Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

85

Tenhle znak „♫” je znamením toho, abyste si pustili (znovu) písničku v médiích :).

Z pohledu Seleny:

Stejně jako ostatní jsme se pohybovali do rytmu hudby. Ostatní si při tanci tiše špitali a pokukovali naším směrem, zatímco my dva jsme na sebe jen upírali hluboké pohledy. Dokonce i Taylor s Alfredem si na nás ukazovali prstem. Přestože jsme o to nestáli, stali jsme se středem pozornosti.

Justin se mnou udělal pomalou otočku, po které si mě přitiskl na svou hruď. Zdál se být v klidu, ale zato mé srdce bilo jako zvon. Snažila jsem se dýchat zhluboka, ovšem z nějakého neznámého důvodu jsem do sebe nemohla vdechnout dostatek kyslíku. Pootevřenými rty jsem do sebe nasávala vzduch a má hruď se rapidně zdvihala. Jsem si jistá, že si mé nervozity všiml. Vyvádělo mě to z míry, protože jsem mu za každou cenu nechtěla dát najevo, že má na mě pořád stejný vliv.

Svou dlaní přejel po mém odhaleném stehně. Pohybem nahoru s sebou bral i tenkou látku šatů, pod kterou za malý moment jeho ruka zmizela. Jakmile jsem pocítila jeho pevný stisk na mém zadku, trhla jsem sebou a zuby zabořila do spodního rtu. Hodila jsem po něm pobouřený pohled, jenže jsem se nedokázala přimět, abych mu tu ruku vytáhla zpod mých šatů.

Pod jeho jemným dotekem jsem se zachvěla. Vycítil to, jak se mu mé tělo poddává. Věděl, že mu nedokážu vzdorovat. Tak moc jsem mu chtěla říct, aby toho nechal, jenže něco uvnitř mě zoufale toužilo, abychom přestali srát tuhle šarádu. Dychtila jsem po něm, a to bylo špatně.

Přestala jsem tančit a odstoupila od něj. Otočila jsem se k němu zády, snažíc se zachovat si chladnou hlavu.

„Co se děje?” Promluvil ke mně nechápavým tónem hlasu. Co se děje? Copak nechápe, že do toho nemůžeme spadnout znovu? Všechno je to moc čerstvé, nevím, jak dlouho tomu můžu odolávat. „Neměla bych tu být.” Zamumlala jsem si to víceméně sama pro sebe. Začala jsem prostupovat davem, aniž bych mu věnovala alespoň jeden pohled.

Rychlým krokem jsem se vydala do rozlehlé jídelny a zavřela za sebou dveře, o které jsem se vzápětí opřela zády. Zhluboka jsem vydechla a pohlédla na všechny stoly, jenž se teď blýskaly čistotou. Neměla jsem nechat Ninu, aby mě k tomu přemluvila. Kdybych nepřišla, všechno mohlo být v pohodě. Ale místo toho se teď snažím zklidnit své pobouřené hormony.

Někdo zvenku zatlačil do dveří, na což jsem o krok ustoupila. Jakmile dovnitř vkročil Justin a otočil klíčkem v zámku, s obavami jsem se od něj krok po kroku vzdalovala. „Nepřibližuj se ke mně,” varovala jsem ho, držíc své ruce před sebou, abych mu zabránila se mě dotknout. „Já nekoušu,” poznamenal s malým úšklebkem.

Zarmouceně jsem se pokoušela přijít na něco, čím bych ho odradila. „Lhala jsem ti,” připomněla jsem mu. „Pravda,” uznale kývl hlavou, ale rozhodně se nezdálo, že bych ho tím nějak ranila, „jenže to nemění nic na tom, co k tobě cítím.”

„Stůj!” Vyštěkla jsem v okamžik, kdy ke mně vykročil. „Co to s tebou je, Sel?” Zmateně nade mnou pokroutil hlavou. Co je se mnou? To on se chová, jako bychom byli stále spolu. „Nic,” hlas mi vyskočil o několik oktáv výš. Nikdy jsem nebyla dobrá lhářka. Jednou rukou jsem se chytla za čelo, odkud mi stékaly kapičky potu. Proč na mě musí mít takový vliv?

Pozoroval mě pobaveným pohledem, na což jsem po něm švihla očima. „Copak jsem ti ani trochu nechyběl?” V nepochopení rozhodil rukama. Změnil téma na něco, co bych raději nerozebírala. „Chyběl,” přiznala jsem, „ale už k tobě necítím totéž.”

Páni, takhle lež zněla natolik věrohodně, až jsem jí málem uvěřila i já sama. Pravdou ale bylo, že neexistoval jediný den, kdy bych na něj nepomyslela. Učila jsem se žít bez něj, ale když jsem si na jeho nepřítomnost nezvykla ani v průběhu několika měsíců, jaká je šance, že se to někdy zlepší?