem skrývat svý pocity a navíc jsme se dost dobře nasmáli.

Vyšli jsme z restaurace a zastavili se u aut, který stály vedle sebe. Fredo s Taylor zalezli do auta, kde rozebíraly nějáké žhavé téma a máma s Brianem se před restaurací bavili s nějákým kolegou z práce. Takže jsme zbyli jen já a Justin.

„Ještě jednou děkuju za to, že jste mámě pomohli s tím domem. Opravdu si toho vážím.” usmála jsem se. „Neděkuj. Zítra dopoledne se u tebe zastavíme a pomůžeme ti nastěhovat se.” ukázal řadu bílých zubů a jednu ruku zastrčil do kapsy u kalhot, které mu jako obvykle visely někde pod zadkem. Kývla jsem hlavou na znak souhlasu a otočila se za sebe, abych se ujistila, že se máma s Brianem loučí s tím starým chlápkem, který měl na hlavě sotva pět vlasů.

„Dneska to bylo fajn.” zašeptal mi u ucha, o které se jemně otřel svými rty. V rozpacích jsem opět přikývla a mé břicho naplnil zvláštní pocit, který se nedal jen tak popsat. Prosím, jen to ne. V duchu jsem se modlila, aby to nebylo to, co si myslím.

„Tak zítra.” usmál se a věnoval mi malý polibek na tvář. Odešel ke svému autu do kterého nasedl a za malou chvilku se rozjelo. Zamávala jsem jim a zapla si bundu, protože už bylo docela pozdě a ochladilo se.

Máma s Brianem se konečně uráčili přijít k autu a už z dálky se zákeřně šklebili. Jen jsem nad tím protočila oči. Když byli v dostatečné vzdálenosti, Brian odemkl auto dálkovým ovládáním a máma zvedla palec nahoru. Bože, neříkej, že to viděla. Justin mi dal přátelskou pusu na tvář a ona dělá, jako by mě žádal o ruku.

Jedním pohybem ruky jsem jí dala ten palec dolů a nasedla do auta. Se smíchem nastoupila na místo spolujezdce. Nesnáším, když musím sedět vzadu. Připadám si pak jako malé dítě, které ještě není dost vysoké na to, aby sedělo vedle řidiče.

Za malou chvilku auto zaparkovalo před domem a já vyčerpaně vystoupila. Odemkla jsem dům, vyzula se z bot a sundala si bundu, kterou jsem pak pověsila na věšák. „Jsem unavená, takže si jdu lehnout.” zamrmlala jsem a pomalu stoupala po schodech. „Dobrou noc.” řekli oba nastejno. „Dobrou.”

Zavřela jsem se v pokoji a unaveně skočila na postel. Až teď jsem si vlastně uvědomila, že je to poslední noc, co tu budu spát. Posadila jsem se a porozhlédla se po pokoji. Bude mi to tu chybět. Ani si nejsem jistá, jestli to tam sama zvládnu, protože je to vážně obrovský dům. Možná by u mě mohla bydlet Taylor. Uškrnula jsem se nad tou myšlenkou a představila si nás dvě v jednou domě. To asi nebyl moc dobrý nápad. Budu si muset zvyknout, všechno je jednou poprvé.

Z pohledu Justina:

Probudilo mě vyzvánění mého mobilu, který ležel někde vedle postele v kapse u kalhot. Nepříjemně jsem zabručel a hřbetem ruky si protřel oči. Líně jsem se natáhl pro mobil a bez toho, aniž bych se podíval na jméno volajícího hovor přijal.